P. C. Castová a Kristin Castová: Škola noci 11: Odhalená

Bývalá velekněžka Neferet utrpěla první velkou porážku. Díky své nadpřirozené moci přežila, ale než se Zoey Redbirdové a jejímu kruhu přátel dokáže znovu postavit, musí nabrat nové síly. Zdálo by se, že pro Zoey nastala tolik potřebná chvilka oddechu – Neferet však není jediné zlo, kterému čelí. Zoey se stále častěji zmocňuje pocit, že život se jí definitivně vymkl z rukou, a co víc, ani na své nejbližší už se nemůže spolehnout tolik jako dřív. Jak dlouho potrvá, než pohár její trpělivosti přeteče? A co když jejím největším nepřítelem je ona sama?

Ukázka z knihy:

Prolog

Zoey

„Páni, Červenko, tomuhle říkám parádní účast. Tady je víc lidí než blech na starým psovi!“ Stevie Rae si zaclonila dlaní oči a rozhlédla se po nově osvětleném školním areálu. Dallas je sice absolutní kretén, ale všichni jsme museli uznat, že žárovičky, kterými ověsil kmeny i větve starých dubů, dodávají celé škole kouzelný pohádkový přídech.

„Některá ta tvoje vidlácká přirovnání jsou vážně nechutná,“ podotkla Afrodita. „Ale tohle je přesné. Zvlášť když je tady tolik místních politiků. Totální paraziti.“

„Snaž se být milá,“ požádala jsem ji. „Nebo aspoň buď zticha.“

„Takže tady někde je i tvůj taťka starosta?“ Už tak vykulená Stevie Rae vyvalila bulvy ještě víc.

„Nejspíš jo. Před chvilkou jsem zahlédla Cruellu De Vil, jinak též známou coby Ta, co mě porodila.“ Afrodita se zarazila a povytáhla obočí. „Měli bychom asi dávat dobrý pozor na ta koťata z Tulaček. Viděla jsem tam pár takových, co mají moc pěkný černobílý kožíšek.“

Stevie Rae zalapala po dechu. „Ježkovy oči, to nemyslíš doopravdicky vážně, že by si tvoje mamka udělala kožich z koťátek, že ne?“

„Rychlejc, než bys mrkla těma svýma ježkovýma očima,“ popíchla ji Afrodita.

„Stevie Rae, ona si dělá srandu. Řekni jí, jak to doopravdy je,“ obrátila jsem se na Afroditu.

„Dobře. Nestahuje z kůže koťata. Ani štěňata. Jen tulení mláďátka a demokraty.“

Stevie Rae svraštila čelo.

„No vidíš, nic nehrozí. A mimo to, u stánku Tulaček máme Damiena a víš, že on by nedovolil žádnému koťátku zkřivit ani fousek, natož pocuchat kožíšek,“ chlácholila jsem svoji nejlepší kámošku, protože jsem nechtěla, aby nám Afrodita zkazila dobrou náladu. „Vlastně nám to báječně vychází. Koukni, co se nám za ten týden a něco podařilo zorganizovat.“ Oddechla jsem si úlevou, že se nám akce tak vydařila, a přelétla jsem pohledem areál plný lidí. Stevie Rae, Shaylin, Shaunee, Afrodita a já jsme obsluhovaly u stánku s domácími sladkostmi (protože mamča Stevie Rae a parta jejích kamarádek z rodičovského sdružení chodily mezi návštěvníky a nabízely k ochutnání čokoládové sušenky, kterých jsme měly na prodej asi tak tunu). Byly jsme jen kousek od Nyktiny sochy, odkud byl dobrý výhled na celý areál. Viděla jsem dlouhatánskou frontu u babiččina levandulového stánku. Usmála jsem se. Hned vedle přijímala Thanatos žádosti o zaměstnání, několik lidí tam vyplňovalo formuláře.

Uprostřed stály dva velké stříbrobílé stany, taky ověšené Dallasovými žárovičkami. V jednom Stark s Dariem a dalšími Erebovými syny předváděli různé zbraně. Stark zrovna ukazoval malému chlapečkovi, jak se drží luk. Zvedl od něj oči a podíval se na mě. Vyměnili jsme si rychlý úsměv a on se pak dál věnoval dětem.

Mezi bojovníky nebyli Kalona ani Aurox. Thanatos z pochopitelných důvodů rozhodla, že občané Tulsy na setkání s nimi ještě nejsou připravení.

V tom jsem s ní souhlasila.

Taky jsem nebyla připravená na…

V duchu jsem se okřikla. Ne, teď nebudu myslet na celou tu věc s Auroxem/Heathem.

Radši jsem obrátila pozornost k druhému velkému stanu. Tam Lenobia pečlivě dohlížela na lidi, kteří se rojili jako včely kolem Mujaji a mohutné peršeronky Bonnie. Společnost jí dělal Travis. Travis s ní teď byl vlastně pořád a to mě hřálo u srdce. Na zamilovanou Lenobii byl moc hezký pohled. Učitelka jezdectví zářila štěstím jako planoucí pochodeň, a když uvážím, kolik Temnoty jsem poslední dobou viděla, připadalo mi to jako oáza v poušti.

„Do hajzlu, kam jsem dala to víno? Neviděl jste někdo můj kelímek z Queenies? Jak mi správně připomněla tady kovbojka, někde tu straší mí rodiče, tudíž se musím pořádně posilnit, než všechny obejdou a najdou mě,“ mumlala Afrodita a kutala mezi krabicemi sušenek. Hledala velký fialový plastový kelímek, ze kterého jsem ji předtím viděla pít.

„Ty máš v tom kelímku z Queenies víno?“ Stevie Rae nad tím vrtěla hlavou.

„A piješ ho brčkem?“ Shaunee taky zavrtěla hlavou. „Není to nekulturní?“

„V zoufalé situaci lze sáhnout k zoufalým opatřením,“ odsekla Afrodita. „Hlídá nás tady taková spousta jeptišek, že se člověk nemůže ani napít, aby hned nemusel poslouchat nudné kázání.“ Střelila pohledem napravo, kde kočičí útulek rozestavil do půlkruhu klece se zvířaty k adopci a bedny hraček vycpaných šantou na prodej. Tulačky měly taky stříbrobílý stan, jen daleko menší, kde za pokladnou neúnavně obsluhoval Damien, ale kromě něj měly všechno ostatní kolem koček na starost benediktinky v tradičních hábitech, protože Tulačky jsou jejich podnik.

Jedna z jeptišek se zadívala mým směrem a já na ni zamávala a zazubila se. Sestra Marie Anděla mi taky zamávala a potom si dál povídala s rodinou, která se zjevně právě zamilovala do roztomilé bílé kočky připomínající velký chomáč vaty.

„Afrodito, jeptišky jsou v pohodě,“ ujistila jsem ji.

„A stejně mají tolik práce, že si tě vůbec nevšímají,“ dodala Stevie Rae.

„Jen si to představ – možná všichni nekoukají pořád jenom na tebe,“ vydechla s hraným úžasem Shaylin.

Stevie Rae se zahihňala a zamaskovala to kašlem. Než stačila Afrodita nějak hnusně odseknout, přikulhala k nám babička. Až na to kulhání a pobledlost vypadala zdravě a spokojeně. Uteklo jen něco přes týden od té doby, co ji Neferet unesla a pokusila se ji zabít, ale úžasně rychle se zotavila. Thanatos tvrdila, že je to díky tomu, že na ženu svého věku je v nezvykle dobré kondici.

Já věděla, že za to vděčí něčemu jinému – něčemu, co máme obě společné – zvláštnímu poutu s bohyní, která s důvěrou dává svým dětem možnost svobodné volby a obdařuje je jedinečnými schopnostmi. Babička je oblíbenkyně Velké matky a čerpá sílu přímo z magické oklahomské půdy.

„U-we-tsi-a-ge-ya, zřejmě budu u stánku s levandulí potřebovat pomoct. Ani se mi nechce věřit, jaký je tam nával.“ Sotva babička domluvila, přispěchala k nám jedna jeptiška. „Zoey, sestra Marie Anděla by potřebovala, abys jí pomohla s vyplňováním adopčních formulářů.“

„Já vám pomůžu, babičko Redbirdová,“ ozvala se Shaylin. „Miluju vůni levandule.“

„Ach, zlatíčko, to bys byla moc hodná. Mohla bys nejdřív doběhnout ke mně do auta? V kufru je ještě jedna krabice levandulových mýdel a vonných sáčků. Vypadá to, že tady vyprodám úplně všechny zásoby,“ řekla babička spokojeně.

„Jasně.“ Shaylin chytila klíčky, které jí babička hodila, a rozběhla se k hlavnímu vstupu do areálu, kudy se šlo k parkovišti a dál do stromy lemované ulice vedoucí k Utica Street.

„A já zavolám mamče. Říkala, že stačí dát vědět, kdyby toho tady na nás bylo moc. Za vteřinku se sem s kámoškama vrátí,“ prohlásila Stevie Rae.

„Babi, nevadí, když půjdu pomoct Tulačkám? Strašně ráda bych se podívala na jejich nová koťátka.“

„Jen běž, u-we-tsi-a-ge-ya. Myslím, že sestře Marii Anděle se po tobě stýskalo.“

„Dík, babi.“ Usmála jsem se na ni. Pak jsem se otočila ke Stevie Rae. „Fajn, tak jestli se tvoje mamča a její parta vrátí, já půjdu k jeptiškám.“

„Jasně, bez problému.“ Stevie Rae si zaclonila oči a zapátrala v davu. „Už ji vidím, je s ní paní Rowlandová a paní Wilsonová.“

„Buď v klidu, my to tady zvládnem,“ řekla Shaunee.

„Tak jo.“ Široce jsem se na obě usmála. „Vrátím se, co nejdřív to půjde.“ Když jsem odcházela od stánku se sladkostmi, všimla jsem si, že se mi v patách drží Afrodita se svým velikánským fialovým kelímkem. „Já myslela, že nestojíš o kázání.“

„Pořád lepší jeptišky než mámy z rodičovského sdružení.“ Otřásla se. „Navíc mám kočky radši než lidi.“

Pokrčila jsem rameny. „Tak jo, jak chceš.“

Na půl cesty ke stanu Tulaček Afrodita zpomalila, až se skoro zastavila. „Fakticky – totálně – ubohý,“ zamumlala přes brčko a nepřátelsky přimhouřila oči. Koukla jsem se, kam se dívá, a taky jsem se zamračila.

„Jo, už jsem je spolu viděla kolikrát, ale pořád to nechápu.“ Zůstaly jsme s Afroditou stát a civěly na to, jak se Erin, bývalé dvojče Shaunee, plazí po Dallasovi. „Vážně jsem myslela, že tohle je pod její úroveň.“

„Evidentně není,“ konstatovala Afrodita.

„Fůůůj,“ vyjekla jsem a odvrátila pohled, když se k sobě společensky naprosto nevhodně přicucli.

„Řeknu ti, v celé Tulse není dost chlastu, aby mi přestalo vadit, když vidím, jak se ti dva cicmají.“ Afrodita vydala dávivý zvuk, který se vzápětí změnil v zafrkání a smích. „Sleduj, na dvanácté hodině útočí závojnatka.“

A opravdu, k nic netušícímu párečku, který se tam olizoval, se hnala jeptiška, mám dojem, že to byla sestra Emílie (jedna z těch upjatějších). „Tváří se dost vážně,“ podotkla jsem.

„Mám ti takový pocit, že jeptiška je přímý opak afrodiziaka. Tohle bude asi zábava. Pojď se koukat.“

„Zoey! Tady!“ Otočila jsem se od blížící se srážky k sestře Marii Anděle, která na mě mávala a naznačovala, že mám jít k ní.

„Jdeme.“ Zahákla jsem ruku za Afroditin loket a táhla ji ke stanu s kočkami. „Nebyla jsi dost hodná, budeš bez televize.“

Než stačila něco namítnout, stály jsme u Tulaček a sestra Marie Anděla se na nás zářivě usmívala. „Výborně, Zoey a ještě Afrodita. Potřebuju vás obě.“ Vlídně pokynula k mladé rodině stojící u klecí s koťátky. „Tohle jsou Cronleyovi. Rozhodli se, že si osvojí obě naše tříbarevné kočičky. Jsem tak ráda, že ty dvě zůstanou spolu – mají k sobě blíž, než je u sourozenců z jednoho vrhu obvyklé.“

„Paráda,“ řekla jsem. „Začnu pro ně vyplňovat papíry.“

„Pomůžu ti s tím. Dvě kočky, dvoje papíry,“ nabídla se Afrodita.

„Máme s sebou doporučení od veterináře,“ promluvila paní Cronleyová. „Nějak jsem tušila, že tady dneska najdeme svoje koťátko.“

„I když hned dvě jsme teda nečekali,“ dodal její manžel. Stiskl své ženě rameno a z jeho úsměvu bylo jasné, jak ji má rád.

„No, s dvojčátky jsme taky nepočítali,“ odvětila a pohlédla na dvě holčičky, které zůstaly u klece a chichotaly se chundelatým trojbarevným koťatům, která měla brzy přibýt do jejich rodiny.

„A to se nakonec ukázalo jako báječné překvapení, takže si myslím, že dvě kočičky budou taky perfektní,“ uzavřel to tatínek.

Stejně jako pohled na Lenobii s Travisem mě tahle rodina zahřála u srdce.

Už jsme s Afroditou mířily k provizornímu psacímu stolu, když se jedna z holčiček zeptala: „Mamí, co je támhleto černé?“

Něco v tónu hlasu té malé mě zarazilo. Místo ke stolu jsem zamířila ke kleci s koťaty.

Jakmile jsem k ní došla, pochopila jsem proč. Dvě trojbarevné kočičky syčely a oháněly se packami po několika velkých černých pavoucích.

„Fujtajbl!“ vyjekla maminka. „Asi se vám ve škole přemnožili pavouci.“

„Znám dobrého deratizátora, můžu vám na něj dát kontakt,“ řekl tatínek.

„Tady bude potřeba zatraceně víc než dobrý deratizátor,“ zašeptala Afrodita a spolu se mnou zírala do klece.

„No, víte, obvykle tu s breberkama problémy nemáme,“ plácla jsem honem a po zádech mi odporem přejel mráz.

„Brrr, tatí! Je jich tam moc.“

Blonďatá holčička ukazovala na zadní část klece. Tu pokrývalo tolik pavouků, že se celá hýbala, jak se tam hemžili.

„Propánajána!“ Sestra Marie Anděla pobledle zírala na pavouky, kteří jako by se množili. „Ještě před chvilkou tam nic takového nebylo.“

„Sestro, vezměte tuhle milou rodinu do stanu a začněte společně vyplňovat papíry,“ řekla jsem rychle a pevně se podívala do jeptiščiných bystrých očí. „A pošlete sem za námi Damiena. On nám pomůže se těch hloupých pavouků zbavit.“

„Ano, ano, jistě.“ Sestra na nic nečekala.

„Přiveď Shaunee, Shaylin a Stevie Rae,“ obrátila jsem se na Afroditu, pořád tlumeným hlasem.

„Chceš tady před všemi těmi lidmi vyvolat kruh?“ opáčila šeptem.

„Byla bys radši, kdyby všechny ty lidi začala Neferet žrát?“ Zničehonic vedle mě stál Stark. Cítila jsem jeho sílu i obavy. „Je to Neferet, nebo ne?“

„Jsou to pavouci. Spousta pavouků.“ Ukázala jsem na klece.

„Mně to zavání Neferet,“ řekl tiše Damien, který právě přišel.

„Přivedu zbytek kruhu.“ Afrodita odložila kelímek a rozběhla se zpátky ke stánku se sladkostmi.

„Co máš v plánu?“ zeptal se Stark, ale nespouštěl oči z rostoucího hroznu pavouků.

„Ochráníme si svoje území,“ odpověděla jsem. Potom jsem z kapsy vytáhla mobil a navolila kontakt THANATOS. Zvedla to po prvním zazvonění.

„Něco se změnilo. Cítím přicházet smrt.“ Velekněžka nezvýšila hlas, ale slyšela jsem, jak se chvěje napětím.

„Ve stánku Tulaček se zničehonic objevili pavouci. Spousta pavouků. Svolala jsem k sobě kruh.“

„Neferet.“ Vyslovila to jméno vážným tónem a potvrdila, co mi napovídal instinkt. „Požádejte živly o ochranu. Ať se tam Tsi Sgili snaží zhmotnit jakkoli, víme, že to není přirozené – zažeňte to tedy pomocí přírodních sil.“

„Rozkaz,“ odvětila jsem.

„Vyhlásím tombolu, tím odvedu pozornost lidí ke stanu bojovníků. Tam budou v největším bezpečí. Zoey, zachovejte maximální diskrétnost. Pokud dnešek skončí panikou a chaosem, pouze to poslouží Neferetiným záměrům.“

„Rozumím.“ Zavěsila jsem.

„Jdeme na kruh?“ zeptal se Damien.

„Jo. Zbavíme se těch potvor pomocí živlů.“ Neotálela jsem, dokonce jsem ani nečekala na ostatní členy kruhu. Za Starkova ochranného dohledu jsem vzala Damiena za ruku. Otočili jsme se čelem ke klecím s koťaty.

„Vzduchu, přijď ke mně, prosím,“ začal Damien.

Okamžitě jsem ucítila, že jeho živel zareagoval. „Dej mu cíl,“ pobídla jsem ho.

Přikývl. „Vzduchu, odfoukni odsud tuhle Temnotu.“

Vítr, který jakoby hravě čechral Damienovi vlasy, zavál k hroznu pavouků a zatočil se kolem něj. Zlostně se zahemžili.

„Dámy a pánové, mlá-ata a dospělí, mluví k vám Thanatos, velekněžka tulské Školy noci a vaše dnešní hostitelka.Přijďte prosím všichni do stříbrobílého stanu bojovníků uprostřed školního areálu, začíná tombola, a chcete-li vyhrát, musíte se osobně zúčastnit losování.“

Znělo to tak normálně, když Thanatos promluvila do školního rozhlasu jako každá jiná ředitelka, že to pavoučí hnízdo se náhle zdálo ještě úděsnější.

„Kdepak, s dalšími podrobnostmi už si nemusíte dělat hlavu.“ Sestra Marie Anděla právě odváděla od stanu mladé manžele a jejich dvojčata. „Moje asistentky všechno přichystají a po tombole si budete moct koťátka vyzvednout.“

„Proč se ty velké děti drží za ruce?“ uslyšela jsem jednu z holčiček.

„Ach, oni se jen modlí, nic víc,“ odpověděla jí pohotově sestra Marie Anděla. Potom se ohlédla a zavolala na pět nebo šest jeptišek, které zajišťovaly provoz stánku: „Sestry, postarejte se, aby naše mládež měla ke své modlitbě patřičné soukromí.“

„Samozřejmě, sestro,“ zamumlaly všechny. Na nic se neptaly, bez okolků se rozestoupily do půlkruhu před stanem a zaclonily kočičí klece před zbytkem areálu, takže vytvořily účinnou bariéru mezi námi a náhodnými svědky.

To už k nám sprintovaly Shaunee a Stevie Rae s Afroditou, prosmekly se mezi jeptiškami a vzápětí zůstaly stát a vytřeštily oči na hemžící se pavouky.

„Do háje!“ vyjekla Shaunee.

„Ježkovy oči!“ Stevie Rae si zhnuseně zakryla dlaní pusu.

„Neferet už mi vážně leze krkem,“ prohlásila Afrodita a zašklebila se.

„Musíme tu shromáždit všechny živly a s jejich pomocí ty pavouky vymést ze školy,“ řekla jsem. „Ale nesmíme z toho udělat žádný cirkus.“

„Jo, protože Neferet by se přesně hodilo do krámu, kdyby se to zvrhlo a lidi se vyděsili,“ pochopila Shaunee. „Bez obav, Zoey. Uberu plyn.“ Přistoupila k Damienovi a ten jí podal ruku. Chopila se jí, zadívala se na masu tmavých nožiček a mrskajících se tělíček a řekla: „Ohni, přijď.“ Vzduch kolem nás se ohřál. Krásná černoška se usmála a pokračovala: „Rozpal je, ale ať neshoří.“

Oheň její rozkaz do puntíku splnil. Obešlo se to bez kouře, plamenů i jisker, jen se udělalo opravdu horko a mračno pavouků se zazmítalo bolestí.

Rozhlédla jsem se a teprve v tu chvíli jsem si všimla, že tu s námi není Shaylin. „Kde zůstala voda? Potřebujeme do kruhu i Shaylin.“

„Ještě se nevrátila z parkoviště,“ ozvala se Stevie Rae. „Volala jsem jí, ale nezvedla mi to.“

„Nejspíš to neslyšela,“ řekl Damien. „Je tam rušno.“

„To nevadí, vodu zastoupím já,“ navrhla Afrodita. „Sice to nebude mít tu správnou sílu, ale aspoň bude kruh kompletní.“

Vydá: Knižní klub, červen 2014