Richelle Mead: Vampýrská akademie
Dhampýrka Rose a morojská princezna Lissa se rozhodly uprchnout z Akademie a jen tak se potulovat na vlastní pěst. Dva roky se jim to dařilo, nakonec však byly vypátrány a poslány zpět do školy, kde se musí vypořádat s otravnými spolužáky a nebezpečími, která by na ně správně na pozemku školy vůbec neměla čekat.
Richelle Mead se rozhodla ukázat upíry v novém světle. Vytvořila na první pohled komplikovaný svět vampýrů, kteří jsou rozděleni do několika skupin. Nejohroženější jsou Morojové, kteří se živí lidskou krví, ale nezabíjejí pro ni. Jsou smrtelní, slunce je oslabuje, neustále u sebe musí mít strážce a ovládají jeden ze čtyř elementů. Dhampýři jsou napůl Morojové, na rozdíl od nich však nepotřebují pít krev a tvrdě trénují, aby se mohli stát strážci. A pak jsou tu Strigojové, nelidsky silná nesmrtelná monstra, které slunce spálí na prach.
Hlavní postavou příběhu je Rose, která je také vypravěčkou. Je to velice impulzivní dhampýrka, jež udělá vše pro to, aby ochránila svou přítelkyni Lissu. K tomu jí pomáhá zvláštní pouto s Lissou, díky němuž Rose kdykoliv pozná, jak se její přítelkyně cítí. Přestože Rose zatím není strážkyní, tvrdě trénuje a své poslání bere velice vážně. Čtenář si ji určitě oblíbí také kvůli drzosti a důvtipu.
Lissa působí oproti Rose velice křehce a opravdu taková někdy je. I ona však dokáže být vytrvalá jako její kamarádka. Po návratu do školy je velice nejistá, čemuž nepomáhá nebezpečí, které na ni ve škole číhá na každém kroku. Zatím neovládá žádný element, ale umí uzdravovat nemocné.
Příběh je velice čtivý, dialogy jsou občas hodně přemrštěné, že se čtenář zasměje nad jejich hloupostí. To vše se dá ale lehce přehlídnout, protože akce téhle knize rozhodně nechybí. Autorka nutí čtenáře přemýšlet nad tím, kdo neustále ohrožuje Lissu a jestli se Rose skutečně dokáže chovat správně na tak dlouho, aby zvládla dokončit výcvik. Richelle Mead nezapomněla přidat pár milostných linek, které ale nejsou stěžejním motivem, jak už to v podobných knihách často bývá.
Richelle Mead napsala skvělý příběh, jehož zápletka se v prvním díle teprve rozvíjí. Tento úvod do světa dhampýrů, Morojů a Strigojů však stačí na to, aby čtenář chtěl vědět, jak to bude pokračovat. Až další díly přinesou mnohem více akce a složitější zápletku.
Speciální filmové vydání Vampýrské akademie obsahuje kromě křiklavě zelené obálky i pár stránek věnovaných fotografiím z filmu. Popisky pod každou fotografií jsou poněkud zbytečné, prakticky popisují to, co se na obrázcích zrovna děje. Nová obálka upoutá pozornost jak fanoušků filmu, tak literární předlohy.
Vydalo: Domino; 2014
díky, Lumos, za první pěknou recenzi, jen tak dál :)
Mě bohužel tato jinak velmi populární knižní série nechytla, iritovaly mě obě hlavní hrdinky.
Já se prvním dílem pomalu, ale jistě prokousávám. Hrdinky jsou mi sympatické (možná za to může i film, kde mi Rose prostě sedla), ale naopak mě rozčiluje styl, jakým je to napsané. Příliš pubertální, hovorové. Ano, jsou to puberťáci, ale přece jen jsem ze žánru, a to i ze žánrových knih pro dospívající, zvyklá na poněkud vážnější slovník odpovídající atmosféře nebezpečného světa, v kterém se příběh odehrává. To tady zatím nenacházím.
Já si na Richelle Mead potrpím. Celá VA se mi líbila, i když na prvním a druhém díle je znát, že autorka ještě nebyla úplně vypsaná. Akorát ta filmová obálka mi teda do oka nepadla, ale s tím se nedá nic dělat:)
já zkoušela i Sukubu, a skončila jsem taky u prvního dílu. Taky mě štvala hlavní hrdinka. Takže R. Mead už raději ne.
Sukuba je hrozná, nemohla jsem uvěřit, že to napsala Richelle Mead. Přečetla jsem první díl, ale s vypětím všech sil.
Vampýrská akademie je jedna z mála „velkých“ upírských sérií, o kterých skoro nic nevím. Jednička mě nenadchla, dvojku jsem asi rok a půl nato otevřela jen na pár stránek. Možná si čas na dočtení dalších dílů ze zvědavosti najdu, ale spát bez toho dokážu :)
Jsem ráda, že se všechny shodneme – tomto případě se není čemu divit.Také jsem četla jedničku a neměla potřebu dál pokračovat, proč také, že. O Sukubě ani nemluvě, dala jsem polovinu a je to tak stupidní (možná moje nejhorší kniha?), že o tom ani nemá cenu mluvit.