Jim Butcher: Oko zla
V šestém dílu cyklu drsných urban fantasy detektivek s čarodějem Harry Dresdenem v hlavní roli zavítáme opět do současného Chicaga, kde se magie střetává s technikou a před zraky smrtelníků se skrývají upíři, vlkodlaci, sukuby, démoni a podobná havěť. Zlo se neštítí ničeho a k jeho zastavení je často morálka a čest spíše na překážku.
Jim Butcher v šesté knize přestal opakovat, co se odehrálo dříve, a co z toho vyplynulo, proto není vhodné k tomuto dílu přistoupit bez znalosti předchozích událostí. Čtenář se znovu nedozví, jak došlo k válce čarodějů a upírů, jak přesně funguje Bílá rada čarodějů, jaké problémy měl Harry se svým prvním mistrem, do koho je zamilován ani co ví o své rodině. Fanoušek série tohle už dávno zná a nezažívá neustálé déjà vu. Vzhledem k nekolísající kvalitě by navíc stejně byla škoda nečíst sérii od začátku.
V Oku zla autor skvěle propletl tři příběhové linky. Jednak se Harry musí ubránit útokům upírů Černého dvora. Jde mu o život, a tak mu nezbývá než jako obranu zvolit přímý útok. Ale nikdo neví, kde mají černí své hnízdo. Pomáhá mu nelidský nájemný žoldák, který ho však v případě nezaplacení žoldu zabije. Problém je v tom, že Harry peníze na jeho výplatu nemá. Dalšími pomocníky jsou jeho milovaný mentor, který však před Harrym ukrývá temná a krutá tajemství, a také kamarádka policistka poručík Murphyová, která má etické zábrany střílet na člověka jako první, což se v hnízdě plném upířích přisluhovačů moc nehodí.
Druhá linka je detektivní. V ničem však v akčnosti nezaostává za tou první. Harryho si najme vlivný pornoproducent Arturo Genose, kolem kterého umírají za podezřelých okolností ženy a někdo se ho zřejmě snaží zabít. Harry brzy pozná, že za vším je mocná entropická kletba, živená záští a nenávistí. Zbývá jen zjistit, kdo kletbu vyvolává a proč zatím Arturo přežil. Pornoprůmysl prostě není taková zábava, jak si většina lidí představuje. Podezřelý je i nezvykle velký zájem o studio ze strany upírů Bílého dvora.
Třetí linka sjednocuje obě předchozí. Bez znalosti předchozích dílů nemá čtenář šanci se v ní orientovat, protože se v ní rozvíjí Harryho minulost a vysvětlují některé rodinné záležitosti. Autor poodkrývá tajné postupy Bílé rady čarodějů. Nechává Harryho padat na samé emocionální dno, ale také jej naplňuje nadějí. Mohlo by se zdát, že pro takové city není v tomto žánru místo. Opak je však pravdou. Harry i jeho svět se tím stávají daleko uvěřitelnější než morálně a citově plochý univerzální hrdina bez bázně a hany.
Oko zla je čtivým mixem humoru, ironie, cynismu, akce, detektivky, napětí a s přivřením obou očí i hororu. Harry Dresden je opět popsán jako moderní hrdina, který ochutná vítězství i porážku. Pokaždé, když ho osud semele, zkrvaveného srazí k zemi, kopne do něj a hodí po něm hořící lejno, tak se Harry vyškrábe na nohy, potácející se plivne osudu krvavou slinu do ksichtu, utrousí na jeho adresu ironickou hlášku a se vztyčeným prostředníčkem odejde středem.
Při čtení jsem se opět výborně bavil a jsem zvědavý na další pokračování. Pochválit musím i obálku. Má jediná výtka je na adresu vydavatele, protože tímhle tempem dožene již vyšlé knihy až za několik let. Nebojte se toho a dodávejte nám tak dobrou zábavu častěji. Oko zla hodnotím za 90 %.
Ukázka
Vydal: Triton; 2013
Koupit knihu
Dobrá recka, brouku. První díl jsem ani nedočetla, nudil. To mi přišel lepší seriál. Od té doby je pro mě Paul Blackthorne navždy čaroděj a když ho vidím v jiných rolích, vždy mě to pobaví. Aspoň něco :-)
já přečetla tři a zdálo se mi, že se to zlepšuje, a zřejmě jo, ale mě obecně moc nesedí tenhle typ hrdinů, věčných smolařů, kteří se neberou vážně a nějak tím světem s odřenýma ušima proplouvají. Je jasné, že s někým takovým je asi jednodušší se ztotožnit, a proto jsou tihle týpci mezi čtenáři asi tak oblíbení, ale mně jako ženské to prostě nesedí. A nesedělo by mi to, ani kdyby taková byla ženská hrdinka. Dokážu to většinou dočíst, ale nijak extra mě to nezaujme, abych měla to nutkání pořád číst dál.
Renčo, mluvíš mi z duše :-)))
Však už jsme se o tom, kočky, bavili. Tohle je čtení pro kluky. :)
Harry je chlap, chová se tak, a tak ho ani nenapadne zpytovat svoje vnitřní pocity. Páč, stejně jako my ostatní, to prostě ví a na popsání pocitů mu stačí jedno, maximálně dvě slova. Ne několik nudnejch odstavců, popřípadě několik stránek. ;)
Jen si vemte, jaký pro mě bylo utrpení číst tu slátaninu o tý detektivce z budoucnosti a jejím multimiliardáři. To je zase čistě ženská detektivka…
A ještě si dovolím odporovat s hodnocením hlavního hrdiny. Harry není věčnej smolař, kterej proplouvá životem s odřenejma ušima. Dle mého jde o charekterního hrdinu, kterej není ochotnej slevit ze svých zásad, i když to pro něj znamená daleko těžší cestu. Ano, přináší mu to ústrky a spoustu nepohodlí. Ale i přes to se dokáže na život dívat s nadhledem a humorem.
Je to postava, která se dokáže postarat sama o sebe a nikoho jinýho k tomu nepotřebuje. Oproti tomu je skoro ve všech knížkách pro ženy zahrnutej „princ na bílým koni“. Taková jeho moderní verze. Trochu tajemný, nebezpečný, namakanej, bohatej, vášnivej, náladovej a zamilovanej do hlavní hrdinky… Je fakt divný, že to nikdy není třeba chudej programátor, proplešatělej, s pivním pupkem a astmatem. Přece všechny furt tvrdíte, jak strašně moc jde o vnitřní krásu… Je zvláštní, jak se ta vnitřní krása navenek projevuje tučným kontem a svalama… ;)
Uděláme tedy revizi. Harry – charakter ano, vždy dodrží slovo, nelže, dokáže věrně milovat, nikomu bezdůvodně neubližuje, vyzná se ve svých pocitech, pro záchranu druhého nasadí klidně svůj život, peníze ne, fešák ne, postava Apollóna ne = pro většinu čtenářek nezajímavý. :D
já to chápu, jen vysvětluju, proč mě to samotnou nebaví, přestože je to ve svým subžánru výborné :) A úplně stejně chápu, proč by chlapi neměli číst knihy pro ženské. Na druhou stranu je řada knih, které takhle genderově vyhraněné nejsou, i když tak na první pohled vypadají – napadají mě teď třeba Lovci monster, to mě baví.
A Harryho spíš dnes charakterizuju už jen podle jakéhosi dojmu, co ve mně zanechal, než že bych si to pamatovala.
Já vím, že víš. :) Jen jsem to chtěl upřesnit pro ty, kteří netuší. A rozverná nálada, zapříčiněná několika promile, mi nedovolila zůstat u krátké odpovědi. :)
Jako příklad unisexu bych spíše zvolil Noční lovce. Cat se moc pocity nerozptyluje, ale ani se jim nevyhýbá a muž i žena nejsou zklamáni. Ale teď jsem přečetl dva díly Světa nočních lovců a to je jiný kafe. Ten focus na ženské publikum z toho přímo sálá. Pro mě to znamená propad kvality. Pro holky by to mohlo být naopak plus.
Svět nočních lovců je úplně jiný kafe než Noční lovci, já přečetla jen ten díl o Mencheresovi (který je prý lepší), a ani to mě moc nebavilo. Přijde mi, že Frostové se prostě podařily postavy Bonese a Cat a ti ostatní se nějak rozplynuli a jsou nevýrazní, takže neutáhnou knihy samostatně. Výjimkou se mi zdál Vlad, ale ta druhá jeho kniha už taky nic moc nebyla, což je ale možná dáno i tím, že to vyprávěla ta ženská (nevzpomenu si jméno), a ne on. I když ani pátý a šestý díl Nočních lovců už nejsou nic moc….