Připoutaný milenec – 14. část (Bratrstvo černé dýky ff)

Fakt nesnáším psaní těchhle scén. Je to asi o 94 % míň vzrušující než to číst.
18+

Pokračování fanfiction k sérii Bratrstvo černé dýky.
(předchozí díly)

Čekala, že se ten polibek bude podobat spíš rozzuřenému zhltnutí, takže ji překvapilo, když se jeho rty skoro opatrně dotkly těch jejích. I tak měla pocit, jako by ji někdo zapojil do zásuvky. Tělem jí proběhla vlna horka, vyrazila z ní úlevný vzdech a usídlila se jí v klíně.
Zopakoval ten pohyb, ten lehký dotek. Vypadalo to, že zkouší, co to udělá. Možná čekal, že ho kousne, možná se sám potřeboval ujistit, že je to v pohodě. Vee to přišlo mnohem víc než jen v pohodě. Jeho rty byly nečekaně měkké a vousy, o kterých byla přesvědčená, že budou píchat, ji šimraly a hladily a bylo to zatraceně vzrušující.
Když se odtáhl, aniž by se stalo něco víc, chtěla rozmrzele zaprotestovat.
„Třeseš se,“ zašeptal Vishous. Otevřela oči a podívala se na něj. Možná to bylo tlumeným světlem, které pronikalo oknem z jídelny, možná to bylo tím, že určitě měla smysly totálně rozhozené, ale faktem bylo, že zase vypadal trochu jinak. Ostré rysy v jeho tváři se vyhladily, vrásky z toho věčného mračení zmizely a jeho oči byly tím nejhezčím, co v životě viděla. Pak jí došlo, co jí říkal. Sklopila hlavu ke svým nohám, překvapená tím, že se vážně chvěla. Kdyby ji nedržel, kdyby ji vlastním tělem netiskl na parapet, nejspíš by se mu sesunula k nohám. Dvě naprosto nevinné, skoro sourozenecké pusy, a z ní je třesoucí se hromádka.
„To je v pohodě,“ podařilo se jí ze sebe dostat. „Prostě to ignoruj.“
Bez varování jí zabořil obličej do krku a zhluboka se nadechl. Okamžitě zvlhla, a kdyby se jí teď vrhl přímo do kalhotek, vůbec by jí to nevadilo. Nechápala to; nikdo z těch předchozích kluků a mužů tohle nedovedl. Dokonce se smířila s tím, že prostě nemá úplně vyvinuté libido, nebo co, protože ona byla přesně ten případ, co byl schopen při sexu řešit ten hnusně flekatej a olupující se strop. Teď jí byl strop a veškeré okolí naprosto ukradené, protože měla plné ruce práce s tím, aby nezapomněla dýchat, aby se křečovitě držela jeho košile a aby sténala. Protože jí očuchává krk.
Znovu se narovnal a tím se od ní odtáhl. Zkoumavě se na ni podíval.
„Nebojíš se.“ Nebyla to otázka, spíš oznámení.
„Jasně že ne,“ zaskřehotala Vee skoro neslyšitelně. Možná se neslyšela kvůli tomu, jak moc jí bušilo srdce.
„Tak proč se třeseš?“ zeptal se Vishous nechápavě.
Protože tě chci mít v sobě! zakřičela její hlava frustrovaně. Nahlas nemusela říct nic; jakmile viděla, jak se změnil výraz jeho tváře, došlo jí, že ji slyšel. Ještě pořád nebyla rozhodnutá, jestli ji to jeho občasné čtení myšlenek spíš štve, nebo ho vítá. Teď byla ráda, že nemusí přemýšlet nad tím, jak přesně zformulovat svoje myšlenky.
Nelekla se, když ji nadzvedl za zadek a vydal se s ní směrem k Doupěti. Omotala mu ruce kolem krku a nohy kolem boků, což ocenil dalším spokojeným zavrčením. Při otevírání dveří se dvakrát spletl v kódu a Vee nevěděla, jestli se mu má smát, nebo ho seřvat za to, že zbytečně zdržuje. Pak už ale neměla na přemýšlení moc času, protože jakmile za nimi zabouchl dveře, otočil se, přitiskl ji na ně a políbil ji. Tentokrát to rozhodně nebyla sourozenecká pusa, kdepak. Teď to bylo přesně takové, jak si představovala vždycky, když nechala svou fantazii zajít daleko. Vůbec se s ní nepáral. Jeho jazyk provokoval a dráždil, rytmicky útočil. Když mu to chtěla oplatit, uhnul a chvíli si ji prostě jen prohlížel tím žhavým pohledem. Nechápala, jak si kdy mohla myslet, že je to ledovej psí čumák. Sotva stihla popadnout dech, sklonil se a nedovolil jejímu tepu zpomalit. Jeho vousy, jeho rty, jazyk a dech ji přiváděly k šílenství, jeho velké ruce zbrkle a nesystematicky prozkoumávaly její tělo a v jednu chvíli by přísahala, že těch dlaní má víc než jen dvě, protože byly prostě všude a zvědavě odtahovaly, shrnovaly a rozepínaly kusy oblečení. Nedovolil jí, aby měla navrch, ale dělal to tak nenápadně, že si to Vee uvědomila až ve chvíli, kdy na sobě měla jen kalhoty, zatímco on byl úplně oblečený. Přejížděl jazykem po jejím krku, který ho lákal mnohem víc než nahá prsa, na holé pokožce na zadku cítila zvláštně hladký dotek černé kůže, ze které byla jeho rukavice. Spíš ji hnětl než hladil – a bylo to mnohem víc vzrušující.
„Hej,“ zamumlala a lehce ho zatahala za vlasy na zátylku, ve kterých měla zabořenou jednu ruku. Okamžitě přestal s lehkým přejížděním špičkami zubů po její klíční kosti a ruka v jejích kalhotách se zastavila. Překvapilo ji to; spíš čekala, že si ani nevšimne, že se něco děje.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se hlasem tak hlubokým, že mu skoro nerozuměla. Netušila, proč ji jeho chování tak zasáhlo, ale měla pocit, že se rozbrečí štěstím. Položila mu dlaň na tvář a připadala si, jako by právě zkrotila tygra. Cítila na dlani a prstech teplo jeho kůže, druhou rukou svírala košili na jeho zádech a celým tělem vnímala to jeho. Vzduch kolem nich už dávno voněl jen jím a dokresloval dokonalost toho okamžiku. Pak Vishous naklonil hlavu a otřel se tváří o její dlaň. Po tom všem, co s ním musela vydržet, najednou věděla, že kdyby teď řekla, že s ním spát nebude, nechal by všeho, lehl by si vedle ní a nic by jí nevyčetl. Nevěděla, kde to přesvědčení sebrala; prostě to tak bylo. Jenže ona nechtěla, aby ležel vedle ni. Chtěla být pod ním, cítit ho v sobě, být zabořená do matrace váhou jeho těla a dívat se na něj.
„Vem mě do postele,“ poprosila ho a lehce ho líbla. Poslechl ji, asi poprvé.
Položil ji na černý satén, který se k němu stejně hodil, jako nehodil. Stáhl jí kalhoty i kalhotky a pak se narovnal nad postelí. Nikdy se necítila víc sexy než teď, když si z výšky prohlížel každý kousek jejího těla. Necítila stud, nevynořily se pochybnosti. Cítila se spíš dotčeně, protože ten mizerný chlap zbytečně zdržuje. Nespokojeně se zavrtěla a chystala se zvednout se na loktech, ale sykl a zavrtěl hlavou. Pomalu položila hlavu zpátky na polštář a v klíně jí zběsile tepalo. Tohle bylo zatraceně vzrušující. Vee si uvědomila, že vedle všech těch lidských mužů se musela hlídat, aby je nepřeválcovala. Ne v posteli, ale prostě nad nimi měla navrch. Vychoval ji Sahvage, vychoval ji jako sobě rovnou, takže taky hodně dominantní. Jenže ona nechtěla být ta silnější. Nestála o to, aby ji někdo poslouchal a čekal, až ona sama něco řekne, nakáže. Takže s těmi muži zadupávala sama sebe a snižovala se.
Teď nic z toho dělat nemusela. Bylo jasné, kdo má navrch. Bylo jasné, kdo z nich dvou bude diktovat, co se stane.
A přitom stačilo jedno slovo a zastavil by, přestal by. Měla obrovskou moc.
Nesnažila se rozšifrovat svoje myšlenky. Byla vzrušená, natěšená, nedočkavá. A spokojená, i když neuspokojená.
„Roztáhni nohy,“ řekl Vishous tím hlubokým hlasem, který jí rezonoval páteří a nohami až do špiček prstů. Díval se jí do očí, pak pomalu putoval pohledem níž, až se zastavil v jejím rozkroku. „Teď.“
Musela se kousnout do rtu, aby nezasténala nahlas. Naschvál hýbala nohama pomaličku, zdržovala. Užívala si, jak upřeně ji pozoruje. Všimla si, že špičáky se mu prodloužily a přesahují mu na spodní rty; i tohle ji zase o kousek víc vzrušilo. A když pak ztěžka polkl a znovu se jí podíval do očí, nevydržela to a nešťastně zasténala. Protože mu to všechno trvalo moc dlouho a nemohla se dočkat, až na sobě zase ucítí i jeho doteky a jeho jazyk, nejen jeho pohled.
Světlo v ložnici najednou zhaslo, místo něj se rozsvítily svíčky, které doteď považovala za dekoraci. Změnila se atmosféra, ztěžkla. A když pak zvedl ruce a začal si rozepínat košili, Vee se přistihla, že už se jí zase chvěje celé tělo. Taky nespěchal, oplácel jí to, jak ho zlobila. Knoflík po knoflíku až dolů, pak manžety.
„Dělej,“ zaúpěla a v krku měla sucho, jak přerývaně dýchala.
„Tiše,“ zamračil se na ni káravě. Pak ze sebe konečně shodil ten zbytečný hadr a Vee zasvrběly prsty, jak se ho chtěla dotknout. Už ho viděla bez trička, dotýkala se ho. Věděla, jak mohutné jsou jeho svaly. Znala tvar jizvy nad srdcem a rozhodně nemohla zapomenout na to úžasné břicho. Ale teď, když všechny prohlubně a vyvýšeniny zvýraznilo mihotavé světlo svíček, bylo to, jako by ho viděla poprvé. Jako by ho viděla jinýma očima. Byl dokonalý. Nádherný.
Její.
Rozepl si knoflík u kalhot a pak zaváhal. Podíval se na ni a zkusil to:
„Otoč se. Lehni si na břicho.“
Na vteřinu myslela, že ho poslechne; lákalo ji to. Pak si uvědomila, že to po ní nechce proto, aby ji tím vzrušil. Uvědomovala si, že tancuje na hodně křehkém ledu, ale zavrtěla hlavou. Místností se prohnal studený vánek, rozkmital plameny na svíčkách a způsobil jí husí kůži. Zlobil se.
„Otoč se,“ zopakoval důrazněji. Polkla a doufala, že teď všechno nezničí.
„Sundej si ty kalhoty, nebo ti s nima pomůžu,“ řekla chraptivě.
Zavrčel, tentokrát to rozhodně nebyl smyslný zvuk. Pak se rozhlédl po pokoji, jako by něco hledal. Nakonec se zase podíval na ni a rysy jeho tváře ztvrdly. Užuž se bála, že udělala obrovskou chybu a on se sebere a odejde, ale pak si rozepl zip. Najednou hrozně spěchal. Skopl boty. Stáhl ze sebe kalhoty i přiléhavé boxerky najednou a vystoupil z nich. A pak se narovnal a zůstal před ní stát nahý, jen s rukavicí na pravačce. Tvářil se hrdě, ale ten výraz byl prázdný.
Čeká, že se mu vysměju, napadlo ji. Měla chuť vstát a jít ho obejmout. Přitisknout se k němu a uklidnit ho, utěšit ho, ujistit ho, že na tom vážně nezáleží. Ale stejný instinkt, který ji ujistil v tom, že ho může kdykoliv zastavit, protože jí neublíží, jí teď radil, že tohle přesně udělat nesmí. A i když si vůbec nebyla jistá tím, co dělá, napodobila ho a pomalu sjela pohledem po jeho těle až k břichu, na které vrhal stín jeho ztopořený penis.
Obrovský penis.
I když se snažila ovládnout, cítila, že se tváří překvapeně. Ještě si prohlédla zjizvený asymetrický šourek a projel jí záblesk zlosti, protože bylo jasné, že mu někdo chtěl odporně ublížit. Pak se mu podívala do očí a zamumlala:
„Tohle se do mě v životě nemůže vejít.“
Několik nekonečných okamžiků se nedělo nic a to ticho doslova řvalo. Pak Vishous zavřel oči, zvedl hlavu a něco potichu zamumlal. Když je znovu otevřel, žhavé horko a ta jeho vůně  byly zpátky s novou razancí.
„To si piš, že vejde,“ řekl rozhodně. Udělal dva kroky a pak už byl přesně tam, kde ho celou dobu chtěla mít. Zalehl ji, vzepřel se na pažích a ona cítila pulsující tíhu jeho penisu na svém břiše. Automaticky ho objala nohama kolem stehen a vyhrkla:
„Myslela jsem to vážně.“
„Já taky,“ ujistil ji. „A už mlč.“ O to, aby ho poslechla, se postaral jazykem, kterým jí zacpal pusu. Pak se jím přes ušní lalůček vrátil na své oblíbené místo na krku a jeho ruce zkoumaly a laskaly všechna místa na jejím těle, která si předtím tak důkladně prohlédl. Netušila, jak dlouho ji mučil; svíjela se, lapala po dechu a bez ohledu na jeho varování ho prosila a frustrovaně sténala. Ignoroval ji a postupně se jazykem propracoval až do jejího klína.
„Voníš tak skvěle,“  řekl a zvedl hlavu, aby se jí mohl podívat do očí. „Jestlipak tak i chutnáš?“ Nečekal, co mu odpoví. Prostě ji ochutnal. Souhlasně zamručel, a zatímco se Vee kroutila, tahala ho za vlasy a škrábala mu předloktí, nenechal se vyvést z míry a systematicky pokračoval v tom, aby ji úplně zničil. Když se jí podařilo otevřít oči, zjistila, že ji nejspíš celou tu dobu pozoruje. To vědomí stačilo k tomu, že se ocitla na hraně a stačila už jen chvilička, jeden nebo dva pohyby jazyka, aby…
Přestal.
„Ne,“ vyjekla nešťastně. Vishous se jako nebezpečná šelma přemístil nad ni a spokojeně se usmál.
„Ale jo,“ zavrněl. Pak přenesl váhu těla na jednu ruku a druhou zamířil mezi jejich těla. Cítila, jak jeho špička přejela po místech, kde byl ještě před chvilkou jeho jazyk, a najednou byl na tom pravém místě a zlehka zatlačil. Zalapala po dechu, ale než stihla cokoliv udělat, vtlačil se do ní, roztáhl ji a zaplnil. Nádherně do ní pasoval. Zhoupl se v bocích, jen trochu, a ten pohyb hluboko v ní byl lepší než všechno, co kdy zažila. To, co bylo předtím, nebylo důležité. Teprve teď měla pocit, že je úplná. Zasténala a prohnula se proti němu, protože potřebovala víc. Nechtěla, aby dál zdržoval. Žádné opatrné pohyby, žádné jemné pohupování.
„Víc,“ zamumlala. Zasyčel a odhrnul horní ret, takže viděla špičáky prakticky celé. To byla další kapka do hromady vzrušujících vjemů. Pohled na jeho zuby ji poháněl dál a zároveň v ní vzbudil pocit, že chce ještě něco víc. Vishous nasadil rytmus, který měl daleko k něžnému, a Vee se ztrácela v návalech slasti. Mumlala, že chce ještě, prosila ho, aby nepřestával. A on mlčel a dál se do ní nořil a zase se vzdaloval, pořád dokola, silněji, hlouběji, víc. Když už měla pocit, že víc nevydrží a buď omdlí, nebo vybuchne, znovu jí zabořil hlavu pod ucho. Tentokrát ale místo lechtání vousů a teplého doteku jazyka ucítila ostré bodnutí, které v ní odpálilo poslední zbytky sebeovládání a Vee s výkřikem vybuchla a roztříštila se na atomy.
Než přišla k sobě, mohlo uplynout několik vteřin, stejně jako několik světelných let. Byla slabá, zničená, rozlámaná a zatraceně spokojená. Vishousovo tělo ji tlačilo do matrace, přesně tak, jak chtěla, ale ani teď neochably jeho svaly úplně a pořád držel většinu své váhy na rukách a kolenech. Cítila, jak jí špičkou jazyka přejíždí po místě, kam ji kousl; vzpomínka na to ji zase vzrušila. Zamručel a zvedl hlavu.
„Co přesně děláš?“ zeptal se pátravě.
„Nic?“ navrhla. Zatnula pánevní svaly a ujistila se tak, že se jí to nezdá a pořád ho má v sobě. Vishous sykl a řekl:
„Nech starého pána trochu odpočinout, jo?“ Pak se usmál a letmo ji líbl na nos.
„Tak jo, starouši,“ souhlasila.

Pokračování příště
Původně vyšlo na webu bez-hranic.cz