Petra Neomillnerová: Tanec s carevnou (Tina Salo 6)
V Praze je horko, proto se Tina Salo rozhodne na chvíli ztratit z dohledu. Pro nucenou dovolenou si vybere Rusko, kde má být podle jejích informací vězněn Timotej.
Timotej zastával funkci hlavy českých upírů a pozici Tinina přítele a ochránce. Teď ho chce zase na oplátku Tina zachránit před svým otcem Dyrem. Mírová záchranná mise se jako vždy neobejde bez krveprolití, a tak budou padat upíří hlavy. Na Sibiři Tina najde víc, než čekala, setká se se svou rodinou a není tím myšlen jen Dyre, ale i zbytek rodiny.
„Mám čistou simku.“ Jeho „emergency“ zavazadlo je zřejmě taková kápézetka.
„V tom případě by možná nebylo od věci zavolat někoho nenápadnýho.“
Nedělám si iluze o tom, že Německo je pro Dyreho neznámá veličina, ale doufám, že jsou pořád skulinky, do kterých nedohlédne. Kay v to zřejmě doufá taky, ale když vidí, jak v tašce hledám simky, pustím mě raděj k volantu. Právě včas, jeho zavazadlo se začínalo nápadně podobat mojí kabelce, skoro jsem se v něm už orientovala. (str. 9)
Kay – upír, který se nezměnil stovky let, se pod vlivem Tiny a hlavně poháru pomalu mění. Světlo není jeho úhlavním nepřítelem, když se zahalí a vezme si brýle, tak už může vylézt ven v pravé poledne, teda je-li alespoň trochu pod mrakem. Kromě možnosti vycházet na světlo se mění i duševně, stále je to psychopat a zabiják, ale začíná být i něčím víc, starostlivým partnerem v nesnázích. Milencem, který se snaží potěšit svou partnerku. Kay už není tím necitelným chlapem, ale začíná být citlivým přítelem.
Tina se mění taky, ale není to změna úplně k lepšímu. Stále více se podobá otci. Jak čas plyne, přestává jí to vadit. Přece jen krev není voda. Chová se jako vrchnost, kterou tak pohrdá. Všem dává jasně najevo, že s jejími hračkami si nikdo jiný hrát nebude. Sice si přeje zůstat stejná, ale stejně jako mnozí před ní zjišťuje, že když se kolo osudu roztočí, není cesty zpět.
Příběh plyne svižně a upíři se utápí v krvi, kterou země pije hladově a nenasytně. To vše v Tině probouzí zvíře a chuť lovit a zabíjet mnohem více. Na severu se těžko ovládá, protože se vraždy snáze zakryjí, kdo by zjišťoval, proč v tundře zemřel nějaký člověk. Když už se zdá, že příběh spěje ke konci, objeví se zvrat a najednou není Dyre a jeho mocenské boje tím největším nebezpečím a podobnost Tiny a Dyreho se stává ještě patrnější.
Kniha je nabitá akcí od první do poslední stránky. Zabíjení střídá sex a ten zase zabíjení. Mezitím nás autorka pobaví zajímavým postřehem ze života společnosti a vtipem na téma rodina, nebo genderové stereotypy. Petra Neomillnerová se nebojí ani utrousit nějakou tu poznámku na díla jiných autorů. Láska pojatá po upírsku sice není taková, jaká bývá v dívčích románech, ale je to nejvíc, čeho můžou Tina s Kayem dosáhnout, a když to vyhovuje jim, kdo jsme my, abychom jim do toho kecali.
Jestli se vám líbily předchozí díly, tak vás Tanec s carevnou určitě nezklame. Představení Tininy rodiny dodalo sérii nový rozměr, pro mě je to jeden z nejlepších dílů a jsem velmi zvědavá, jak to bude pokračovat.
Vydal: Brokilon; 2013
Ne že by mi přišlo zvláštní, že se s Darkwitch neshodnem na stejných knihách :) Mně se třeba víc než Tanec líbila Past na medvěda nebo i pátý díl Vlci Sudet. Ta první ruská půlka mi přišla utahaná.
Mně přišla Past naopak dost průměrná a nezajímavá. V Tanci jsem byla z ruské části naprosto unešená. Přišlo mi to akční a naprosto masakrální. Hodně se mi tahle část líbila.