Alice Mossová: Na stříbrné cestě

Ve Winter Millu už sníh nepadá. Od událostí Smrtícího polibku uplynulo půl roku a zdá se, že se do městečka vrátil klid a mír. Ne však na dlouho.

 

Je tomu již šest měsíců, kdy se stojaté vody městečka Winter Mill rozvířily návratem královny podsvětí Mercy Morrowové a příjezdem gangu vlkodlaků. Hlavní hrdinka Faye žije spokojeně s přítelem Finnem, vůdcem vlkodlačích motorkářů, a nadále se přátelí s Liz a Lucasem, synem Mercy. Ten jednoho letního dne beze stopy zmizí a ještě téhož dne jsou Finnovi vlkodlaci napadeni podivnými holohlavými muži a několik vlků je uneseno. Finn s Faye se okamžitě vydávají na cestu ve snaze najít Lucase i vlkodlaky.

Charaktery postav se od předchozího dílu nijak nezměnily a autorka se s jejich dalším vykreslováním nijak dále nezabývala, zřejmě počítala s tím, že si čtenáři vše pamatují z předchozího dílu, včetně vzájemných vztahů ústředních postav a jejich charakterů. Faye je stále rozhodnou, odvážnou dívkou, která se nezastaví před žádnou překážkou. Liz je pořád kamarádka do nepohody, která nenechá svou přítelkyni na holičkách. Finn stále žárlí na Lucase, přestože ví, že mu patří Fayeino srdce. Snad nejzajímavější postava předchozího dílu, frajírek Lucas, tentokrát příliš prostoru nedostává.

Anotace slibuje roadstory o odhalování tajemství, jež naznačil epilog předchozího dílu. Čtenář rozhodně nemůže čekat druhého Kerouaca, přesto potenciál, jaký roadtripový příběh nabízí, je až zoufale nevyužitý. Hrdinové všechny rádoby nebezpečné nástrahy překonávají až příliš snadno, překážky působí spíš stylem „aby se neřeklo, že to mají moc snadné, ale moc se s jejich vymýšlením nechci namáhat“.

Velkým pozitivem knihy je její jazykové zpracování, které se oproti předchozímu dílu výrazně zlepšilo. Zmizely rušivé přechodníky, gramatické chyby, násilně nespisovná a slangová mluva postav i překlepy. Příběh se tak čte nesrovnatelně lépe než první díl, ale kvalitní jazyková stránka nezachrání nekvalitní obsah.

Alice Mossová sděluje fakta, ale nijak podrobněji je nevysvětluje, nestará se o další prohloubení charakterů ani budování světa a jeho premis. Protagonisty a s nimi i čtenáře hází před hotovou věc, aniž by se nad jednotlivými epizodami jejich cesty pozastavovala, a tak je tedy přijímají i její hrdinové. Záporná postava z předchozího dílu otočila o sto osmdesát stupňů a hlavní padouch tohoto příběhu se velmi snaží působit nebezpečně, ale selhává. Mnoho věcí zůstává otevřených a nijak dále nevysvětlených. Závěr je uspěchaný, odbytý, přitažený za vlasy, jako by se sama autorka už nemohla dočkat, až bude konec. Slovo odbytý celkově vystihuje román nejlépe.

Příběh působí uspěchaně, jako by ho Alice Mossová psala z donucení, z důvodu úspěchu prvního dílu. Na ten se jí ovšem navázat nepovedlo a román Na stříbrné cestě chutná jako zbytečně nastavované kaše.  Tento dojem navíc umocňuje i závěrečná ukázka z nadcházejícího, dosud ovšem ani v originále nepublikovaného třetího dílu. Kdyby autorka příběh uzavřela už v prvním dílu, udělala by dle mě mnohem lépe.

Vydaly Levné knihy, 2012