Čokoládové polibky (Anita Blake ff)

Ženy čokoládu obvykle milují a Anita není výjimkou. Ale co upíři? Odolají sladkému pokušení? To se dozvíte v povídce od BeElleGee ze světa Anity Blakeové. Dějem spadá za Blankytné hříchy.

 

Bylo skoro půl třetí ráno, když jsem odcházela z poslední pracovní schůzky. Časově to nevycházelo tak, jak jsem plánovala. Na rande s Asherem a Jean-Claudem budu mít zpoždění, ačkoli to je jen mírně řečeno.

Byli jsme domluvení, že se v sedm večer sejdeme v Cirkusu prokletých. Na půl devátou jsme měli rezervaci do restaurace, ale zavolala jsem Jean-Claudovi a zrušila to, když jsem zjistila, že můj program na dnešní noc je poněkud přeplněný. (Normálně bych tuhle schůzku navíc jednoduše odmítla, ale truchlící rodina, co se mi usadila v kanceláři a nespustila ze mě propadlé, úpěnlivě prosící oči, pohnula se zbytky mého srdce.)

Jean-Claude řekl, že mu to nevadí. Naprosto to chápal. Navrhl, abych přijela, až skončím, ať je to, v kolik hodin chce, a něco pak vymyslíme. To je sice hezké, ale vsadím se, že nemyslel tři hodiny ráno. Takhle pozdě nebo takhle brzo, záleží na úhlu pohledu, moc restaurací otevřeno nemívá.

Když jsem se objevila u Jean-Claudových dveří, byla jsem špinavá, páchla jsem a měla jsem takový hlad, že mi kručelo v žaludku. Vzhledem k tomu, že mé poslední noční oživování se odehrávalo poblíž klubu, stejně jsem se chtěla zajet omluvit Jean-Claudovi a Asherovi osobně.

Teď jsem před ním stála, zpocená, rozcuchaná a naštvaná tím, jak se věci nakonec vyvinuly. A on stál přede mnou čistý, upravený a vyrovnaný.

„Mohli bychom to dneska prostě odpískat?“ zahučela jsem a stáhla si z tváře vlasy, které se rozhodly, že mi budou pořád padat přes oči.

Jean-Claude si mě s účastně našpulenými rty prohlédl od hlavy až k patě. Natáhl ruku a pohladil mě po tváři palcem, na kterém mu ulpěla černá hřbitovní hlína. Z kapsičky vesty vytáhl bílý kapesníček s monogramem, otřel si špínu z bezchybné světlé kůže a potřásl hlavou.

„Samozřejmě, ma petite,“ odpověděl Jean-Claude, ačkoli se přitom lehce zamračil. „Nevypadáš příliš representativně a z tvého pohledu soudím, že nejsi ani v příliš společenské náladě.“

„Mírně řečeno,“ odsekla jsem.

Za Jean-Claudem se náhle objevil Asher, ve světle svíček oslňující. Překvapením vytřeštil světlé oči a koutky úst se mu zvedly v náznaku úsměvu.

„Co jsi dělala? Zapásila se zombie?“

Podívala jsem se na něj. „Skoro.“

„Ma petite,“ ozval se opět Jean-Claude. „Dovol mi alespoň, abych ti nabídl pohostinnost mé lázně – aby ses mohla osvěžit.“

Zaváhala jsem. „Jen opláchnout, ano? Žádné… šmajchlování. Dohodnuto? Dneska v noci na to opravdu nemám náladu.“

„Žádné šmajchlování,“ souhlasil Jean-Claude s povzdechem.

„Ale stejně se budeš muset vysvléci z tohoto oblečení,“ dodal Asher a nakrčil přitom svůj dokonale rovný nos. „Nic osobního, cherie, ale páchneš jako hrobka.“

„No pardon?“ ohradila jsem se a obešla Jean-Clauda, abych to Asherovi vrátila. „Už jsem ti říkala, že mi většina upírů smrdí jako hadi?“ Asher na druhou stranu vždycky voněl jako drahá kolínská od Kennetha Colea, ale zareagoval přesně tak, jak jsem zamýšlela.

Brada mu nevěřícně padla k zemi.

„Já ne,“ prohlásil jasně a naprosto přesvědčeně, jako by ho zahanbovala jen ta myšlenka.

Jakkoliv by se mi líbilo ho dál provokovat, pravda byla, že jsem byla vyčerpaná. „To já jen tak pro jistotu,“ řekla jsem a nechala to být.

Jean-Claude se pohledem na nás bavil a pak mě nasměroval do koupelny.

„Pojď, ma petite,“ popoháněl mě. „Brzy tě budeme mít čistou a voňavou jako růže.“

„Napustím vanu,“ nabídl se Asher a střelil po mně obezřetným pohledem.

Zasmála jsem se a poslala jsem mu polibek. To ho přinutilo k úsměvu. Jako gesto odpuštění Asher předstíral, že chytil můj polibek ze vzduchu a přitiskl si ho na ústa. Poté obrátil oči v sloup, chytil se za srdce a předstíral mdloby, než zašel do koupelny.

Obrátila jsem se k Jean-Claudovi, který si ode mě držel odstup. Přece nepáchnu tak hrozně, že ne?

„Také bych ti nabídla políbení, ale nezdá se, že bys po tom zrovna toužil.“

Odvrátila jsem se, jeho postoj mě trochu rozhodil, a na jednom ze stolků jsem zahlédla krabici čokoládových likérových bonbonů. Je zbytečné říkat, že jsem zamířila přímo k nim. Žaludek mi kručel hlady, a i když na sladké moc nejsem, bylo to jídlo, a luxusní k tomu. Přečetla jsem si štítek na krabičce. Godiva. Jak jinak.

„Och, téměř jsem zapomněl. Nabídni si, stejně jsou pro tebe,“ povzbudil mě Jean-Claude, když jsem otevírala krabici, a potom pokračoval. „Ne že bych nechtěl tvůj polibek, ma petite. Ale jsem si vědom, k čemu by vedlo, pokud bych tě políbil, a vyjádřila ses jasně, že… raději ne.“

V puse mi skončil další bonbon. Nechala jsem čokoládu nejprve rozpustit na jazyku, než jsem se do ní zakousla. Vychutnávala jsem ji. Až poté, co jsem čokoládu spolkla, jsem si uvědomila, co Jean-Claude vlastně řekl. Povytáhla jsem obočí a zamračila jsem se na něj.

„Aha, chápu. Jsi si svými polibky tak jistý, že si myslíš, že bych se od tebe nedokázala odtrhnout, kdybys mě jen políbil na přivítanou. Samozřejmě že bych potom na tebe skočila a celého tě zašpinila.“

Jean-Claude si dal ruce v bok, vypadal rozmrzele. „Takto jsem to nemyslel a ty to víš.“

Vzala jsem si další kousek čokolády. „No, tak na co čekáš?“

Zaváhal jen na okamžik, než ruce spustil. S pohledem upřeným do mých očí se ke mně vydal a pak se dotkl mé brady. Zaklonil mi hlavu, sklonil se ke mně a potom mi věnoval jemný, téměř cudný polibek.

Mně to vyhovovalo, ale když se ode mě odtáhl, měl na tváři zvláštní výraz. Sledovala jsem, jak si olízl rty a naklonil hlavu.

Na chvíli mě napadlo, že možná ochutnal tu špínu, co se ze mě předtím snažil setřít, a mě zahanbilo, že jsem ho přinutila k polibku, přestože nejsem zrovna běloskvoucí. Otevřela jsem ústa, abych se omluvila, ale on si přidržel mou hlavu v dlaních a opět přitiskl své rty na mé. Překvapil mě.

Ztuhla jsem, ale při doteku Jean-Claudových rtů na mých jsem se podvolila. Cítila jsem, jak mi jeho jazyk vklouzl mezi rty a laská ten můj. Zavřela jsem oči a pobídla jsem ho. Polibek prohloubil, položil mi ruce na ramena a tiše zasténal.

Když se konečně odtáhl, jeho krásná tvář byla obrazem extáze, ale já byla zmatená. Byl to sice úžasný polibek, skoro se mi z něj podlomila kolena, ale byla jsem špinavá, neupravená a páchla jsem. Přece se mu to nemohlo líbit, ne?

„Neobyčejné,“ vydechl. Otočil hlavu, jako by mě chtěl políbit znovu, ale já mu položila dlaň na hruď a zastavila jsem ho.

„Nepřehráváš trochu?“ zeptala jsem se podezíravě. „Tak dobře nelíbám.“

Jean-Claude mě obdařil oslňujícím úsměvem.

„Ma petite, podceňuješ svůj talent,“ pokáral mě něžně. „Tvé polibky jsou vždy mým potěšením. Jen nyní mi tvůj polibek nenabídl jen potěšení.“

„A co tedy?“ podezíravě jsem od něj odstoupila.

Jean-Claudovy oči se obrátily ke krabičce s čokoládou Godiva, kterou jsem před chvílí jedla. Hltala. Ládovala se jí.

„Oui. Cítím chocolat na tvých rtech. Na jazyku i na zubech. Horká, sladká, delikátní. Zapomněl jsem, jak… neuvěřitelně čokoláda chutná.“

Snažila jsem se mračit, protože jsem si uvědomila, že to nebyl můj polibek, co ho tak uchvátil, ale kousek bonbonu. Ale vypadal tak rozkošně a nadšeně, že jsem na něj zlobit nemohla. Věděla jsem, že může skrze mě ochutnat jídlo, a vždycky si to velmi užíval. Měla bych pro něj jíst častěji. Ale něco mě napadlo.

„Ty opravdu myslíš ochutnat, že? Ne metafyzicky skrz mě, ale ze mě?“

„Správně. Ne skrz tebe, ale z tebe. Z tvých úst,“ odpověděl téměř bez dechu. Hm, to je zajímavé. Vysvětlovalo to jeho nenadálou vášeň.

„Huh. Představ si to. Skutečný čokoládový polibek.“

„Oui,“ souhlasil Jean-Claude. Vzal mě za ruku a ukázal na čokoládu Godiva. „Vezmi je.“

Táhl mě do koupelny a já musela po cestě po té čokoládě prakticky chňapnout, abych vyhověla jeho přání.

Slyšela jsem vodu, co s ní Asher plnil vanu. Když jsme s Jean-Claudem vpadli do koupelny, zvědavě se na nás otočil. Uzavřel kohoutky a narovnal se.

„Tvá lázeň čeká, ma cherie,“ prohlásil. O krok ke mně přistoupil. „Mohli bychom ti pomoci s tvým oblečením?“

Zavrtěla jsem hlavou, odhodlaná, že se nenechám rozhodit. „Ne že bych vám nevěřila, ale hluboko, hluboko uvnitř vám dvěma vlastně nevěřím. A právě teď chci jenom jednu věc.“ Toužebně jsem se podívala na vodu, ze které stoupala pára.

„Jednu věc?“ zeptal se Asher a našpulil ústa. Jeho krásné oči sváděly pohledem a jeho přitažlivá ústa prosila o polibek.

Pevně jsem oči zavřela. Žádné šmajchlování. Dneska v noci ne. Jsem příliš unavená. Správně? Otevřela jsem oči a snažila se soustředit na koupel. „Ano, a tou je koupel. Potom půjdu domů, padnu do postele…a budu spát až do rána.“

Asher si povzdychl. „To nezní ani trochu jako zábava.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, tohle je to, co chci. Takže jestli by vám to nevadilo…“ pokynula jsem směrem ke dveřím.

Jean-Claude se nenechal mými slovy zastrašit, a podíval se na Ashera.„Ma petite a já jsme učinili úžasný objev,“ oznámil hrdě.

Asher se na něj celý zvědavý podíval „O čem to mluvíš?“

Jean-Claude mě k němu nedočkavě popostrkoval.

„Polib ji a pochopíš.“

Setřásla jsem ho. „Podívejte,“ zaprotestovala jsem, protože jsem věděla, že pokud mě Asher políbí tak jako Jean-Claude, má obrana vyletí oknem. „Chci se jen vykoupat. Žádné další čokoládové polibky. Je mi líto.“

Asher se dokázal tvářit zvědavě i rozladěně zároveň. Zamračila jsem se na Jean-Clauda a ten mi to oplatil.

„Jen jeden krátký polibek, ma petite. Aby o ten zážitek nepřišel,“ prosil. „Tobě to může připadat bezvýznamné, ale pro upíra… je něco takového vzácné. Polib Ashera, ma petite. Potom, pokud si to opravdu přeješ, tě necháme, aby ses v klidu vykoupala.“

Povzdechla jsem si. No dobře. Copak mi jeden krátký polibek uškodí? Dala jsem si do úst další kousek čokolády, nechala jej rozpustit na jazyku, rozkousala a potom spolkla. Bože, ty bonbóny jsou tak dobré. Přejela jsem si jazykem po zubech, abych je očistila, zvedla jsem hlavu a nabídla svá ústa Asherovi.

Asher vypadal nejprve obezřetně, ale Jean-Claudův úsměv ho uvolnil. Pomalu se sklonil a přitiskl své rty k mým.

Přivřela jsem oči rozkoší. Jeho rty byly jako chladný satén a nemohla jsem si pomoci, abych na jeho sladký polibek nezareagovala. Stejně jako u Jean-Claudea jsem i nyní cítila, jak při prvním doteku čokolády prohloubil polibek. Jeho jazyk se opatrně proplétal s mým a pomáhal mu vyhýbat se jeho špičákům. Jemně ho sál, tiše zasténal a zesílil stisk na mých pažích.

Co předtím jen předstíral, já nyní začala převádět do skutečnosti. Srdce mi bušilo, docházel mi dech a všechna krev se mi z mozku přelévala do slabin. Cítila jsem se, jako bych měla omdlít, a hlavou mi projela myšlenka, že společnost ve vaně není tak špatný nápad. Zda šlo o mou nebo Jean-Claudovu myšlenku, jsem se mohla jen dohadovat. Jen pro jistotu jsem se od Ashera odtáhla.

Asher se na mě usmál, oči mu při pohledu na mě zářily, ale promluvil na Jean-Clauda.

„Měl jsi naprostou pravdu, mon ami,“ povzdechl si. „Bylo to neobyčejné. Merci, ma cherie.“

Tak neobyčejné? Nemohla jsem si pomoci, úsměv jsem mu oplatila. Na to, abych promluvila, se mi nedostávalo dechu, ale své rozhodnutí jsem nezměnila. Fajn polibek, ale nic to nemění.

„Dovol mi, abych ti pomohl s knoflíky, ma petite,“ nabídl se Jean-Claude a stoupl si přede mě. „Třesou se ti ruce.“ Než jsem ho mohla zastavit, rozepnul mi blůzu.

Zvedla jsem ruku. „Stačí, chlapci. Užili jste si. Teď jděte, ať si můžu umýt.“

V pase jsem náhle ucítila Asherovy ruce. Na uchu mě polaskal jeho ztěžklý dech. Do nosu mi jako elixír lásky zavanula vůně jeho kolínské.

„Dovol, pomohu ti s páskem,“ navrhl a přejel mi dlouhými prsty přes boky. Olízl si rty. „Pořád cítím čokoládu. Zkus, zda ji ještě ochutnáš, Jean-Claude.“

Opět jsem zkusila zaprostestovat, ale Jean-Claude mi zakryl ústa v dalším dechberoucím polibku. Z čokolády v mých ústech už určitě skoro nic nezbylo, ale on mě stále líbal, jako by tím mohl sníst celou krabici. Napadlo mě, že mají s Asherem určitě něco za lubem.

Položila jsem mu ruce na hruď, abych ho od sebe odstrčila, ale jediné, na co jsem dokázala myslet, bylo, jak přitažlivé tělo má. Nemohla jsem si přestat hrát s knoflíky jeho košile, zvláště když se jeho plné rty tak svůdně otíraly o mé.

Na levém prsu jsem ucítila dotek Jean-Claudovy dlaně. Potom mě políbil tvrději, tiskl mě a rozechvěl.

Moc nepomáhalo, že mi Asher rozepnul pásek a nyní mi stahoval kalhoty. Naštěstí jsem si boty sundala už dříve. Aniž bych přerušila polibek s Jean-Claudem, jsem vystoupila z kalhot a Asher je jednoduše odhodil stranou. Měla jsem takový pocit, že slyším, jak spolu s nimi přistál na zemi i jeho opasek. Hmm.

Jean-Claude se ode mě pomalu, neochotně odtáhl a potom se otočil na Ashera.

„Postarám se o zapínání,“ nabídl se a postavil se mi za záda.

Až když jsem ucítila jeho prsty na zapínání podprsenky, uvědomila jsem si, o čem to mluvil.

„Stále cítíš tu chuť, Jean-Claude?“ zeptal se Asher svůdným, hedvábným hlasem

„Mmm,“ odpověděl Jean-Claude, rozepnul mi podprsenku a pustil ji na zem k mým nohám. „Ne tolik, ale na chvíli odvedla mou pozornost. Jsem si jistý, že tam stále je. Možná bys ji mohl okusit ty?“

Začala jsem vrtět hlavou, ale to se už Asher sklonil k mým rtům s dalším polibkem. Šťavnatý, jen tak se dal jeho polibek popsat. Přistihla jsem se, že mě úplně pohltil, že sténám a dotek jeho rtů mě rozechvěl. Netřeba říci, že z mých kolen zbylo želé.

Věděla jsem, co dělají, a že to má už jen pramálo co společného s čokoládou. Dva mistři ve svádění mě právě zcela bezostyšně svedli. Neměla jsem pražádnou šanci a v tuhle chvíli jsem si ani nebyla jistá, zda mi na tom vlastně záleží.

Asher se mezitím dostal pod krajku mých spodních kalhotek a stáhl je dolů. Vystoupila jsem z nich a odkopla je stranou.

Má ústa byla stále beznadějně uzamčená v Asherových, ale na krku už jsem pocítila Jean-Claudův chladný dech. Jeho ruce naplnila má ňadra. Asherovi ruce měly práci o trochu níž. Celé mé tělo se pod jejich doteky chvělo a má mysl už nic nenamítala. Jen vzdáleně jsem si vybavovala něco o koupeli…

Napadlo mě, že se mi tak točí hlava, protože nemám dostatek kyslíku. Odtrhla jsem se od Asherových rtů a opřela jsem se do kolébky Jean-Claudových paží. Dotek jeho chladné, odhalené kůže mě překvapil. Někdy mezitím si stihl sundat vestu a košili. Jo, vítejte ve vysoké lize.

Otevřela jsem oči, podívala se na Ashera a spatřila jsem, že i on je částečně nahý. Nemohla jsem si pomoct, zakřenila jsem se.

„Vy dva,“ zašeptala jsem. Pokoušela jsem se znít přísně, ale nepovedlo se mi to. „Vy dva jste tak zlí.“

Jean-Claude mi okusoval ušní lalůček a Asher mě laskal na tváři.

„Zlí?“ zeptal se s rty přitisknutými k mé pokožce. Páteří mi projelo mrazení. „Čím to?“

Zvedla jsem ruku a pohladila ho po tváři.

„Věřím, že ma petite myslí zlí ve smyslu dobří,“ vysvětlil mu Jean-Claude. O ucho mi zavanul jeho dech. „Je to americký slang, mon ami. Dobré je špatné. Špatné je dobré. Je to matoucí, já vím.“

„Myslela jsem zlí jako nemravní,“ vysvětlila jsem a zasmála se. „Vy dva jste nemravní upíři.“

Asher mi dál ukazováčkem hladil tvář a líbal mě na obočí. „Vůbec ne, cherie,“ zavrněl. „Jen si myslíme, že jsi neodolatelná.“

Nemohla jsem si pomoct. Pod dotekem Asherovy ruky jsem se svíjela a natáhla jsem se, abych se dotkla Jean-Claudových hedvábných vlasů. „Neodolatelná, hm? I když se objevím na našem rande o sedm hodin později, špinavá a smradlavá?“

Jean-Claude se otřel tváří o mé vlasy. „Pamatuj, ma petite, že jsi to byla ty, kdo trval na tom, že mě políbí.“ Položil mi ruce na boky a provokativně se o mně otřel. Zasténala jsem. Nemohla jsem si pomoci.

„Aha, chápu to,“ vzdychla jsem.  Přemýšlet bylo pro mě v tuhle chvíli neskutečně těžké. „Vyzvala jsem tě, že? Musel jsi mi dokázat, že se mýlím.“

Jean-Claude si prolíbával stezičku po mém krku. „Bylo to tou čokoládou, ma petite. Kdybys ji nejedla, nebyla bys nyní v takové kompromitující situaci. Nemůžeš mi to dávat za vinu. Snažil jsem se tě varovat.“

„Jo…ale…“ zakoktala jsem se.

„Pokud si vzpomínáš, původně jsme tě chtěli vzít na večeři,“ přidal se Asher. „Když bylo zřejmé, že bys neměla co jíst, obstarali jsme ti krabici s čokoládou. Jsme potěšeni, že ti chutnala.“

Usmála jsem se, „Vy dva vypadáte, že si to užíváte víc než já.“

„Non, ma petite,“ opáčil Jean-Claude a políbil mě na čelist. „Ochutnat čokoládu na komkoli jiném by nebylo ani zdaleka tak příjemné.“

Ach, ať táhne k čertu. „Aha, jo. No… ono… na tom vlastně nezáleží. Vy dva…jste pořád zlí.“

Jean-Claude a Asher se na sebe podívali.

„Neměli bychom odejít, aby se mohla vykoupat?“ zamumlal Asher.

„Oui, le bath,“ souhlasil Jean-Claude.

Správně, chtěla jsem si dát koupel, ne? Ochotně jsem přikývla a otočila se, abych políbila Jean-Clauda a potom i Ashera.

„Vy dva jdete samozřejmě se mnou …“

„Samozřejmě,“ prohlásili oba upíři jednohlasně.

Vymanila jsem se z jejich sevření a zamířila k vaně. Vzala jsem si ještě jeden kousek čokolády a dala si ho do úst.

V Asherově i Jean-Claudově tváři se zračila nepopiratelná touha. Pomalu se otočili, podívali se na sebe, nestydatě se na sebe usmáli a potom ze sebe strhali zbytek oblečení. Oněměla jsem.

Ne že bych vůbec mohla mluvit. V ústech se mi rozpouštěla čokoláda a mé rty nedočkavě očekávaly další polibek.

 

Konec

Zdroj: web BeElleGee