Rozhovor s redaktorem XIV: Czistoslava

Czistoslava je hlavní strůjce toho, jak dnes web Děti noci vypadá. Respektive my jsme jí do toho kecali a ona krásně a trpělivě tvořila :) Každopádně jí děkujeme a vítáme ji v redakci. A zároveň jsme naši novou kolegyni vyzpovídali.


Tak začněme zlehka, odkud jsi?
Město Neratovice, proslulé ekologickými aktivisty přivazujícími se ke komínu Spolany.

Čím se živíš v „civilním životě“?
Toho času hlášená na pracovním úřadu, stále se poohlížejíc po každé vhodné práci v blízkosti bydliště nebo netu, abych si místo dojíždění mohla užívat rodiny. Jinak jsem od fochu strojařského.

Jak ses dostala k žánru SFFH?
Přes pohádky, pověsti a kovbojky, pak v době bouřících hormonů přes červenou knihovnu jsem se propracovala hlavně k sci-fi. Začalo to Cestou slepých ptáků (Ludvík Souček) až po Vesmírnou odyseu (sir Arthur C. Clarke). Pak v zaměstnání se moji kolegové zmínili o Úžasné Zeměploše (Terry Pratchett) a kouzelníku Kedrigernovi (John Morressy). A už to bylo, pak přišel na řadu Pán prstenů pana Tolkiena, Eddingsovy pentalogie Belgariad a Malloreon. Od té doby jsem z fantasy literatury nos nevytáhla.

Vzpomeneš si ještě, kdy a jak jsi web Děti noci objevila?
Tuším, že to bylo zmínkou na stránkách věnovaných knižní řadě Anita Blake.

Zkus jmenovat tři knihy, které tě nejvíc ovlivnily.
Tak ovlivní mě asi většina knih, které přečtu, i když málo z nich stojí po přečtení za víc než „bylo to hezký, co tu máme dál“. Po některých nejde jen tak sáhnout po další knize a člověk musí chvilku dumat co by a jak by. Jako malou holku mě docela dostala povinná školní četba, a to knížka Říkali mi Leni (Zdeňka Bezděková). Z nedávné doby třeba Atwoodové Příběh služebnice. Pak je tu kupa knih lehčího ražení, na které nedám dopustit, ale je jich moc.

Tvé tři nejoblíbenější filmy/seriály?
Star Gate a hodně jsem baštila Čarodějky.

Jak moc potřebuješ ke svému životu hudbu a co nejradši posloucháš?
Bez muziky by to nešlo a věčně mě někdo z rodiny okřikuje, ať nezpívám, že dělám ostudu. Ne že bych pěla nebo broukala tak hrozně nebo tak nahlas, ale spíš často a kdekoli. Nejraději mám country, muziku šmrncnutou Irskem a teď mi každou chvilku běží skupina Steeleye Span.

Co tě na webu Děti noci nejvíc zajímá?
Recenze, články o knihách a jejich autorech, sem tam nějaký rozhovor a seznámení s novinkami. Taky postřehy komentujících. Takže vlastně všechno.

Co ti web dal či vzal?
Dal mi větší rozhled o knihách s upíří a vlkodlačí tematikou, kterou jsem nečetla do té doby, než jsem narazila na stránky o AB a DN. A pak spoustu známých, kteří tyto knihy mají také rádi. A co mi vzal, to není podstatné. Jde jen o něco času, který jsem strávila rozhodně příjemně, takže zas nic negativního.

Co čekáš, že se na webu změní za 5 či 10 let? Bude tu ještě? Budou se o tuto tématiku lidé stále zajímat?
Určitě, možná zájem o upíří módní vlnu trochu opadne, ale jde hlavně o knížky, a ty dobré se budou číst pořád. A lidi taky zůstávají.