Temné stíny

Vizuální mág Tim Burton a jeho osobitá adaptace nejznámější gotické telenovely všech dob. Už z principu to nemohlo dopadnout špatně, a i když má film pár drobných mušek, rozhodně by si ho neměl nechat ujít žádný fanoušek hororového žánru, přestože se místo lekacích scén „jen“ dobře pobaví… Chcete vědět víc?

Historie ságy Temných stínů je již pěkně zaprášená, ale v rámci krátké odbočky jí nemůžeme vynechat. V sedmdesátých letech to tohle unikátní dílo dotáhlo na téměř neuvěřitelných šest set epizod, čímž se nemůže pochlubit prakticky žádný žánrový seriál, a přitom se opět potvrdilo, že ty nejgeniálnější věci bývají v podstatě strašně jednoduché – stačilo vzít obyčejný základ jakékoliv populární „mýdlovky“, zasadit ho do netradičních kulis a pestrá směsice upírů, vlkodlaků a čarodějek si na šest let dokázala podmanit televizní obrazovky. Už z toho je ale zřejmé, že se s ohledem na stovku dílů produkovanou ročně nejednalo o žádnou oslnivou trikovou podívanou, ale spíše komorní konverzačku se šablonovitými charaktery, aby při možném sledovacím výpadku pravidelní diváci o nic zásadního nepřišli. I tak je to ale bavilo a zrodila se legenda, která nemá v televizním světě obdoby, přestože se pokus o „remakový restart“ před několika lety s valným úspěchem nesetkal a po první řadě byl (zřejmě po zásluze) zrušen.

Příběh Barnabase Collinse s jeho podivným rodinným klanem si však přímo říkal o další šanci , a když svou účast v projektu potvrdil Tim Burton, fanoušci zbystřili, protože tohle byla sázka na jistotu, kterou ještě navíc podpořil režisérův oblíbený Johnny Depp v titulní roli doplněný o Michelle Pfeiffer, Helene Bonham Carter, Evu Green či hostujícího Alice Coopera s jeho bandem, a už jen zbývalo umíchat z těchto velmi chutných ingrediencí zábavný koktejl.

Děj filmu není nikterak složitý, Barnabas stojí v čele mocného obchodního impéria, ale citově se nepohodne s mocnou čarodějkou Angelique, která ho ze žárlivosti promění v upíra a nechá ho několik století rozjímat v rakvi, jestli svou nerozvážnost nehodlá přehodnotit. Hlavní hrdina se probouzí do zcela nového světa roku 1972, kdy se rodinné panství nachází v troskách a záleží jen na něm, jestli přežije kulturní šok a dá své rozhádané příbuzenstvo opět dohromady.

Úžasný nápad, z každé scény je cítit příjemné retro s nepopsatelnou atmosférou a raději nedomýšlet, co by s Collinsovými mohlo provést zasazení jejich příběhu do současných reálií. Bohužel kromě ústřední dvojice, mezi kterou to skvěle jiskří, leze po stropech či škrábe do zdí, jsou ostatní postavy (bez ohledu na to, jak zvučné herecké jméno jim propůjčilo tvář) uklizeny do pozadí a většinou hrají druhé housle. Člověk si velmi rychle spočítá, že každá z nich skrývá nějaké tajemství, a prakticky jen čekáme, co se z koho vlastně nakonec vyklube. Ano, když už „víme“ a podíváme se znovu, člověk se pousměje nad drobnými náznaky, co nám bez předchozích znalostí unikaly, i tak je to však trošku nefér vůči divákovi, který se s předlohou nesetkal. Navíc třeba právě Burton dokázal natočit úžasné filmy z rozsáhlého batmanovského světa, co bez potíží obstojí zcela samostatně. Nebo ještě lépe,  při sledování Addamsovy rodiny během deseti minut víte, co od koho čekat, a pak už se jen dobře bavíte, zatímco zde téměř hodinu a půl nikoliv.

Temné stíny působí jako skvělý prolog k dalším filmům, kterých se možná nikdy nedočkáme, což je určitě škoda, protože slibují mnohé, ale prakticky nic nedopoví. Divák si tedy může připadat, jako když po skvělé večeři a sklence vína dychtivě Barnabasovi nastavuje krční tepnu a on si místo toho klidně odkráčí jinam. Celkové hodnocení tedy vyznívá „pouze“ jako velmi slušný nadprůměr zároveň podpořený stoprocentním profesionálním řemeslem všech zúčastněných.