Victoria Kanakaredes: Eleonora ze Schwarzenbergu, skutečná upíří princezna
V českých dějinách máme mnoho zajímavých postav, mezi ně patří i Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu. Mnoho dohadů a klepů naznačuje, že patřila k upírské rase. Ovšem je to jen lidská hořkost a závist nepřejících lidí, kteří vlivné kněžně nedají pokoj, či snad skutečnost?
Kniha z dílny Victorie Kanakaredes nám vypoví příběh mladé Markéty Marie, jež byla pozvána na zámek v Českém Krumlově, aby zde dělala společnost samotné kněžně Eleonoře.
Markétka, mladá energická dívka z rodu, jehož sláva zašla už před pár lety, nejprve nemůže svému štěstí uvěřit. Její radost však netrvá dlouho. Už první minuty po příjezdu na zámek začínají její život halit mlhy tajemství a nevyslovené hrozby. Z jakého důvodu se lidé v podzámčí bojí kněžny? A co je pravdy na tom, že její příjezd a odjezd vždy doprovází smečky vyjících vlků? Mnoho jí nepomáhá ani nová kamarádka, mladá hraběnka Jana z Valdštejna. Ta, ač je na zámku jen o několik měsíců déle, jako by věděla něco víc. Ovšem to něco „víc“ si střeží a odmítá se o tom bavit.
„Mé srdce tepalo v hrudi touhou ocitnout se v náruči Jana Albrechta, ale skrz dlaně Otomara, držícího mne v taneční póze jako lesní vílu, do mne proudila síla, jež rozháněla mé myšlenky jako výstřel hejna vrabců.“
Sama kněžna Eleonora na zámku mnoho času nestráví. A pokud ano, tak ve společnosti stejně krásných a snad i nestárnoucích mužů, jako je ona sama. Markéta si kněžnu zamiluje, je pro ní jako adoptivní matka, a to i přes řadu pocitů, které tomuto vztahu odporují.
„Dnes poprvé zámecký kočár nedoprovázely stíny vlků. Dnes poprvé se vzduchem neneslo jejich vytí. Jako by věděli, že jejich paní navždy odešla. A stejně jako se z panství vytráceli oni, opouštěla jsem i já je.“
Jaký bude život Markéty Marie a co se všechno dozví o kněžně a jejích tajemstvích, je podáno ve formě románu, který se nejenom dobře čte, ale čtenáře za svých spárů nepustí, dokud nebude na konci.
Napínavý, přesto nijak sáhodlouze prodlužovaný titul se čte jedním dechem. Historie na nás dýchá z každé stránky. Ovšem vysloveně vtipné odstavce zde nenajdeme.
Victoria Kanakaredes vypráví o životě Markéty Marie a jejím prostřednictvím i o upírské kněžně Eleonoře. To vše podává ve stručném románu, ze kterého na nás dýchá napjatá, tajemstvími propletená atmosféra historie Českého Krumlova.
Vydal: XYZ; 2011
Pěkně zhodnocené. Mně se knížka četla dobře. Na stylu je znát, že to není autorčina prvotina, dovede chytit od prvních řádků. Trochu odpočinek od všech těch akcí nabytých urbanovek. Navíc se člověk i vzdělá v historii :)
Tuhle jsem nečetla. Půjčila jsem si z knihovny Dynastii boha Slunce, protože mě zajímá starověký Egypt a moc se mi líbila obálka knížky. Po pravdě jsem to nedočetla, je to strašně nudný, zdlouhavý a vlastně o ničem. Tak snad je tahle kniha dobrá. Ale já si radši půjdu půjčit něco jiného.
Pokud tě zajímá starověký Egypt a zároveň temná fantasy, tak doporučuju duologii od Jenny Nowak Smích šakalího boha a Pláč prokletého krále. A pokud máš radši něco náročnějšího, tak její Loď v písku. Ta je taky z Egypta, ale taková víc zadumaná.
A dobrá kniha je i Ramses prokletý od Anne Rice, docela humorné na tuhle autorku.
Svatuš, ona Dynastie je spíš knížka pro náročný čtenáře. A hlavně se v ní spisovatelka držela histockých faktů, který prostě nemohla obejít, aby to ještě byla umělecká literatura faktu a ne jenom další román. Osobně jsem tu knížku zmákla za čtyři dny a byla z ní fakt nadšená. Takž eono záleží člověk od člověka. K.