Tomáš Bandžuch – Ve službách republiky

„Tma. Tma a tou zní kroky. Tiché kroky, které ve vrstvách prachu nezanechávají žádné šlépěje. A pak hlasy, nezřetelné, ale přesto je to, co říkají, děsivé. A pak náhle vybuchne oheň a z něho se zrodí oči, které viděly víc, než dokáže mysl smrtelníka unést…“

 

Tomáš Bandžuch, muž jednoho jména, dvou tváří. Tu první si vybavíte při otevírání jeho vskutku obsáhlého díla Ve službách republiky – je to tvář nováčka na české sci-fi a fantasy scéně, který zaujal čtenářskou obec svou povídkou Noc nekromantů. Druhou tvář, tvář větrem ošlehaného profesionála, uzříte, jakmile knihu po několika usilovných dnech/týdnech dočtete. Ve službách republiky je autorova prvotina a jako taková by mohla působit lehce zmateným dojmem: mírně zamotaná anotace, takřka 650 stran, na druhou stranu kvalitně vyvedená obálka a velmi příjemná cena. Ta však není to jediné, co je na této knize přitažlivé…

Ale nemá šanci zjistit více, kdo se do knihy nezačte, a kdo tak učiní, již nepřestane. Ve službách republiky vypráví na několika obsáhlých povídkách příběh mladého čaroděje Petra Hankla, který se okolnostmi a shodou náhod stane zběhlým v umění smrti – nekromantem. I když slovo mladý je v tomto kontextu velmi rozporuplné, autor nejenže natáhl celý příběh na neuvěřitelných (a zejména podrobných) 15 let, ale hlavně jej zasadil do reálií skutečného světa. Ne, nečekejte upíří školu ani Bradavice, Bandžuchův svět je poněkud odlišný. Temná a pochmurná doba mezi léty 1920 – 1935, během níž se svět vzpamatovává z následků jedné světové války a postupem času očekává druhou. Doba plná vojenských operací, špehování, infiltrací, ekonomické a hospodářské krize, předělování majetku, dalších poválečných následků. Doba, v níž se světem protlouká na první pohled nevýrazný Hankl, který toho v sobě ukrývá víc, než sám tuší. Doba, v níž nachází lásku, spřízněné čaroděje, upíry, démony a všetečný hlas svého vnitřního já.

Rozepisovat se o ději knihy podrobněji by v tomto případě nemělo smysl. Nejen že je tak zajímavý a rozsáhlý, že by to vydalo na několik dlouhých stran, ale hlavně je neustále v pohybu, je živý, dýchá a dává čtenáři pocit skutečného světa. Bandžuchovi se podařilo naběhnout do dynamičnosti, postavy v knize, ať už se jedná o hlavního hrdinu, nebo jen náhodného kolemjdoucího na ulici, působí reálně, řeší maličkosti i velké věci, vyvíjí se, dospívají, nebo naopak stárnou. Celý svět jako takový prochází postupnými změnami a autorova mistrná znalost historických reálií se mísí spolu s fantazií a představivostí. Atmosféra knize tedy rozhodně nechybí a o zábavu či podněty k zamyšlení rovněž nebude nouze, přesto se nelze ubránit pocitu, že je něco špatně.

Autor dokázal obsadit několik na sobě více či méně závislých linií, kterým ale chybí ucelenost. Ačkoliv je kniha vyvážená a veškerý její obsah je až neuvěřitelně komplexní, Ve službách republiky se bohužel nedá označit za jednolitý román s gradací děje a ustáleným příběhem. Je sice čtivý a bez nadsázky originální, ale nacházíme jej zde v podobě menších zápletek či několika dlouhodobějších a větších, ale místy poněkud stereotypních. Ani sám Petr Hankl není nikterak výrazný a na to, že je důležitá a hlavní postava, by se v knize mohl objevovat o něco častěji, a ne jen ve chvílích, kdy je jej zapotřebí. U ostatních postav (zejména u mé oblíbené Terezky) to takhle funguje, ale u Hankla bohužel v některých kapitolách ne.

Na to, jak je kniha velká, se zde nachází jen minimum hluchých míst, autor dokáže zaujmout čtenáře širšího spektra, ať už výše zmiňovanou historickou stránkou, příběhovou, či prostou emocionalitou postav. Více než do vztahů mezi nimi se podíváme do nich samotných a je to jeden z aspektů, který může některým vyhovovat, jiným ne, pro mě rozhodně plus. A i kdyby vás ani toto nepřesvědčilo, Bandžuchovo neoriginální pojetí upíra z Nosferatu a jeho zakomponování do děje je naprosto originální. (To je věta, co?)

Rád bych napsal svoje oblíbené „podtrženo sečteno“, ale pod tímto dílem to tak lehce nejde. Kniha vám po dočtení zanechá v hlavě otázky a neustávající atmosféru celého mistrného konceptu. Pro mě rozhodně jedna
z nejlepších prvotin, jaké jsem kdy četl.

A malá rada na závěr – knihu si nedoporučuji brát na léto k vodě, díky rychlému začtení se a chytlavosti hrozí velmi silné spáleniny.