Charlaine Harris: Šepoty ze záhrobí

Nacházela jsem mrtvoly a cestovala z místa na místo. Lidé umírali. Neustále. Někteří v posteli, jiní v lese, další s hlavní pistole v ústech. Výsledek byl tentýž. Proč by se tenhle případ měl nějak lišit od všech ostatních událostí? (s. 117)

Harper Connellyová dokáže vycítit mrtvé a vidí i poslední okamžiky před jejich smrtí. Cestuje s bratrem Tolliverem po světě a hledá těla ztracených zemřelých, pomáhá mrtvým dojít jejich klidu. Obchod je zavede do městečka Sarne, kde Harper dávají obyvatelé najevo, že u nich není vítaná. Objasněním smrti mladé ženy ovšem Harper otevře případ zamotanější, než se zpočátku zdálo. U jakékoli jiné zakázky by byla ještě téhož dne opět na cestě. Někdo si ovšem nepřeje, aby odjela tak rychle. A někdo také chce, aby zmizela už navždy.

Nakladatelství Baronet přináší na český, potažmo slovenský knižní trh první díl detektivní série známé spisovatelky Charlaine Harris, proslavené sérií a následně i seriálem o upírech z Louisiany, Pravá krev. V sérii o Harper Connellyové na upíry, ani jiné potvory noci nenarazíme. Jediným nadpřirozeným prvkem v knize je Harpeřina schopnost najít mrtvé a vidět poslední okamžiky jejich životů – schopnost, kterou získala coby patnáctiletá po zásahu bleskem. Nyní, o osm let později, se svými vizemi živí.

Pokaždé mě potěšilo, když jsem objevila tělo člověka, který nesešel ze světa rukou vraha. (s. 16)

Vzhledem k její profesi se z Harper stala zatvrzelá žena navyklá na sebepodivnější, až nepřátelské reakce svého okolí. Její dětství bylo poznamenáno pádem rodičů, prominentních právníků, až na dno drogové a alkoholové závislosti. Harper, ovlivněná vším prožitým, tak působí dospěleji, než ve skutečnosti je.

Ponuré téma hledání mrtvých a utěšování pozůstalých je odlehčeno rychle plynoucími dialogy mezi Harper a jejím bratrem, jeho věčnými eskapádami se svolnými děvčaty, inteligentním humorem a Harpeřinými suchými, ať v duchu nebo nahlas pronesenými hláškami, jimiž se hlavní hrdinka lehce dostane čtenáři pod kůži.

Jediné, co by mohlo kazit dojem, je Harpeřina téměř závislost na blízkosti svého bratra. Důvod, proč si jsou tak blízcí, je sice osvětlen a několikrát v průběhu knihy zopakován, čtenář se ovšem i přesto nemůže zbavit dojmu, že tak tvrdá, uzavřená a neústupná žena, jak se Harper jeví, by se mohla bez bratra v klidu dva dny obejít bez zbytečných cirátů. Opak je pravdou.

Chcete-li si přečíst kvalitní detektivku s nadpřirozenými prvky, kde o nadpřirozeno zas až tolik nejde, s břitkými dialogy, inteligentním humorem a padouchem, kterého odhalíte až téměř na konci (i když vám to dojde o pár stránek dřív než hlavní hrdince, ale pořád až téměř na konci knihy), a jste zvědaví, co se to v zapadlém městečku v Arkansasu vlastně děje, pak jsou Šepoty ze záhrobí přesně pro vás.

Vydal: Baronet, 2012