James O’Barr: Vrána
Ne že bych byla čtenářkou komiksů, natož na ně kdy psala recenzi, ale proč nezačít rovnou u jednoho z nejslavnějších: u duševní zpovědi Jamese O’Barra, z bolesti, utrpení, slz a lásky vytrysklého černobílého románu v obrazech zvaném Vrána.
James O’Barr stvořil Vránu, poněvadž potřeboval vylít své pocity na papír. A udělal to dokonale. V jeho podání je Vrána zoufalým výkřikem o pomoc, voláním po spravedlnosti ve světě, kde žádná není, touhou po pomstě a odpuštění. Něčím, co bohužel nikdy není pasé.
Z autorovy kresby čiší bolest, osamění, nemohoucnost čelit kruté realitě. Z černobílých, tuší kreslených ostrých obrázků prosakuje Detroit prolezlý zločinnými gangy, a právě v tomto ostrém zobrazení sledujeme příběh anděla pomsty Erika. Ve vzpomínkových, šedých, jakoby nejasných obrazech se ke čtenáři naopak dostávají pozitivní emoce, prožíváme lásku, radost a štěstí ze života dvou mladých lidí, kteří před oním osudným střetem s krutostí plánovali společnou budoucnost.
A pak přišel den…
… kdy do duše Erika vstoupila temnota. Auto se porouchalo a Erik zastavil u krajnice, aby se na to podíval. Kolem projelo další auto, zastavilo a vylezlo z něj pět chlápků. Erik tušil potíže a pobídl svou dívku Shelly, aby se uvnitř auta zamkla. Padne výstřel, ne jeden, dvě zamilované duše se rozdělí a Erik se jako nemrtvý přízrak vydává na cestu za krvavou pomstou a odpuštěním. Odpustit musí především sám sobě.
Nové, rozšířené vydání komiksu doplnil O“Barr o výjevy, které považoval za intimní, ale i o scény, jež vypadly z původního vydání kvůli dřívějším omezeným technickým možnostem. Kresba je detailní, autor si vyhrává s rysy při vyjadřování emocí, postavy nejsou zaměnitelné. I prostředí – fasády domů, špinavé uličky, místnosti – je prokresleno do nejmenších drobností. Dialogy jsou přesně takové, jaké byste od feťáků, zlodějíčků a grázlů čekali – jednoduché, drsné a vulgární. Oproti nim vyčnívá vybraná, uhlazená až poetická mluva Erika.
James O’Barr ztratil někoho, koho miloval, dívku, bez níž vnímal jen prázdnotu a jejíž smrt si vyčítal a neodpustil. Nemenší vinu O“Barr cítil, když při natáčení filmu podle tohoto obrazového románu zemřel mladý herec Brandon Lee. Věčné kdyby… Kdyby jí nezavolal, kdyby to nenapsal… James si stejně jako jeho hrdina Erik potřebuje odpustit, uvědomit si, že v životě nastávají situace, jimž nelze zabránit, že si nelze vše klást za vinu a zaobírat se kdyby. To vše je patrné nejen ze samotného příběhu a jeho zobrazení, ale také z autorovy předmluvy.
Ve Vráně se dokonale snoubí drsný – zlobou, krutostí, olovem a krví prosáklý – příběh s romantickým příběhem o lásce. Ať už je o Erikovi či o Jamesovi, zapůsobí na čtenáře svou atmosférou nabitou jako ticho před bouří. Můžeme odvracet tvář, můžeme plakat, ale stejně jako u automobilové nehody od těch dech beroucích obrázků nedokážeme odtrhnout zrak. A nezapomeneme.
Vydalo: Comics Centrum; 2012
Ukázka
Uff, koukám, že si autor prošel peklem. Snad i proto je jeho příběh tak dobrý. Viděla jsem filmy a zapůsobily na mě. Číst komiks mě neláká, přestože i tahle ukázka navozuje temnou atmosféru a skoro k tomu nutí.
Deprese a zoufalství, beznaděj a touha pod rozhřešení na mě dýchají z filmu, ukázek komiksu i z této recenze. Film jsem nikdy nebyla schopná dodívat do konce, na mě je až příliš prosáklý smutkem a nešťastnou láskou, tak nějak se nemůžu zbavit dojmu, jakkoli třeba nedává smysl, že Romeo a Julie, ač je za něj považován, není nejemotivnější milostný příběh všech dob…
Pro ty, kdo váhají, zda stojí za investici, nebo mají hloub do kapsy, naštěstí vyšla Vrána i v cenově dostupnějším brožovaném vydání :)
Temné depresivní úžasné. Filmy patří také k mým oblíbeným :-)
Už mám Vránu objednanou, tak jsem zvědavá. Spolu s Howardovými strašidelnými povídkami to vypadá na temný konec května :)
Pěknou recenzi napsal DejF na Sardenu: http://sarden.cz/recenze-james-o%C2%B4barr-vrana