Nightwish rozpálili Prahu kolosální show a ohnivými varhany

Letošní čarodějnický večer byl pro příznivce finského metalu dvojnásob neobyčejným. Do Prahy po delší době opět zavítala symphonic-metalová kapela Nightwish a přivezla s sebou dvě mladé kapely, aby je ukázala světu. Evropské turné v rámci vydání CD Imaginaerum se chýlí pomalu ke konci a 30. dubna se dočkali i čeští fanoušci, kterých se sešlo slušné množství v pražské Tesla (Tipsport) aréně. Co říct… Byl to fantastický zážitek. Předpokládám však, že čekáte trochu víc.

Organizace před začátkem byla v mírném chaosu a pořadatelé nebyli schopni, anebo prostě neměli zájem poradit, ale postupem podvečera se to vyladilo. Černá záplava, i tak by se dalo nazvat parkoviště a prostor před vstupem, neb snad každý tam byl v černém. Kam až oko dohlédlo, byla vidět trika s logem kapely v různých barvách. Dveře se otevřely a započala mačkanice o nejlepší místa. Po celkem krátké době se člověk ocitl na ploše či na tribunách. Nastalo další čekání, které zpříjemňovala hudba AC/DC, což byla celkem zajímavá volba pořadatelů.

V půl osmé pak na podium přišel speciální host. Mladé dívčí kvarteto Eklipse se smyčcovými nástroji, které hrálo sakra dobře a posluchač mohl zaslechnout cover verze známých hitů počínaje Lady Gaga až po Linkin Park. Po půl hodině se na podium doslova vrhla předkapela Battle Beast z Finska. Jejich heavy metal pomalu přiváděl dav do bodu varu. Snad ani nemusím říkat, že hráli výborně a dokonale splnili úkol supportu, čili rozjet publikum. Všichni členové, tři kytaristi, bubeník, klávesák a zpěvačka, si koncert užívali a uvolňovali do publika maximum energie.

Po jejich vystoupení nastalo celkem dlouhé čekání, během něhož se spustil před podium bílý roztrhaný hadr. Urychlit nástup hlavní kapely nepomohlo ani skandování jména, ani několik vln řevu a potlesku, které zazněly vždy, když se hadr pohnul, nebo když se za ním mihl jakýsi stín.

A pak to přišlo. Zpoza „opony“ se ozval zpěv Marca Heitaly a posluchači začali šílet. Zaduněly bicí Jukky a celá plocha se otřásla, uprostřed prvního songu se opona sesunula k zemi za obrovského jásotu. Koncert započal úvodní písní z nového alba – Storytime. Po ní následovala stará pecka I Wish I Had an Angel a po ní další starší kousek Amaranth.

Na publikum se valily vlny kvalitního symfonického metalu a nikdo nezůstal chladný. Staré písně Tarji upravené pro Anette zněly poměrně dobře, i když to občas trochu skřípalo. Nejhůře pro mě dopadl můj oblíbený song Planet Hell, který v podání „nové“ zpěvačky zněl prostě hrozně divně.

Avšak novinky zněly parádně a o falešnosti si člověk mohl nechat jen zdát. Ohnivé a kouřové efekty byly zvládnuty na jedničku a skvěle ladily s hudbou. Nikdo ze zúčastněných mi snad nebude oponovat, když řeknu, že kapela podala maximální a úžasný výkon a publikum si odneslo skvělý zážitek. Od Marca pak zazněla věta, že koncert v Praze a zdejší unikum je „number one“. Otázkou tedy spíše je, jestli to neříká na každém koncertě.

Suma sumárum celý večer byl perfektní a snad nikdo neodešel zklamaný. Výběr písní byl dobrý a každý si přišel na tu svou či na ty svoje. Nám fanouškům tedy nezbývá nic jiného než se těšit na Masters of Rock, kde, jak potvrdila Anette, letos skutečně budou. A také se můžeme těšit na muzikál Imaginaerum, který obsáhne všechny písně ze stejnojmenného alba a zahrají si v něm i členové kapely.

Foto: Ondřej Páleník
Původně vydáno na mfantasy.cz