J. R. Ward: Milenka pout zbavená
Staletí vězněné, bojovné Payne poskytne její matka – Stvořitelka upírů – konečně svobodu, vykoupenou ovšem těžkým zraněním, z něhož ji mohou vyléčit pouze pevné ruce lidského chirurga Mannyho Manella.
Uplynulo sotva několik hodin od chvíle, kdy byla Payne ve cvičném boji s králem upírů Wrathem vážně zraněna, když se u dveří doktora Manella objeví někdo, koho nečekal. Doktorka Jane Whitcombová, již považoval za mrtvou, ho žádá o pomoc s těžkým případem poškození páteře. Lékař neváhá a vydává se na pomoc neznámé pacientce. Netuší, že toto rozhodnutí zpečetí jeho osud. Manny se ocitne uprostřed pečlivě skrývaného světa upírů, bojujících proti Vyhlazovací společnosti i znovu se objevivšímu nepříteli z vlastních řad. A především spatří tu nejkrásnější ženu, jakou kdy viděl.
Román Milenka pout zbavená, prezentovaný jako příběh Vishousovy sestry Payne a doktora Manuela Manella, na dvojici lékaře a jeho pacientky nestojí. Výstižnější charakteristikou románu je pokračování prolínajících se příběhů trojice Vishous, Jane a Payne.
Z bojovnice Payne, která v předchozím dílu zachránila krále Wratha před psychickým sebezničením, se vinou nešťastné náhody stane invalidní plačka, ani vzdáleně podobná ohnivé lady těšící se na každý zápas se slepým králem. Se starou známou bojovnou Payne, jakou známe z dílu Milenec jen můj, se setkáme až na konci příběhu, kde je pod náporem okolností nucena znovu bojovat. Mezitím máme možnost sledovat, jak se prohlubuje její vztah s dvojčetem Vishousem, a pasáže popisující, jak mezi nimi roste sourozenecká láska, patří k těm nejkrásnějším z celé knihy.
Věděl to, pomyslela si. Místo čehokoli, co by pro ni mohla udělat jejich matka, zajistil jí to jediné, co v ní zaručeně probudí touhu po životě.
„Děkuji ti, bratře můj,“ řekla a nespouštěla z něj oči.
Vishous se zastavil. Čišelo z něj obrovské napětí, pěsti měl zaťaté, a když pozvolna otočil hlavu, ledové oči mu žnuly.
„Udělal bych pro tebe všechno. Cokoli.“
Nato se vzdálil… a když se za ním zavřely dveře, uvědomila si, že lásku lze vyznat, aniž by padla slova miluji tě.
Činy znamenají víc než slova.
(s. 211)
Vztah s Mannym J. R. Ward líčí jako zalíbení lékaře do pacientky, pozvolna přecházející přes sexuální přitažlivost až v lásku. Na Mannyho postoji k Jane a Payne autorka využila starého moudra, že zlomené srdce se vyléčí jen novou láskou. Manuel kdysi choval k Jane silné city a její smrt jím otřásla. Okamžité okouzlení Payne ovšem vzhledem k okolnostem vyznívá až příliš uměle.
Výraznější příběhovou linii však tvoří snaha o řešení partnerské krize jednoho neobyčejného páru. Vishous, který je, ač se to v boji i v bytě v Commodore nezdá, ve skutečnosti uzavřený a rezervovaný, řeší s osudovou ženou svého života, s nezávislou Jane, krizi, jíž je potřeba se postavit. Jejich povahy jim nedovolují o problémech mluvit a až těsná blízkost smrti (ponechme stranou fakt, že Jane je duch) je donutí si ujasnit, zda víc chtějí svou nezávislost nebo jeden druhého.
Prostá a stručná slova „Jsi důvod, proč každou noc vstávám z postele. A jsi důvod, proč se každé ráno nemůžu dočkat, až budu doma. Ne válka. Ne bratři. Ani Butch ne. To… ty.“ (s. 394) jsou jedním z nejkrásnějších vyznání lásky, jaké jsem kdy v knihách četla.
Ocenila jsem, že se v knize už tolik nevyskytují bezduší – ti zde fungují pouze jako maso do mlýnku, ale výraznější roli nemají – ovšem potenciální nebezpečí, které pro Bratry představuje Xcorova banda ničemů (v předchozí knize několikrát představena jako tlupa ničemů, přičemž ani jedno z těchto označení, ačkoli odpovídají umírněnému stylu překladu celé série, nedokáže přenést drsnou atmosféru původního označení band of bastards, s nímž si překladatelka mohla vyhrát mnohem víc), čtenáře nedonutí se o hrdiny obávat.
Milenka pout zbavená je důstojným prozatímním ukončením série, které přináší čtenáři nejen akci v podobě několika zuřivých bitek, ale i romantiku a sex i v poněkud drsnějších podobách. Na Vishousovy záliby si čtenáři navykli již v Nespoutaném milenci, zde je autorka představuje ovšem v ještě syrovější podobě, a ne každému čtenáři tento aspekt sexuálního života jedné z nejvýraznějších postav této série sedne.
Milenka pout zbavená za sebou ovšem zanechává mnoho otázek především proto, že sama na některé otázky, jež vyvstaly z osmého dílu série, neodpovídá. Takže nezbývá než doufat, že čtenářovu zvědavost ukojí desátý díl Lover reborn (dosl. Znovuzrozený milenec – pozn. red.), který vyjde v originálu v březnu 2012 a podle současných odhadů nakladatelství Baronet se ho čeští a potažmo slovenští čtenáři dočkají na podzim téhož roku.
Nakladatelství Baronet děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.
Vydal: Baronet; 2011
Možná by nebylo od věci napsat autorce dotaz, zda odpoví na naše otázky v následující knize. Třeba si ani neuvědomuje, co všechno nás čtenáře zajímá. Má toho rozepsanýho tolik, že už se v tom asi těžko orientuje. Hezky jsi to napsala, Ax. Já si knihu budu objednávat až za dva týdny a podle všeho to bude něco úplně jinýho, než jsem očekávala. Payn jako plačka – hm, očekávala jsem akční hrdinku. Škoda.
Taky jsem čekala hrdinku typu Xhex. Tuhle knihu drží hlavně Vishous ;)
Cukýna: Někde jsem snad četla, že Milenka a Tohrův příběh se odehrávají téměř zároveň, takže snad najdeme vysvětlení tam.
Renča: Naprostý souhlas.
Axia: Jsi si jistá, že to byly "pevné ruce" M.M., co ji léčily? :D
Komet, vlastně máš pravdu. Pevné to něco bylo, ale ruce moc roli nehrály :-))
No recenze je určitě dobře napsaná, ale ne se vším můžu souhlasit. Myslím, že napsat, že Payne je "plačka" naprosto nekoresponduje s charakterem, který nám byl představen. On je totiž problém, že spousta lidí ji vidí jako "drouhou Xhex" a pak je oheň na střeše. Kniha kolabovala na úplně jiných částech např. V/Jane, (a´la V úplně jinak), upoutávka na Fallen Angels, která tam neměla, co dělat, zdlouhavých opisech na začátku a uspěchaném závěru, který nebyl ani za mák věrohodný. Určitě to není nejlepší díl série, ale myslím, že patří k těm lepším, alespoň z mého pohledu. Spíš by mě zajímalo, co zmršil český překlad oproti originálu:D Jestli si teda na něco vzpomeneš. Z Nijaké v minulém díle jsem se nevzpamatovala dodnes.:D
Pokud chcete nějaké odpovědi, můžete zkusit napsat Ward na její FB, ale vzhledem k tamnějším poměrům bych to nedoporučovala.
to Kayla: ty části s Vishousem právě považuji za nejlepší, Payne i Manny byli nudní.
"Myslím, že napsat, že Payne je "plačka" naprosto nekoresponduje s charakterem, který nám byl představen" – To máš pravdu. Payne nám nebyla představena jako plačka, ale jako bojovnice. Plačka se z ní stala.
Co se překladu týče, tak byl celkově proti stylu Wardové hodně zjemněn. Celá série byla plná gaunerů, ničemů, lumpů a blbostí (ne jako stavu psychiky, ale používáno místo slov jako crap). Butch v Payne nadával "do prkýnka dubovýho", Wrath či kdo si oblíbil "propánajána" a Vishousův a Johnův díl byl přecpaný posíláním "do Prčic". Od Zsadista, co to převzala paní Pacnerová, začala ta banda drsných bojovníků mluvit spisovně a série přišla o atmosféru.
Kayla: Nemyslím si, že tenhle díl patřil k těm lepším. Na svém žebříčku bych ho hledala zatraceně hodně dole a to společně s Phuryho dílem.
Payne sice není nájemnej zabiják jako Xhex, ale jednou je to bojovnice. A místo toho je v knize slabošská nána. Čekala jsem, že se projeví krev její otce. Manny se mi líbil víc v díle, který nebyl o něm.
A souhlas s Kometou a Renčou: nejlepší byly části s Vishousem a Jane. Vzájemné poznávání s Payne bylo sice fajn, ale právěten "jiný" Vishous snažící se vyrovnat se svými city k Jane i s celou současnou situací bylo to, na co jsem se těšila pokaždé, co jsem po knize sáhla.
Já asi prostě Payne vidím jinak. Myslím, že Payne je těžké někam zařadit, protože svým charakterem dosti vybočuje. V jednu chvíli s chladnou hlavou analyzuje nastalou situaci jako bojovnice a v další chvíli se díky jejímu vychování chová jako typická Vyvolená a objevuje svět s dětskou zvídavostí. Nění ani bojovnice ani Vyvolená. Nepatří nikam. Těžko se to vysvětluje, ale to se mi na ní právě líbí. Má komplexní charakter se kterým se dá pracovat, což se snad kromě Xhex říct nedá. Ostatní shellan by prostě knihu bez svých hellrenů neutáhly a tyhle dvě to v pohodě zvládají, možná ještě Mary má zajímavý příběh, ale jinak žádná. Navíc mi její chování v nastalé situaci přišlo více než vhodné, protože se z ničeho nic ocitla v neznámém prostředí, zraněná, navíc zjistila, její dvojče je naživu, a nad to je přitahována svým léčitelem, se kterým, jak ví, nemůže zůstat. A když si to všechno ze
zesumírujem, musí to jednomu udělat v šišce pěkný zmatek.
Payne a Manny se mi zdáli super. Jako pár mi seděli a něměla jsem s nima nejmenší problém. Snad jen, že jejich konec se mi zdál poněkud otevřený, takže čekám comeback.
S tím V jsem myslela pouze na jeho některé scény s Jane. Jinak samozřejmě s Butchem a Payne byl úžasný a i jako samostatný charakter si stál velmi dobře a byl v téhle knize velmi výrazný. A máte rozhodně pravdu, že tahle kniha patřila jemu a Jane a Butchovi než Mannymu a Payne a je to svým způsobem škoda, když to měla být původně jejich kniha. Na druhou stranu Vishouse není nikdy dost a protože je to můj nejoblíbenější Bratr, nemůžu si stěžovat.:D
"Do prkýnka dubovýho"???:D:D:D Tak teď jsi zapříčinila to, že jsem si poprskala obrazovku.:D Ach jo, není nad originál i když chápu, že se tam ten slang musí špatně překládat. Já sama bez Urban Dictionary nedám ani ránu.
A překladatelka by ho mohla občas taky použít. Jak jsem se dívala, tak spoustu věcí v knihách má přeloženo špatně.
Pro mě je tenhle díl druhý nejlepší (spolu s 8. dílem). Mám radši tyhle novější, kde je více dějových linek a člověk si tak může na chvíli odpočinout od hlavní dvojice. Na druhou stranu chápu, že extremní vyznavači PNR se můžou cítit ošizeni. To ale řeší zvýšený počet stran.
Já jen doufám, že je teď Ward nedá do pozadí. V téhle knize se podle mě objevily ty nejzajímavější charaktery a bylo by škoda, kdyby jsme o nich už neslyšeli.
Taky mě zajímá jak se vyvine konflikt mezi BoBxBDB, ale musím přiznat, že Lash byl mnohem lepší Badass než BoB. Doufám, že ho Ward zase vrátí do hry. S ním bylo číst lessers parts jedna radost:D:D
Ty ses teda rozepsala :)
Mně jako nejlepší díly přijdou 3. a 7. Poslední dva mne zklamaly.
Payne mě neoslovila natolik, abych o ní přemýšlela tak, jak se o ní rozepsala Kayla. Ale s klidnou duší můžu říct, že obě máme pravdu. Payne byla představena jako bojovnice, ale stala se z ní plačka vlivem okolností, za nichž se z ničeho nic ocitla v neznámém prostředí, zraněná, navíc zjistila, její dvojče je naživu, a nad to je přitahována svým léčitelem, se kterým, jak ví, nemůže zůstat.
S párem Payne a Manny jsem měla problém. Kometa vám může potvrdit, že v první verzi recenze jsem jejich vztah připodobňovala k "příběhům" z lacinýho porna. Ona mladičká pacientka, on stárnoucí lékař, ona mu i ve chvílích nejvyšší vášně říká "doktore". Na mě jejich vztah působil ze začátku lacině, později jen nastavovaně a uměle.
Vztah s BUtchem beru jako hluboké přátelství a těch scén zas neměl tolik, abych řekla, že jde o román, kde ústřední trojicí není V+J+P, ale V+J+B. S tím prostě nesouhlasím. Butch je jeho nejbližší přítel a v celém románu až na scénu v Commodore neměl tak výraznou roli, abych řekla, že kniha patřila Vishousovi, Jane a Butchovi.
Ohledně bezduchých, jsem ráda, že je po Lashovi, s tím hajzlem sice byly scény s nimi zábavnější, ale nesnášela jsem ho. Voslizlej, nechutnej, zvrhlej a jsem ráda, že je po něm. A´t tak hezky zůstane. Naopak Xcorova banda přináší noví vítr a nové možnosti a ne všichni v ní jsou špatní. A to se mi líbí. Tím pádem zde máme potenciál i na vnitřní spory.
A za mě nejlepším dílem byly: 2./3. (první místo se holt nemůžu rozhodnout), 5. a 7.
K 4. ods.: má to být samozřejmě "nový vítr"
K 1. ods.: a vzhledem k tomu, že byla představena jako bojovnice, by mi k její postavě sedělo víc, kdyby se s tou situací jako bojovnice poprala. Warden nám ji představila jako druhou Xhex, tak jsem ji tak brala. To, že se z ní vyklubala naivní ženská, se kterou jsem prostě nemohla nijak soucítit, je už chyba autorky.
Potvrzuji. Axia nám málem doporučovala úplně jinou četbu.
Moje nejoblíbenější díly jsou: 7., 2., a pak 1./3.
Komet, takhle to vyzní, jako bych říkala, ať ten díl nečtete. To není pravda. Jen mi jejich příběh připomněl jinou autorku ze stáje Baronetu, a to historické a erotické (na hranici pornografie) romány píšící Bertrice Small.
To, co jsem psala v recenzi, je ale pravda: je to důstojné prozatímní zakončení série, ale nechává za sebou spoustu otázek.
Nehraj si se slovíčky. :D Doporučovat či nedoporučovat můžeš jako divá, ale stejně si čtenáři udělají, co budou chtít, protože máme demokracii. (Teda všichni říkaj, že ji máme).
Já zase musím nesouhlasit. Já vím, jsem s tím už hrozná, ale co naplat. Podle mě nám Payne možná byla představena jako bojovnice, ale rozhodně ne někdo jako Xhex. Myslím si, že to, co Payne udělala pro Wratha v sedmém díle mu nesmírně pomohlo a povzbudilo ho to. Xhex je spíš typ chladného manipulátora a pochybuji, že by tohle udělala pro někoho koho nezná. Tady vidím ten zásadní rozdíl. A věřím, že její na jejím chováním v Lunl nebylo nic slabošského, vzhledem k tomu, že takový stav už jednou prožila, když ji její matka "zamrazila" a ona si vytvořila s tejnou "fobii" jako Xhex z nemocnic a všichni víme jak kvůli tomu Xhex vyváděla v LM. Jen pro jistotu, nikoho tu nesoudím, jen se snažím o nějaké přirovnání. A ke konci se s tím Payne přeci poprala hrdě. Jen potřebovala vědět, že být ochrnutá neznamená smrt, a to se jí nikdo neobtěžoval vysvětlit…..až na Mannyho.
Pár Payne/Manny má kl
Pár Payne/Manny má klasickou osnovu jako většina párů v BDB. Na rozdíl od tebe mi ale přišlo, že je daleko méně eroticky založený než ty předešlé. Což bylo svým způsobem osvěžující. Nejsem puritán, ale tuhle série čtu především kvůli propracovanému světu, který autorka vytvořila, ději a postavám. Sex scény mě až zas tak neberou. No, dobře sendvič Throe/Hooker/Xcor byl patřičně HOT, to přiznávám.:D:D
Vztah s Butchem beru též jako hluboké přátelství. Ani se to nedá nazvat přátelstvím protože to sahá daleko za jeho hranice, ale věřím, že víš, co tím chci říct. Nic sexuálního v tomhle ohledu. Ale nevěřila bys kolik lidí fandí páru Vutch a nenávidí Jane. Já mám Jane ráda, ale mám pocit, že se s V k sobě moc nehodí. Oni jsou oba dost rezervovaní a to je problém. Vždyť i v téhle knize Jane potřebovala Butche, aby jim „TO“ vyřešil. Proto ho beru jako klíčovou postavu. Navíc jeho scény s Man
Mannym jsou dost zábavné.:D
Nezabíjejte mě, ale já miluju Lashe. Tedy abych to upřesnila – Miluju ho nenávidět. A jako záporák byl v téhle série bezkonkurenční. Na co je mi BoB když už teď vím, že alespoň polovina dostane svou knihu a obrátí se na stranu dobra, takže žádné opravdové ohrožení z jejich strany nehrozí…. Na bitvu jsem ale přeci jen zvědavá.
Abych to uzavřela – série BDB pořád patří mezi nejlepší svého druhu a kdyby Lunl byl tak špatný nedostal by rating přes 4.20 na goodreads a nedostal se do topky PRN romancí 2011 a já bych se netěšila na další díl jako malé děcko před Štědrým dnem. Takže přečtěte a sami si udělejte názor, ale za mě, je to rozhodně kousek a´la must-read.:-)
Budu reagovat jen na něco z toho, cos řekla, páč zbytek by byl ještě na delší rozmluvu a s většinou toho, cos řekla, souhlasím. Ovšem:
1. Payne byla představena jako bojovnice. A vzhledem k tomu, že jedinou další bojovnicí v sérii je Xhex, nemžůeš se divit, že drtivá většina čtenářů (včetně mě) si Payne s Xhex asociovala (ať už to autorka zamýšlela nebo ne) a možná podvědomě porovnávala. A Payne z toho vyšla jako ta,co se špatnému osudu s depkou a sebevražednými myšlenkami poddá, než aby s ním bojovala. A i předchozí ochrnutí (tedy ono uvěznění matinkou) pro ni neznamenalo smrt a nikdo jí neříkal, že to smrt znamená nebo ne. Ona chtěla zemřít, aby už ochrnutá znovu nezůstala. Přestože jí říkali, že se to dá uzdravit nebo se s tím nějak poprat.
2. Payne a Manny rozhodně eroticky založení jsou. A hodně, přestože to asi pod nánosem romance není moc vidět. Není to tak syrový a viditelný sex jako v dílech Bella/Zsadist nebo Mary/Rhage nebo Jane/Vishous, ale hodně sexu tam mezi nimi je. Byť ne "úplně" jako se vším všudy, ale je tam. A je ho dost.
3. Tak ten "sendvič", jaks to nazvala, mě zklamal. Když wearden ohlásila trojku, čtenářky se celé natěšily a výsledkem je něco, co v důsledku moc dojmu neudělá. Warden už dokázala, že umí psát mnohem vášnivější scény. Nebo mám prostě to měřítko posunuté. Na mě ta trojka dojem neudělala.
4. Jestli lidi nenávidí Jane a fandí dvojici Vutch (silně mi to připomíná slovo vuřt :-D ), je to jejich problém. Spousta lidí taky fandí dvojici Harry+Malfloy a ne Harry+Ginny. Warden nejen svými slovy, ale i tím příběhem i chvoáním postav dala najevo (a z knih je to cítit), že Vishous je pro Jane stvořený (a naopak). Oba jsou rezervovaní a uzavření, ale taková je spousta párů i ve skutečném životě. Proč by v té sérii neměl být podobný pár? Pak si čtenář může najít tu dvojici, která nejvíce koresponduje s tím vztahem, který sám má doma, uvidět se v ní.
5. Netvrdím, že je Milenka špatný román. Za mě má čtyři hvězdičky. Ale na výborný sedmý, pátý nebo třetí díl nemá. A na goodreads má čtyřhvězdové ratingy i díly série Sukuba od Mead (která má ode mě osobně dvě hvězdy s bídou), takže tamní žebříček bych jako měřítko fakt nebrala, vzhledem k tomu, že Češi mají na knihy jiný vkus než t
než třeba Angláni.
Toho Arcanise už musíme popohnat, ať aspoň přidá odpočítávání znaků u komentářů, nebo počet znaků navýší.