Glen Duncan: Poslední vlkodlak

Publikováno: Autor:
"Tak už je to oficiální. Předevčírem v noci zabili Berlíňana. Jsi poslední. Je mi líto." (str. 9)
Svou nejnovější knihou Poslední vlkodlak, chmurným až depresivním, ale také akčním a romantickým příběhem o smrti i o lásce se českým čtenářům poprvé představuje britský autor Glen Duncan.

 
Jake Marlowe vypadá na 35 a jeho nejlepší přítel Harley, kterému se blíží osmdesátka, se jej snaží přesvědčit, že má smysl žít. Že by život neměl zahazovat jako použitý zmačkaný papír. Harley je nemocný a chodí o holi, cokoli by dal za možnost být znovu mladý a prožít další roky. Harley sice ví, že Jakeovi, který mu kdysi dávno zachránil život, není 35 ale 201 let, přesto jeho myšlenky na smrt nedokáže pochopit. Také však čistě sobecky chce po svém příteli, aby tu pro něj zůstal alespoň tak dlouho, dokud bude dýchat on. Navzdory obrácenému věkovému rozdílu ho považuje spíš za syna, a rodiče by přece neměli pohřbívat své děti. 
 
"Tam, kde měl zaznívat Boží hlas, něčí hlas, číkoli hlas, se znovu rozhostilo to kolosální ticho. Vezmi si to ponaučení teď, pravil můj bratr, dvakrát ti ho dávat nebudu. Nic není. Ani smysl." (str. 83)
 
Jake Marlowe je vlkodlak. Poslední na světě. Toho předposledního zabili lovci ze SOKOJe (Světová organizace pro kontrolu okultních jevů). A speciálně na Jakea má políčeno Grainer, lovec, jehož otce kdysi Jake zabil. Všichni ostatní vlkodlaci už byli zabiti a žádní noví se za posledních 150 let netvoří, resp. nepřežívají kousnutí. Jake rozhodně není kladný hrdina, jeho vlkodlačí instinkt ho nutí o každém úplňku zabít a sežrat člověka (ne nutně v tomto pořadí), a nejlépe mu chutnají životy těch, které miluje. Proto se snaží moc se s nikým nezaplétat a pro své sexuální potřeby hledá prodejné holky.
 
"Nesmíš se zmocnit jen těla. Musíš uchvátit život. Vezmi život. A pojmi ho do sebe. Nejvýživnější strava. Něco jako láska. Uvidíš." (str. 87)
 
Pokud čtenář čeká, že Jake se chce zabít – tedy nechat se zabít od Grainera – protože ho tíží špatné svědomí, tak se plete. Jake je jen přesycený, unavený a znuděný životem, nic jej nebaví, má pocit, že už vše zažil. Grainer se však nehodlá smířit s tím, že si Jake počká na jeho smrtící kulku, chce si užít svůj lov, touží po tom, aby vlkodlak kladl odpor, jinak nebude pomsta stát za nic. Pokouší se proto Jakea vyburcovat tak, aby i on měl důvod se pomstít. Jakeovi však chybí i malá kapka šťávy, takže ani doručená useknutá hlava ho neprobudí z letargie. Ale žádný strach, téměř zkamenělé vlkodlačí srdce začne jednou tlouct.
 
"Život za vámi neustále dolézá jako otravný ožrala na firemním večírku, tlačí na vás, ubíjí vás nesmyslnými historkami a při jeho záchvatech smíchu nad vlastními vtipy, které nejsou vtipné, vás ovanuje jeho zkažený dech." (str. 197)
 
Od té doby jako bychom četli jiný příběh – dynamický, plný nebezpečné akce a překvapivých zvratů. Do toho všeho se připlétají i upíři, pasoucí po Jakeovi z vlastních důvodů. Milostná zápletka nabudila nejen Jakea, ale i příběh celkově. Přeměna Jakea ze stařečka nad hrobem do zamilovaného mladíka je téměř neuvěřitelná, ale potřebná, jinak bychom nejdál v polovině pro všechny ty chmury knihu asi zavřeli.
 
Glen Duncan střídáním napětí udržuje čtenářovu pozornost, a přestože pro hlavního hrdinu je svědomí téměř neznámý pojem, čtenář s ním dokáže příběh prožít. Kniha čtenáře silně připoutá a zároveň ho nutí přemýšlet o jednání hlavní postavy, dumat nad tím, jak by se v podobné situaci zachoval on, protože cesty, kterými se ubírá Jake, nejsou zrovna nejčistší. 
 
Kniha Poslední vlkodlak vyznívá trochu do ztracena, neodpovídá na otázky, které si kladou hrdinové i čtenář, ale nutí k zamyšlení. A kolik takových vlkodlačích příběhů znáte?
 
Vydalo: Argo; 2011