Charlaine Harris: Pravá krev – Mrtví v rodině
„Lepší trocha opatrnosti než pozdní lítosti.“ Kdyby se tímto krédem poslední knihy od Charlaine Harris řídila naše milá Sookie po celou sérii, její život by byl o mnoho snazší. Měla by o spoustu problémů méně, nebo by byla mrtvá (což je v praxi to stejné). Životem poznamenaná telepatka ale bojuje neúnavně dál, protože nepřátel přibývá…
Od doby, co upíři vystoupili oficiálně na „světlo“ světa uplynula spousta vody, lidé se s nimi naučili v rámci možností žít a po mnoha tahanicích a soudních sporech si nakonec nemrtví upevnili svoji pozici ve společnosti. Po jejich vzoru se tedy k tomuto kroku přiměli i měňavci a vlkodlaci, ti to ale tak jednoduché nemají. Ve stínech tak stále zůstávají ukryty víly, čarodějnice a telepati, ti poslední už to ale tak jednoduché nemají. Od události v hotelu Rhodes prahne FBI po Sookiiných schopnostech, šerif pátého okrsku Eric po její krvi, několik dalších po její smrti a nikoho nezajímá, že Sookie prahne po vysvětlení.
Mrtví v rodině začíná netradičně rozdělenými kapitolami, které přenáší knihu do úplně jiných výšin. Na čtenáře tak nedopadají myšlenky, tužby čí stížnosti hlavní hrdinky, ale v průběhu jednoho, potažmo dvou měsíců, s ní procestujeme několik lokací, navštívíme staré známé, a pozvolna se připravíme na příběh, který vzápětí pokračuje jinak, než jsme byli doposud zvyklí. Autorka zřejmě pochopila, že detektivky ála Agata Christie začínají být klišovité, a proto si na první neznámou mrtvolu chvíli počkáme. Kniha tedy dostává mnohem více prostoru, který zaplní události vnějšího světa, upíří hierarchie a především postupné rozpínání minulosti. Sookie se dostane objasnění několika životních osudů jejich přátel, a tohle spolu s novými postavami činí knihu jednou z nejlepších v této sérii!
Charlaine Harris si zřejmě jako cíl knihy vytyčila ukázat, že i ostatní knižní hrdinové mají svůj život a nejsou pouze loutky v Sookiině světě (ačkoliv ona netahá za jedinou nitku a je to spíše naopak). Od Ericova stvořitele se dozvíme temnou minulost dávného Vikinga i osud jedné ruské carské rodiny, Billova sestra osvětlí historii Sookiina bývalého přítele a jí samotné napomůže k vyrovnání se s hrůzami v dětství prastrýc Dermot.
Na stránkách knihy se také poprvé setkáme s něčím, co jsme v pravé krvi ještě neviděli, rozhodně ne v takovém množství. A to je prolínání dějových linií a jejich vrstvení. Vražda a pátrání po vrahovi tvoří vedlejší děj, hlavní slovo dostane výše popisované rozplétání vláken minulosti, ale neminou nás ani na první pohled nepodstatné scény, jako demonstrace proti měňavcům, hlídání Sookiina synovce Huntera, nebo neshody ve vlkodlačí smečce. Koncept celého díla je velmi dobře vystavěn a ničeho zde není ani moc, ani málo.
Po několika posledních nepovedených knihách jsem byl smířen s faktem, že dílo Všichni mrtví zůstane vrcholem série a nebude překonáno, Mrtví v rodině jeho kvality bohužel také nedosahuje, ale je v jeho těsném závěsu. Pro mě osobně druhý nejlepší díl série a rozhodně nejnápaditější.
Devítkou jsem tuhle sérii vzdala, tak koukám, že bych asi měla pokračovat :) Možná někdy.
To je docela škoda, protože to vypadá, že tenhle, 10. díl, bude asi na dlouhou dobu poslední. 11 vyšla v Americe nedávno a na 12. si 3/4 roku počkáme. Až si najdeš chvilku, tak si tenhle přečti, mohl by se ti líbit, je opravdu dost dobrý. Na druhou stranu ale doufám, že už tuhle sérii Ch. Harris ukončí…
Jedenáctka vyjde v Baronetu v prosinci ;)
Užeru se čekáním na dvanáctku :-D