Eden Maguire: Krásní mrtví – Jonas

„Hej, ty se nebojíš?“ Svěsil koutky úst. Pořád si ze mě ještě utahoval. Znovu mě pohladil palcem po tváři. „Zahráváš si se zombie!“
Vytrhl se mi, napřáhl ruce před sebe a se ztuhlýma nohama se začal šourat po stodole. (str. 55)

Šestnáctiletá studentka Darina chce přijít na to, jak se mohlo stát, že v průběhu jednoho roku zemřeli čtyři její spolužáci. Při pátrání najde polorozpadlou stodolu ve Foxtonu, a tam jsou všichni její kamarádi na živu! Darina žije se svou matku a otčímem v Ellertonu a snaží se pochopit, jak je možné, že viděla své mrtvé přátele chodit a mluvit, když každý z nich zemřel násilnou smrtí. Uvažuje nad tím, jestli se nezbláznila, ale pak vezme v potaz fakta a rozhodne se odhalit příčinu této záhady.

Phoenix Rohr je jedním z vyvolených, které přivedl zpět k životu mocný Hunter. Svazují ho sice pravidla stanovená Hunterem, ale přesto se snaží být se svou láskou. Phoenix patří ke Krásným mrtvým a disponuje úžasnými schopnosti, ale nemá svobodnou vůli. Nyní je z něj Revenant (zombie), je živý mrtvý a vrátil se, aby se dovolal spravedlnosti.

Partička zombíků sama sebe oslovuje Krásní mrtví a místo toho, aby řekli „o nás“ poznamenávají „o Krásných mrtvých“, což působí křečovitě. Jako by bylo povinností tento název neustále opakovat, aby náhodou někdo nezapomněl, jak si vlastně tato skupinka říká.

Seznámení s Darininou matkou Laurou proběhne poměrně přirozeně, ale bylo by příjemnější, kdybychom se dozvěděli, že se jedná o její matku hned, a ne až za chvíli, kdy už si čtenář začne sám domýšlet, o koho se to vlastně jedná. Když Darina uvažuje o Hunterovi jako o svrchovaném vládci, působí jako hloupá husička, s níž je lehké manipulovat. Moc mi to k její vzpurné a leckdy vzteklé povaze nesedí.

Pauzy mezi scénami a nedokončené záležitosti mě po celou dobu iritovaly. Nechápu například, proč Darina nepočkala, až bude Phoenix o samotě a namísto toho napochodovala přímo před bledého Huntera, který si pohraje s její myslí, načež se naše hrdinka zhroutí. Čtenář musel na vysvětlení čekat jako hladový ve frontě na oběd. Darina se tedy setkání s Phoenixem nedočkala, po jejím odpadnutí už se nic nedělo, a šup – nejednou jsme na pohřbu. Tomu tedy říkám rychlý přechod z bodu A do bodu B. A abychom se nenudili, Darina má nyní záchvaty úzkosti v podobě třepotání křídel, když přijde řeč na někoho z Krásných mrtvých (stav úzkosti se však dostavuje jenom občas, takže buď je Hunter neschopný zastrašovatel, nebo si autorka nedala pozor a na některé scény zapomněla).

Popisy okolí jsou ucházející, ale horší je to s popisy postav a myšlenkami hlavních hrdinů. Je škoda, že si čtenář musí hodně věcí domýšlet nebo čekat, kdy se autorka uvolí mu něco málo sdělit. Také mě zajímalo, proč někdo z Krásných mrtvých nepřečetl myšlenky Matta Fortuna a nezjistil pravdu o tom, zda měl s Jonasovou nehodou něco společného. Proč vše nechávají na Darině, když tvrdí, že můžou přečíst myšlenky komukoliv?

První díl ze série Krásní mrtví nese název Jonas, protože právě o něm příběh je. V knize jsou propojeny dvě linie: první se točí okolo Phoenixe a Dariny, druhá se týká Jonase a jeho smrti. Řešení problému a odhalení násilníka samozřejmě padá na Darinu. A co z toho má? Vymezený čas se svou láskou.

Fantasy příběh s prvky romantiky a hororu, vykazuje snahu o akční scény. Příběh je psán ve vážnějším duchu, ale občas dojde i na humor. Styl psaní mi připomíná L. J. Smithovou, až na to, že Eden Maguireová se nebojí použít vulgární slovo, když je namístě.

Britská autorka si zjistila údaje o posmrtném životě a podala příběh poměrně nevšedním způsobem. Duše zemřelých jsou doslova vyrvány z limbusu zpět do života, ale je to dobře? Krásní mrtví jsou sexy, neodpadává z nich maso a netouží jíst lidi, ale takovéto pověry nevznikly samy o sobě…