Dracula

V roce 1995 na česká divadelní prkna vtrhl tajemný kníže Dracula v působivém muzikálu Karla Svobody a Zdeňka Borovce. Zanedlouho se stal nejúspěšnějším původním českým muzikálem všech dob. Autoři se přesně trefili do chuti diváků.

Ačkoliv se muzikál nedržel knižní předlohy, lidé si ho velmi oblíbili. Ať už se o to zasloužilo uspořádání děje nebo chytlavé melodie písní, jisté je, že v srdcích svých fanoušků bude Svobodův transylvánský upír dlít ještě dlouho. Od února se totiž tento muzikál začíná hrát znovu.

Děj se skládá ze tří částí. První se odehrává ve středověké Transylvánii a hned v úvodní scéně se nám představuje sám kníže Dracula ve své nekonečné krutosti. Drancuje okolní území, přičemž je v jednom z kostelů proklet k věčnému životu a touze po krvi.

Mezitím ho na jeho hradě netrpělivě čeká těhotná kněžna Adriana, jejíž porod se neodvratně blíží. Když se však Dracula vrátí, najde v komnatě mrtvé novorozeně a umírající ženu. Když potom Adriana skoná v jeho náručí, zdrcený kníže obviní Boha a pokusí se spáchat sebevraždu.

Záhy však zjišťuje, že se jeho rány zacelují, a že nemůže zemřít, dokonce ani vlastní rukou. Veškerý žal je rázem zapomenut a hradem otřásají oslavy. Další šok se dostaví zanedlouho, když se Dracula po divoké noci probouzí vedle zakrvaveného těla mladé služebné. Naplňuje tak druhou část svého prokletí.

Během dalších dvou set let žije Dracula na hradě sám, pouze ve společnosti svých nymf – žen, které pro svou potěchu proměnil v upíry. Citově strádá až do chvíle, kdy na jeho hrad přijede šlechtična Lorraine, Draculova vzdálená osiřelá příbuzná z Anglie.

Jejich náhlá láska dovede Lorraine až k touze stát Draculovi po boku v jeho nesmrtelné temnotě. Nezabrání jí v tom ani její mladý bratr Stephen, který po zjištění hrůzného faktu o knížeti páchá sebevraždu. Lorraine, teď už ničím nevázaná k okolnímu světu, se plně oddává Draculovi.

Třetí část odděluje divadelní přestávka. Během ní se děj opět posouvá o 200 let dále a od této chvíle se má odehrávat v Londýně, kde si Dracula otevřel casino. Úvodní scénu tvoří baletní vystoupení skupiny lidí v kožených bundách (hlavní tanečník Richard Genzer působí velmi úsměvně, ale to jen proto, že si ho většina lidí dnes spíš pamatuje z béčkových zábavních pořadů), představujících motorkářský gang Stockers (vidíte tu hříčku?).

Plánují vydrancovat Draculovo casino, při jehož obhlídce objevil vůdce gangu Nick obraz kněžny Adriany, která se velmi podobá jeho dívce Sandře. Rozhodne se toho využít a pošle Sandru do casina, kde se setká s knížetem. Ten si myslí, že se mu vrátila jeho žena a vyznává jí lásku.

Zhrzená Lorraine zjišťuje, že její oběť byla marná. Sandra se snaží Draculovi vysvětlit, že vše je jen léčka, ale Stockers mezitím vtrhnou do casina a začne drancování (abych přidala i trošku kritiky – při pronásledování Nicka a Sandry se Dracula změní v netopýra a na plátně je vidět jeho průlet casinem. Tohle se opravdu nepovedlo, nemluvím o špatné grafice – ta byla na tu dobu až moc dobrá – ale o laciném klišé, které mi do celku absolutně nezapadalo. Jistě, pro klasického konzumního diváka to určitě bylo působivé.).

Při něm je zabit Draculův doktor, jeho jediný přítel, který položil život, aby ho ochránil. Draculovi se zhroutí svět. Všechno je ztraceno a on prosí Boha, aby ho zbavil jeho utrpení. Při posledním soudu se mu zjeví všichni, kteří kvůli němu zemřeli, probíhají hovory o věčném zlu. Sandra na Draculovu žádost po východu slunce otevírá jeho hrobku a pod slunečními paprsky konečně umírá Dracula i Lorraine.

Ve třetí části je oproti prvním dvěma rozhodně více davových scén, je spíše zaměřená na tanec. Stojí hlavně na výkonu baletního sboru (který je víc než ucházející) a síle davu. Přesto ale dokonale ladí s první půlkou představení a společně tvoří skvělý celek.

Muzikálu na kvalitě vůbec neubralo to, že se nedržel původní předlohy, ba naopak. Těžko bychom si představili hudební divadlo, které by bylo zpracováním deníkových zápisků.

Hudba Karla Svobody je jedna z věcí, které mě dokážou zaručeně rozbrečet, má prostě své kouzlo. Dracula je podle mě jedna z nejlepších věcí, která kdy na naší muzikálové scéně vznikla. Lidé se k němu rádi vrací, zpívají si známé písně, pláčou při dojemných scénách. A to je přesně to, co by měl správný muzikál mít.