Děti noci

Arkádský cyklus Ondřeje Neffa zatím čítá sedm knih, z toho poslední čtyři vyšly pod hlavičkou nakladatelství Mystery Press. Všechny v pevné vazbě a s ilustracemi Karla Jerieho. Nejnovějším, sedmým dílem série je román Zlatý pomeranč.

Stephen King je bezesporu literární velikán. Chce se vzápětí dodat – a král hororu. Jenže Hans-Åke Lilja chtěl ve své knize zdůraznit, že King je víc než pouhý hororový mistr.

Zlo si dokáže nalézt sebemenší skulinku do duše člověka. Klíčem k otevření této brány může být kupříkladu i kniha.

Dobré příběhy mívají i zajímavé vedlejší postavy. Občas některá z nich může konkurovat hlavnímu hrdinovi. A autor o ní pak třeba napíše samostatný román. To se stalo Holly Gibneyové.

Rozvrátit zakořeněné vidění světa vnímaného úzkou perspektivou venkovského lidu se dá pouze drastickým zásahem zvenčí, nikoliv zevnitř. Toto rozbití ideálů s sebou většinou přináší zkázu minimálně na úrovni rozvratu společenských hodnot a úpadku obyvatelstva, v tom nejhorším možném scénáři vede k zániku komunity i celé obce.

Velký příběh nemusí mít tisíc stran. Není ani třeba, aby byl složitý nebo rozvětvený. Někdy prostě stačí, aby byl lidský.

Již od pradávných dob zakládají lidé svá sídliště poblíž vodních toků. Mít pitnou vodu na dosah je doslova nepostradatelné pro život. Ovšem pokud se řeka rozbouří a vylije z břehů, znamená voda i smrt a zkázu.

Cestovat volně mezi rozličnými světy, navštěvovat nejrůznější civilizace a zažívat stále nová dobrodružství. To zní jako sen, ne? Jenže nemít domov a jistotu, že se probudíte ve své posteli, to je spíš noční můra.