Rubrika: Tajemno

Cukýna tu chtěla trošičku rozepsat tu naší naříkavou paní z kopců, takže tady je úplně vše, co jsem vytáhl kompletně ze všech bestiářů. Jak to s ní vlastně je historicky, nebo hystericky?! 

Dneska tu máme písmeno „C“, což znamená další čtyři pomyslné druhy, a to:Callicantzaros – ŘeckoChiang-shih – ČínaChurel – IndieCivatateo – Mexico

Minule jsem se rozepsal o písmenu „A“ a teď je čas na písmenko „B“. Co jsem vyhrabal z bestiáře, máme tu jen dva druhy. Zkusíme je pořádně rozepsat.

Strejda K. je tu zpět, tentokrát aby rozepsal něco o tom druhu temném a zlořečeném. Ano děcka, sešli jsme se tu dnes nad tím, jak to vlastně s těmi upíry a vampíry a dhampíry a bůhvíjakými „..ÍRY“ (tím nemyslím naše kámoše ze zeleného ostrova) je. Začneme tedy výčtem od A, a to z jednoho mého oblíbeného bestiáře.

Babylonská démonologie zná tři členy tohoto druhu. Patří mezi ně Lilú a dva démoni Lilítu a Ardat lili. Předem nutno podotknout, že vládne jistý zmatek v úsudku o činnosti a významu těchto tří démonů (Babyloňany též zvaných upírů). Nelze však pochybovat o jejich vzájemné příbuznosti a dvojím významu: především jako démonů vzduchu a v druhé řadě teprve jako upírů milostných.

Dlouhé, temné noci plné nepřirozených duchů a tvorů. Mýty o severských mrtvolách povětšinou patří do starých islandských pověstí, sepsaných mnichy, potomky Norů. Většina z nich byla psána v duchu křesťanské víry. V klášterních knihovnách se z různorodých ság můžeme dozvědět o zhmotněných mrtvých neuložených v rakvích. Některé typy těchto příběhů můžeme nalézt v příbězích zvaných eventyr.

Kolikrát jste navštívili Albánii? Kolikrát jste viděli tamější obyvatele? A kdo z vás slyšel vyprávět o sampirovi? Albánie je země, kde v upírských pověrách hraje hlavní roli pojem odlišnosti. Věří se tu, že kdokoliv se narodí tureckým rodičům, je odsouzen stát se upírem. A právě v upírském stavu na sebe vezme formu sampira.