Rubrika: Nové knihy

Začalo to telefonátem, jaký žádná dcera nikdy nechce obdržet – z Katedry přírodních věd Queen"s University Vicki zavolali, že její matka nečekaně zemřela.

Dávné legendy, které o nich kolovaly v různých civilizacích, nelhaly. Možná, že kdysi byli lidmi, ale změnili se. Změnili se natolik, že jako lidé už jenom vypadají. Říkají si Bratrstvo krve.

Clary Frayová si toužebně přeje, aby se její život vrátil do normálních kolejí. Ale co je vůbec normální, když jste lovec stínů, zabíjíte démony, vaše matka je v kómatu způsobeném kouzlem a vy najednou vidíte obyvatele podsvěta, jako jsou vlkodlaci, upíři a víly?

Stvůry – žijí mezi námi odjakživa. Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude. Pokud si vzpomínám, vždycky jsem to věděl, tak jako vím, že já jsem jedna z nich… No, alespoň z poloviny určitě.

V další neodolatelné kombinaci nebezpečí, tajemství a romantiky rozehrává Stephenie Meyerová strhující příběh Bree Tannerové, členky armády novorozených, kteří se připravují k útoku na Bellu Swanovou a Cullenovy a na nevyhnutelný střet, jenž přinese tragické vyvrcholení. Bree Tannerová si život, který žila předtím, než získala dokonalé smysly, nadlidské reflexy, ohromnou sílu a neodolatelnou touhu po krvi, sotva pamatuje. Zato ví, že život, který žije s ostatními novorozenými upíry, má několik jistot a několik pravidel: hlídej si záda, nepřitahuj na sebe pozornost a hlavně to stihni domů do úsvitu, jinak zemřeš.

Všechny oficiální zprávy tvrdí, že jsou mrtví – vyhubení od konce osmdesátých let minulého století, kdy federál jménem Arkeley chytil posledního upíra v boji na život a na smrt, který ho málem zabil. Ale důkazy hovoří jinak.

Znovu jsem ho políbila, tentokrát pomaleji. Cítila jsem na zádech obě jeho ruce, a čím pevněji jsme se drželi, tím více jsem přemýšlela, jestli si můžeme být ještě blíž – a pak jsem si vzpomněla, jaký to byl pocit, napít se jeho krve.

Komiksová série Malý upírek nás zavádí do fantaskního světa strašidel a „nemrtvých“ upírů, kteří žijí osaměle v opuštěné vile. Malý upírek však touží po kamarádovi, a tak přestoupí všechny zákazy a seznámí se s chlapcem ze světa živých. Spolu zažívají neuvěřitelná dobrodružství okořeněná trochou hororu a absurdity. Přitom je provázejí ta nejpodivnější a nejoriginálnější strašidla, jaká děti i dospělí možná znají ze svých snů. Joan Sfar, autor celé série, patří k nejvýznamnějším tvůrcům francouzské komiksové scény.

Vlády se ujímá jaro a studentka Vampýrské akademie Rose Hathawayová by se měla připravovat na maturitní zkoušku. Jenže od nedávného smrtícího souboje s nebezpečnými Strigoji se necítí zrovna nejlépe. Trpí nočními můrami, duši ji zaplavuje temný smutek a předznamenává cosi zlověstného. Rose dobře ví, že jí není dovoleno milovat jiného strážce. Že musí především chránit Lissu, poslední princeznu z rodu Dragomirů. Jenže když přijde na krásného Dimitrije Belikova, některá pravidla se prostě musí porušit!

Horký srpen 1963. Přilepené k výlohám obchodů, přišpendlené ke stromům objevují se po celém zapadlém městečku Grandville plakáty zvoucí na jediné představení Putovní upíří show. Nejsůvdnějším lákadlem vystoupení je nádherná Valerie, jediný žijící upír držený v zajetí. Dva místní hoši a jedna dívka si takovou událost nemohou nechat ujít. Navzdory tomu, že plakáty vstup mladším osmnácti let zakazují, jsou rozhodnuti se nějak na show dostat… Když se tři přátelé vydají někam, kam by neměli, začne příběh o kamarádství a odvaze, plný pokušení a hrůzy, na jehož konci všichni naleznou mnohem více, než očekávali…

Isabella Swanová se přestěhuje do pochmurného městečka Forks, kde se seznámí s tajemným, přitažlivým Edwardem Cullenem a její život se obrátí vzhůru nohama. Se svou alabastrovou pletí, zlatýma očima, nádherným hlasem a podivuhodnými schopnostmi je Edward Cullen neodolatelný, ale i nevyzpytatelný. Až doposud se mu dařilo tajit, kým doopravdy je, jenže Bella je rozhodnutá jeho temné tajemství odhalit…

Raquel se ke mně naklonila a zašeptala: „Nemáš někdy pocit, že na téhle škole je nějaké… zlo?“ Hlas se jí zachvěl. „Věříš ve skutečné zlo?“Na tohle se mě nikdy nikdo nezeptal, ale přesto jsem znala odpověď. „Ano. Věřím.“