Rubrika: Literární recenze

Dlouhé fantasy ságy byly záležitostí především osmdesátých a devadesátých let. Jak ale ukazuje například i nové vydání klasiky Kolo času, tento typ příběhů má ve čtenářských srdcích pořád své místo.

Petr Urban čtenáře přivádí do vzdálené budoucnosti a představuje mu životní osudy obyvatel metropole Práhu, situované do středu Evropy.

Slovanská mytologie není mírumilovná, ale rozhodně je nesmírně zajímavá. Vladimíra Šebová z ní opět vytahuje nadpřirozená stvoření i dávné bohy, aby propojili moderní svět s tím magickým.

Rodinné trable známe všichni. Ale když přijde den, kdy o své blízké přijdete, to se potom zastaví svět a vy už nebudete stejní jako dřív.

Pojetí pekla může pro každého znamenat něco jiného. Někdo si ho může představovat jako žár plamenů, anebo naopak jako místo tak mrazivé, že se v něm zastavil jakýkoliv pohyb. Pro jiné zase může mít podobu neustále se opakujících událostí, které dotyčný jedinec není schopen ovlivnit, natož změnit a musí je prožívat pořád dokola.

Ivana Nováková rozehrává milostný příběh o ďáblovi, který utekl z pekla, zabydlel se v Praze a šéfuje reklamní agentuře.

Na oslavných hrdinských písních je cosi nesmrtelného. Zapomíná se však na to nejzásadnější – hrdinové, jejichž osudy takto přetrvaly v povědomí dalších generací, byli také jen lidé se svými starostmi a problémy.

Procitnout v magickém světě namísto toho normálního zní knihomolům jako splněný sen, pro Romy se však stane noční můrou, neboť by mohla přijít o život, pokud rychle nezapadne do své role.

„Jednorožka sídlila v šeříkovém lese a vedla osamělý život.“ To jsou slova, která uvádí dnes již kultovní dílo amerického spisovatele Petera S. Beaglea a podle nichž by nejspíš každý čtenář Posledního jednorožce poznal. A pokud mezi takové lidi nepatříte, můžete to napravit díky novému vydání od Arga.

Povídka Pekelníci se řadí do série Dobrodružství kapitána Báthoryho. Vyšla v roce 2010 ve sbírce Kámen a krev v překladu Roberta Pilcha a v časové ose příběhů s udatným turkobijcem se dá zařadit zhruba mezi čtvrtý a pátý díl. Má však tu výhodu, že si ji čtenář či posluchač užije, i když je touto sérií nepolíbený.

„Po několika skocích přistanou na lucerně hlavní věže Národního muzea. Pérák loktem vymáčkne okénko a ke hromosvodu přiváže lano, po němž se spustí dovnitř.“