Autor: Daletth

Druhé díly často působí výplňovým dojmem. Potkal Tonoucí císařství tentýž osud, nebo se autorce Andree Stewartové podařilo syndromu druhých dílů vyvarovat?

Americký spisovatel Peter S. Beagle se po letech vrátil k bájnému stvoření, které ho proslavilo po celém světě – k jednorožci. Na sto čtyřiceti stranách přináší příběh zasazený do prosluněné Itálie, který nabídne nejen pohlazení po čtenářské duši, ale možná i trochu zamyšlení.

Adrian Tchaikovsky uzavřel další ze svých příběhů. A tentokrát ve velkém stylu, protože v roce 2023 se mu podařilo konečně proměnit nominaci na cenu Hugo – za nejlepší sérii. Finální díl jeho oceňované trilogie Děti času vyšel nyní i u nás díky nakladatelství Triton.

Jelikož se letos po dlouhé době hnuly ledy a nakladatelství Argo získalo práva na další příběhy Petera S. Beaglea, pojďme si připomenout, jaké tituly – vyjma Posledního jednorožce – od tohoto světoznámého spisovatele u nás už vyšly.

Dlouhé fantasy ságy byly záležitostí především osmdesátých a devadesátých let. Jak ale ukazuje například i nové vydání klasiky Kolo času, tento typ příběhů má ve čtenářských srdcích pořád své místo.

„Jednorožka sídlila v šeříkovém lese a vedla osamělý život.“ To jsou slova, která uvádí dnes již kultovní dílo amerického spisovatele Petera S. Beaglea a podle nichž by nejspíš každý čtenář Posledního jednorožce poznal. A pokud mezi takové lidi nepatříte, můžete to napravit díky novému vydání od Arga.

Pokud hledáte odpočinkovou jednohubku, kterou slupnete za pár hodin, a patříte k těm, kdo se rádi prohánějí po temných špinavých uličkách fiktivních měst, pak je pro vás útlá knížka z nakladatelství Triton jako dělaná.

Druhý díl velkolepé space opery z pera Adriana Tchaikovského to sice nestihl na předvánoční trh, zato je to jedna z prvních letošních pecek, které si čtenáři mohou přečíst. A že je na co se těšit.

Kdo kdy nesnil o tom, že je potomkem dávného, věhlasného rytíře? Určitě by se pár takových jedinců našlo. Mezi ně beze sporu patřila i Bree, jenže tahle holka měla zkrátka smůlu, protože je potomkem snad toho nejznámějšího rytíře v dějinách – Artuše.

Rytířům v zářivém brnění bez bázně a hany dávno odzvonilo. Ti v příbězích už moc lidí nezajímají. Teď jsou v kurzu morálně šedé postavy. Celou paletu takových hrdinů – jejichž rozhodnutí jsou nezřídka diskutabilní a neetická – představuje čtenářům také dilogie My všichni neřádi, jejíž závěrečný díl vyšel na sklonku loňského roku.

Některým knihám se na našem trhu nedaří tak, jak by si čtenáři přáli, ale čas od času se na ně přece jen usměje štěstí (na knihy i čtenáře). Stejně tomu bylo i v případě série Kroniky Deštné divočiny, jejíž finální díl si čtenáři mohou nakonec přece jen přečíst pohodlně v češtině – byť pouze v elektronické podobě.