Císařovna kostí – stát se císařovnou je jen začátek

Druhé díly často působí výplňovým dojmem. Potkal Tonoucí císařství tentýž osud, nebo se autorce Andree Stewartové podařilo syndromu druhých dílů vyvarovat?

Lin se stala císařovnou, ale není jisté, zda si moc dokáže udržet. Musí na svou stranu získat guvernéry nejvýznačnějších ostrovů, což se snáz řekne, než udělá. Bývalého císaře všichni nesnášeli a vzbouřenci říkající si Netknutí nehodlají uzavřít mír ani s novou císařovnou. Žádný projev dobré vůle se nezdá dostatečný, a Lin se proto rozhodne navštěvovat jednoho guvernéra po druhém, aby s nimi uzavřela soukromé dohody. Hrozba Netknutých, nepřízeň guvernérů, potápějící se ostrovy a vzpoura konstruktů, kteří po císařově smrti zdivočeli a nejsou nadšení z toho, že na ně nová vládkyně vypsala odměnu, jsou pořádnou porcí obtíží k vyřešení. V takovém světle se zdá malicherné, že se císařovna cítí osamělá a nešťastná, ale možná i v tomto případě platí to, co se vždycky radí – dokud si člověk nevyřeší vlastní problémy, může jen stěží řešit potíže někoho dalšího.

Dcera kostí byla příjemným překvapením – nejen tím, jak si Andrea Stewartová poradila s tématy, která do příběhu zařadila, ale i tím, nakolik čtivý její román byl a jak moc dokázala čtenáře přimět, aby si oblíbili některé z postav. Císařovna kostí z těchto kladů těží, a navíc v její prospěch hraje i to, že už je tu pořádně rozjetá politická hra, takže se čtenáři nemusejí zdržovat žádným vysvětlováním a poznáváním – prostě jen naskočí zpátky do rozjetého vlaku a pokračují v započaté jízdě.

Neduhem druhých dílů často bývá, že jsou jen jakousi výplní, než dojde k velkolepé finální bitvě. A i když třetí svazek bezpochyby přinese pořádnou epickou řež, ani Císařovna kostí není na dramata a zvraty skoupá. Andrea Stewartová své hrdiny vyslala na cesty po jednotlivých ostrovech, ale nesklouzla k opakování téhož stále dokola. Vyprávění je dostatečně rozmanité a živé, čemuž napomáhá i pohled z různých stran. Stejně jako v předchozím dílu sleduje čtenář příběh očima Lin a Jovise. Řada dalších postav vypráví ve třetí osobě. Střídání pohledů nijak neruší, ani přechod z jedné formy vyprávění do druhé.

Andrea Stewartová nepíše nikterak komplikovaně, přesto její příběh dýchá výtečnou atmosférou a je zabydlen propracovanými hrdiny. Čtenáři dokážou snadno pochopit motivace a chování každé z postav, i když spolu zrovna někteří hrdinové dvakrát nevycházejí. Zároveň mají všichni v trilogii Tonoucí císařství hromady chyb, což je činí příjemně lidskými, ačkoliv v některých případech by jim člověk nejradši nafackoval, aby se trochu probrali. Autorka naštěstí některé dílčí motivy – jako například různá nedorozumění – nenatahuje na neúnosnou míru a vše vcelku zavčasu a rozumně řeší.

Ani v Císařovně kostí se čtenáři nedozví o moc víc k historii či náboženství císařství, ale pořád platí, že to nijak zvlášť nevadí – pro potřeby knihy to není nutné. A možná to, že Andrea Stewartová neplní stránky detaily, které by sice ukázaly, jak skvěle má svůj svět promyšlený, ale jiné využití by neměly, a soustředí se především na příběh a postavy, napomáhá tomu, že je kniha tak čtivá. Text je totiž příjemně dynamický i v pomalejších pasážích, kdy se postavy věnují soukromým problémům nebo objevování tajemství.

Tentokrát se také Andrea Stewartová nevěnuje tolik různým filozofickým úvahám a zaměřuje se spíš na to, jakou zodpovědnost a povinnosti má panovník – respektive, co dělá dobrého panovníka dobrým.

Konec románu dává tušit, že třetí díl bude ještě napínavější a nejspíš také o něco akčnější a já jsem zvědavá, jak to celé dopadne. Místo pro čtenářské spekulace tu rozhodně je a i já už mám své teorie.

Vydal: Host, 2023
Překlad: Alžběta Lexová
Vazba: brožovaná
Počet stran: 552
Cena: 499 Kč