Hodina Dýňové královny přichází
Ukradené Vánoce Tima Burtona se staly kultovním dílem. A taky trochu franšízou – i knižní. Jako první se Sally v roli hlavní hrdinky pokusila představit autorka Shea Ernshaw. Nyní žezlo převzala Megan Shepherd.
Sally se podařilo vyřešit trable s Městem snů a odhalit vlastní minulost. Nyní ale musí čelit budoucnosti a ta ji hrozí roztrhat na kusy, když si Sally nedá pozor. Vzala si totiž do hlavy, že všichni kolem ní musejí být šťastní, všechna sváteční města musí spolupracovat a Sally sama musí být dokonalou Dýňovou královnou. Jenže povinností je moc, a když se pokazí lektvar na slavnostní výstavě, který Sally přenese mimo čas, nastává opět chvíle, aby v sobě tahle hadrová panenka našla dostatek odvahy a zachránila město Halloween i sama sebe.
Megan Shepherd naskočila do rozjetého příběhového vlaku hned v okamžiku, kdy skončil první díl Sláva Dýňové královně. Sally si sotva stihla odpočinout a už chystá velkou výstavu, na níž se mají setkat všechna sváteční města. Autorka tu jednotlivé zástupce měst představuje spíš zkratkovitě a spoléhá, že je čtenáři znají buď z prvního svazku nebo zkrátka z jiných děl či folkloru. Podařilo se jí ale vcelku dobře dodržet charaktery, které některým z nich vtiskla její předchůdkyně Shea Earnshaw. Autorce se celkově daří držet ve vyprávění spíš lehčí, pohádkovější tón a přitom sem tam zabrousit do vážnějších vod.
Stejně jako v případě prvního dílu tu nemůže být ani řeč o hororu nebo hlubokém vhledu do psychologie postav. Pro cílovou skupinu jsou však úvahy, kterými se Sally zaobírá, srozumitelné, stejně jako rozhodnutí, jež z toho vzejdou. I tentokrát se autorka držela tématu hledání vlastního místa ve světě a vlastní identity – Sally totiž nepatří nikam a v příběhu na ni tato skutečnost doléhá.
Musím vyzdvihnout, že ačkoliv si román zahrává s patosem a taky se sebelítostí, nikdy nesklouzne do něčeho trapného či nevhodného. Sally díky tomu ale působí velice lidsky a čtenáři si k ní dokážou poměrně snadno vytvořit vztah (bez ohledu na znalost filmové předlohy, jíž je kniha inspirována). A i když autorka někdy dost moralizuje a dává okatě na odiv poselství, která chce předat, pořád je to únosné a nepůsobí to vyloženě samoúčelně – pro cílovou skupinu (klidně bych to dala přečíst i dětem kolem 12 let, stejně jako první díl) je to podle mě zcela ideální. Zároveň Megan Shepherd naznačuje, že za tím vším může být i větší hloubka říkající si o prozkoumání – jak se Sally pokoušela zbavit naučeného modelu „people pleaser“, bylo vlastně docela inspirující a myslím, že i nejeden starší čtenář se v tom uvidí.
Slohově se mi Hodina Dýňové královny líbila víc než první díl – méně se tu opakovaly informace a ani Sally se ve svých úvahách netočila tolik v kruhu. Celé vyprávění bylo o něco víc dobrodružné, ale nechyběly mu ani emoce a snaha o silné momenty, které působily o něco lépe a uvěřitelněji než dříve.
Hodina Dýňové královny skončila otevřeně a v zahraničí v letošním roce vyšel i následující díl, opět pod taktovkou Megan Shepherd. Doufám, že se překladu dočkáme i u nás, protože autorčin hlas se mi ve světě Tim Burtona vcelku zamlouval.
Vydal: Alicanto, 2025
Překlad: Eva Dejmková
Vazba: brožovaná
Počet stran: 376
Cena: 369 Kč
