Dračí kavárna – vítejte v té nejroztomilejší a nejchaotičtější kavárně široko daleko…

Cozy romantasy o kavárně, dračích domácích mazlíčcích a o spalujícím vztahu mezi pohledným mrzoutem z květinářství a veselou majitelkou kavárny.

Neposední dráčci jsou roztomilost, kterou nevíte, že potřebujete. Dračí kavárna je ideální pro fanoušky Legend & latéček či Gilmorových děvčat. Skvělé pro chladné večery pod dekou s šálkem čaje.

ANOTACE:
Když si Safira otevírala kavárnu pro dračí mláďata a jejich majitele, nečekala, že bude tak těžké udržet ji nad vodou. Ukáza­lo se, že malí dráčci nejsou zrovna ne­jlepšími zákazníky, a pravidelná výměna ohořelého nábytku stojí Safiru víc, než si může z prodeje své vyhlášené kávy pražené dračím dechem dovolit.

Pohledný Aiden je majitel místního zahrad­nictví a taky lamač dívčích srdcí, kterého ale mnohem víc, než ženy zajímají právě rostliny. Zároveň si ale neví rady se svým neposlušným dračím domácím mazlíčkem. Když Aiden pozná Safiru, dostane geniál­ní nápad – zaplatí jí, aby jeho nezbedného malého draka vycvičila.

Safiřina veselá okouzlující povaha uza­vřeného bručouna Aidena dráždí, zároveň ho to k ní ale beznadějně táhne…

O AUTORCE:
A. T. Qureshi je pákistánsko-americká muslimka, která miluje slova. Vyrůstala na Long Islandu v New Yorku ve velmi hlučné domácnosti, obklopená angličtinou (ve škole), urdštinou (v běžné komunikaci) a paňdžábštinou (když šlo o emoce). Velk­ou část dětství strávila tím, že měla zaracha za čtení dlouho po večerce, psala příběhy na zadní strany sešitů nebo dostávala poznámky za to, že si četla pod lavicí. Prostřednictvím svých knih by ráda předala lásku ke své kultuře, která výrazně formov­ala její identitu.
Když zrovna nepíše, ráda cestuje na nová místa, kde může objevovat nové kultury, nebo se vrací do Pákistánu, aby načerpala energii ze svých kořenů. Také miluje pečení složitých dezertů, pití výběrových čajů a káv, sledování sladkobolných roman­tických komedií a procházky po svém „pan­ství“ (tedy po vlastní zahradě). V součas­nosti žije v New Yorku.

INFO O KNIZE:
Vydal: Cosmopolis, 8/2026
Překlad: Magdaléna Stárková
Obálka: Šimon Jimel
Vazba: brožovaná s klopami
Počet stran: 304
Cena: 429 Kč (na Grada.cz za 343 Kč)

UKÁZKA Z KNIHY:

KAPITOLA 1

Safíra Margalová si dnes celý den skoro nevydechla.

V její dračí kavárně to bzučelo jako v úle, což bylo jen dobře, jak si připomínala, ačkoli ji bolely nohy.

Bylo brzy zjara – samý konec března. Stále více lidí teď jezdilo do města a trávilo polední přestávky a večery procházkami po Hlavní ulici, což způsobilo, že do kavárny proudilo více hostů.

I dny se prodlužovaly, slunečných hodin přibývalo a všichni si toho tepla chtěli řádně užít. Kdyby Safíra vyšla ven, mohla si být jistá, že by na obloze nad údolím zahlédla přinejmenším půl tuctu draků, kteří se vylétli ohřát po dlouhé studené zimě.

Pro draky a jejich jezdce představovalo Hvězdné údolí skutečný ráj. Tohle městečko zastrčené mezi nádhernými horami se zasněženými vrcholky se nacházelo v terénu jako stvořeném pro létání na draku a okolí skýtalo nádherné výhledy z ptačí perspektivy na lesy, kopce a jezera.

Safíra moc ráda s úžasem sledovala, jak se dospělí draci prohánějí po obloze. I teď stála u okna a po očku se na ta majestátní zvířata dívala. Byla o něco větší než ta nejvzrostlejší koňská plemena, a tak na nebi tvořila nezaměnitelné siluety. Draci byli nádherné bytosti – ohromné a dechberoucí.

Kéž by i jejich mláďata byla tak pokojná…

Zmiňované potvůrky přitáhly její pozornost zpět do kavárny, která zrovna praskala ve švech. Hosté si hověli na nejrůznějších kusech nábytku u stolů. Někteří ze štamgastů měli své dráčky uložené hned u sebe v postýlkách nebo pelíšcích, zatímco ostatní okřídlená miminka poskakovala po dračích stromech a zákoutích v kamenných stěnách.

Pohled na šupinatou drobotinu v kavárně naplnil Safíru hrdostí. Otevřela teprve před šesti měsíci a byl to první podnik ve městě, kam se k velké radosti obyvatel Hvězdného údolí smělo i s dračími mazlíčky. Většina pohostinských zařízení zvířata zrovna nevítala a před mnoha z nich dokonce visela cedule hlásající velkým, tučným písmem: VSTUP S DRÁČATY ZAKÁZÁN.

Safíra bohužel čím dál tím víc začínala chápat proč.

Z nedalekého stolu sebrala pár prázdných hrnků a zasunula židle, než odnesla nádobí zpět k pultu. Když procházela kolem vousatého otce srkajícího kapučíno a jeho dcerušky, která si pochutnávala na citrónovém dortíku s malinami, musela dávat dobrý pozor, aby nešlápla na dráčka, který si hrál s rozhoupanýma nohama své paničky.

„Jé, pardon!“ vypískla mladá žena, když málem zezadu do Safíry vrazila.

„Nic se nestalo,“ odpověděla Safíra a chtěla ji obejít, jenže u toho omylem zavadila o dráče dřímající v plyšovém pelíšku, které se s trhnutím probralo a plivlo jí oheň na nohy.

Ten plamen Safíře ožehl lem sukně, a tak s vyjeknutím uskočila. Vzduch naplnil pach, který už dobře znala. Paráda.

Taková spálená místa, stopy po zubech nebo občas obojí měla už většina jejího šatníku. Safíra věděla, že by měla přemýšlet prakticky a raději nosit kalhoty nebo džíny, jenže se jí vždycky moc líbilo, jak se cítila v pěkné sukni. (Její preference estetického zážitku před praktičností teď představovala skutečný problém.)

Když se ale podívala na malého pachatele, nemohla se na něho ani zlobit. Dráče na ni upřelo modré oči a v roztomilé tvářičce se mu zračila nevinnost sama. Safíra si k němu přiklekla a pohladila ho po šupinaté kůži. Mládě se jí šťastně opřelo do dlaně.

Dračí mláďata byla stejně neposedná jako lidská batolata a taky podobně roztomilá, ne-li dokonce víc. Safíra je milovala celým srdcem, takže když snila o vlastní kavárně, dráčci v ní nesměli chybět. V pětadvaceti byla možná trochu mladá na vlastní podnik, ale dělala, co mohla.

Propletla se kavárnou zpět k pultu a zapnula mlýnek na kávu, aby připravila další objednávky. Nalila studený nápoj do křišťálového poháru, ten horký do keramického hrnku s kopretinami a na ocelové talíře vyskládala občerstvení.

Jakmile všechno nachystala, přesunula to na tácek a vydala se slalomem mezi obsazené stoly a židle, na nichž partičky starších školáků zrovna probíraly nejnovější drby a páry zamilovaně vrkaly, než konečně dorazila do cíle.

„Tady jedno cold brew s hnědým cukrem pro paní Cartwrightovou a vanilkové ovesné latte pro paní Liovou,“ zašvitořila Safíra a postavila objednávku před dvě staré dámy.

Ty si hověly v křeslech u velkých otevřených oken. Na stole před nimi stála váza s čerstvými květinami a dvě zapálené svíčky.

Safíra se sklonila k dračím postýlkám na podlaze u jejich nohou, aby jejich obyvatelům nabídla pár dobrot. Jeden z draků byl opálek, plemeno s velkýma žlutýma očima a měňavě bílými šupinami, zatímco ten druhý azurek s kukadly modrými jako oceán a stejně zbarvenou kůží. Každý z nich měřil i s křídly tak třicet centimetrů.

„Sušené hovězí tady pro Trna a zázvorové bonbóny pro Zmijku,“ postavila před dráčata ocelové talíře.

Jakmile si uvolnila ruce, šupinaté hosty pohladila. Ti jí odpověděli blaženým pobrukováním, než se pustili do dobrot speciálně připravených pro plazí štamgasty.

„Děkuju, zlatíčko,“ usmála se paní Cartwrightová, až jí za brýlemi vyskočily vějířky vrásek. Odložila jehlice s pletením, aby si srkla studené kávy. Pak spokojeně zamručela.

„Vy jste anděl,“ dodala paní Liová, když se taky napila. „Hotový anděl.“

Safíru zalilo příjemné teplo. Najednou zářila jako sluníčko. „Dejte mi vědět, kdybyste ještě něco potřebovaly.“

„Možná nová zápěstí?“ promnula si paní Liová vrásčité ruce. „S těmi mými jsou pořád jen potíže.“

„Tak to mi udělejte taky nějaká, když už budete v tom,“ pokývala hlavou paní Cartwrightová.

„Hmmm,“ zahloubala se na oko Safíra. „Jen se podívám do kuchyně a hned budu u vás!“ zamrkala, čímž si od starých dam vysloužila vřelý úsměv navíc.

Přesně v tu chvíli ale zaslechla burácivé zavrčení.

Když sklouzla pohledem dolů, zjistila, že Zmijka ukradla Trnovi jeho sušené hovězí a na dvě schlamstnutí ho sežrala. Ale ne. Safíře poskočilo srdce hrůzou. To se Trnovi určitě nebude líbit…

Jak předpokládala, okradený dráček plivl ohnivou slinu na Zmijku, ta sykla a postavila se na zadní, aby mu to oplatila, ale to už na svého miláčka varovně mlaskla paní Cartwrightová.

„Psst, Zmijko! Ticho,“ okřikla draka. „Nedělej potíže.“

„Trne!“ pokárala paní Liová zase svého svěřence. „Chovej se slušně!“

Dráčci klesli z bojové pozice zase na čtyři a Safíra vydechla úlevou. Azurkové a opálkové se mezi sebou rádi prali, ale protože jejich majitelky byly nejlepší kamarádky, museli se tihle dva snést, za což byla Safíra neskutečně vděčná.

Další katastrofu by už asi nesnesla. Ne tak brzy po té předchozí.

Jen před pár týdny musela v koupelnách předělat všechny trubky, když se jedno dračí miminko radovalo z vody natolik, že samým nadšením překousalo staré potrubí a Safíře se nepodařilo zastavit záplavu dřív, než bylo dílo zkázy dokonáno. Stálo ji to dost peněz a ona vůbec neměla chuť utrácet další, aby opravila to, co by jí tu dva znesváření dráčci rozbili.

Usmála se na obě staré dámy a zamířila k pultu, aniž by přestala sledovat dění v kavárně pro případ, že by se chystala nějaká další pohroma. Zatím to však naštěstí vypadalo, že se všichni šupinatí hosté chovají slušně.

Tyhle okřídlené mrňouse přímo milovala, ačkoli přitahovali potíže. Dračí miminka zatím neuměla moc létat, spíš jen občas zamávala křídly, což znamenalo, že pořád někde poskakovala a narážela do věcí. Taky neměla kontrolu nad pliváním ohně, takže neustále něco pálila.

Draci naštěstí dospívali už po druhém roce věku a pokračovali v růstu až do pěti let, kdy se začali používat k létání. Do té doby však představovali nebezpečí. Safíra si uvědomovala, že by proti nevycválaným dráčatům mohla kavárnu jednoduše zabezpečit – použít pouze ocelový nábytek a stoly odolné proti kousancům a popáleninám – jenže koho by tohle bavilo? Safíra si totiž vyloženě užívala zařizování a zdobení kavárny tak, aby interiér ztělesňoval pohodlí a útulnost. Měla přece sakra jasnou představu!

Interiér budovy se pyšnil vysokými stropy, nádhernými zdmi z neomítnutého kamene a velkými otevřenými okny, která dovnitř propouštěla spoustu přirozeného světla. U stolů v přední části podniku stála pohodlná křesla, uprostřed dřevěné rustikální židle a v zadní části několik luxusních pohovek s hromadou měkkých polštářů a teplých přehozů.

V jedné ze stěn se otevíral prostorný krb na dřevo (jediné místo, kterému, jak doufala, nehrozilo nebezpečí malých dračích katastrof). V zadní části visely police se všemi oblíbenými romány její babičky a také s několika, které milovala sama Safíra. Jednoduché lustry ze zavěšených žárovek zalévaly celou kavárnu příjemným, měkkým světlem, doplněným mihotavými plamínky citrusových svíček.

Našly by se tu mogulské detaily – například fresky a ručně vyřezávané obrázky visící na stěnách společně s fotografiemi ohromující architektury a nádhernými urdskými verši. (Sama si je Safíra sice přečíst neuměla, ale než je koupila, pečlivě si vyhledala jejich překlad.) To všechno tu shromáždila jako tichou poctu svému rodovému dědictví.

Střízlivě zařízené podniky v minimalistickém stylu nemohla ani cítit. Její kavárně by snad někdo mohl vytknout, že je v ní občas až moc živo, na druhou stranu však vypadala zabydlená – jako něčí domov. A právě to se jí moc líbilo, i když strávila nemístné množství času jen přestavováním a přerovnáváním drobností, které dráčata rozházela.

Ke kavárně ještě patřila zahrádka za budovou, kterou Safíra chtěla nechat zrenovovat tak, aby skýtala víc místa. To ovšem muselo počkat do doby, až bude mít čas (a peníze). Zatím si vystačila s vnitřními prostorami dost útulnými na to, aby se v nich hosté a jejich dráčci cítili jako doma.

Nebyl to ten typ kavárny, kde byste si domluvili obchodní pohovor nebo schůzku, a dokonce byste se tam nešli ani učit nebo pracovat. K Safíře se chodilo na první rande nad latte, popovídat si se starými kamarády u konvičky kořeněného čaje s mlékem, nebo si prostě jen tak číst u krbu a srkat horkou čokoládu s extra posypkou z malých maršmelounů.

Bylo to míso, kde se lidé potkávali. Kde se cítili jako u sebe v obýváku a byli všechno jen ne osamělí.

Když se teď Safíra rozhlížela po svém království, vnímala to přesně takhle. Pohledem přelétla dráčky skotačící mezi výklenky v kamenné stěně i rozesmátou skupinku přátel nad prázdnými hrnky. Panovala tu vřelá atmosféra a prostor praskal ve švech.

Takhle vypadal splněný sen. Safíra pracovala v kavárnách už od střední, ale vždycky si přála jednou otevřít něco vlastního. Na zadní stranu školních sešitů si zasněně kreslila dekorace a navrhovala menu i ve chvílích, kdy měla dávat pozor, a teď se všechny ty obrázky staly realitou.

Kéž by to tak viděla Nani-Ma!

Babička umřela před více než rokem. Jinou rodinu už Safíra neměla. Otce nikdy nepoznala a máma jí umřela, když byla ještě malá, takže ji vychovala právě Nani-Ma. To ona jí umožnila jít za svým snem.

„Musíš mi slíbit,“ naléhala babička, „že až tady nebudu, tu kavárnu si otevřeš!“

„Slibuju,“ přísahala tehdy Safíra, zatímco svírala babiččinu dlaň.

O týden později byla Nani-Ma pryč a Safíra zůstala na celém světě sama. Nevěděla, jak by svůj slib splnila, než zjistila, jaké jí babička zanechala dědictví.

A tak se ve svém zármutku držela snu o kavárně a své vize. Prodala jejich chatu v kopcích a za utržené peníze koupila tohle místo na Hlavní ulici. V garsonce v horním patře bydlela a šest měsíců dole neúnavně pracovala na své kavárně, než v říjnu konečně otevřela.

O šest měsíců později, koncem března, už začala mít slušné tržby. Dráčata sice dělala potíže, ale Safíra od města dostávala malý příspěvek na to, že jim nepřikazovala zůstávat venku, což pomohlo.

Vlastnit draky bylo drahé – nákladnější než bydlení nebo ten nejušlechtilejší kůň – a zdaleka nešlo jen o to, jak takové zvíře uživit. Draci totiž uměli způsobit městu tolik nečekaných a nepředvídatelných škod, že jejich majitelé museli platit zvláštní daň, která šla na renovaci veřejných prostor.

Třeba tehdy, když jeden granátek, který se zrovna učil létat, omylem narazil do elektrického sloupu a městečko skončilo na celý večer bez proudu. Nebo když se opálek s azurkem porafali na Hlavní ulici a zbourali besídku. A tak podobně.

Kvůli tomu Safíře město přidalo nějaké drobné za to, že vytvořila prostor, kam se s draky dalo zajít. Nejdřív si myslela, že trocha peněz navíc je skvělá věc, a nechápala, proč si draky nepouštějí dovnitř i jiné podniky, aby shrábly příspěvek. Taková hloupost!

Její pocit nadřazenosti ale brzy zdrtily první měsíce tvrdé reality, během nichž musela celý příspěvek použít na pokrytí oprav nábytku. A tak to šlo každý měsíc od chvíle, kdy před půl rokem otevřela. Peníze jí protékaly mezi prsty, ani nevěděla jak, a tak musela dokonce sáhnout do úspor, aby si všechny ty řemeslníky mohla dovolit. Prostě nepředpokládala, jakou neplechu takové dráče dokáže natropit.

Teď už utratila veškeré našetřené peníze a držela se jen tak tak nad vodou. Pokud ale bude mít štěstí a tento týden jí tu nic nevzplane, určitě to zvládne…

Její optimismus bohužel trval zhruba hodinu.

O společnosti GRADA Publishing:
Nakladatelský dům GRADA Publishing, a.s. si od roku 1991 drží pozici největšího tuzemského nakladatele odborné literatury. Ročně vydává téměř 400 novinek ve 150 edicích z více než 40 oborů.
Od roku 2015 nakladatelský dům rychle expanduje i mimo oblast kvalitní odborné literatury. Tradiční značka GRADA zůstává vyhrazena odborným knihám ze všech odvětví a oblastí lidské činnosti. A ani pět novějších značek nakladatelství na knižním trhu jistě nepřehlédnete.
První, u čtenářů úspěšnou značkou je COSMOPOLIS, přinášející zahraniční i českou beletrii všech žánrů.
Další již zavedenou značkou je BAMBOOK, značka dětské literatury předkládající malým čtenářům díla českých i zahraničních autorů a ilustrátorů.
Značkou věnující se poznání, tématům z oblasti zdravého životního stylu, body-mind, spiritualitě či ekologii je ALFERIA.
Akvizicí získaná značka METAFORA rozšiřuje nabídku nakladatelského domu o další kvalitní beletrii i zájmovou a populárně naučnou literaturu.
Prozatím poslední, rychle rostoucí značkou Nakladatelského domu GRADA je BOOKPORT, unikátní projekt online knihovny, který již dnes disponuje třetinou všech e-knih v ČR.
Více na www.grada.cz.