Julie Johnson: Světlonoška
Ocitáme se na světě po Velkém honu. Je tomu dvě stě let, co smrtelní králové ve Středozemi zavraždili posledního císaře fae, rozbořili sídelní město a začali zabíjet všechny bytosti s magickou mocí.
S císařovým koncem se magie začala vytrácet, půda ztrácela úrodnost, děti se rodily nemocné, nebo vůbec. Za neprostupnými horami v Severozemi ale stále existují království, kde spolu fae a lidi žijí v míru. Magie funguje, i když i tam jí ubývá. Království Llyr vládne Soren, poslední inkarnace magie Vody, království Dyved vládne princ Pendefyre (zvaný Penn), poslední inkarnace magie Ohně. Oba dlouho hledali zbývající dvojku do čtveřice – inkarnaci magie Vzduchu a inkarnaci magie Země. Podle starých proroctví je totiž záchrana nesmrtelných možná jen tehdy, když se všechna čtyři Poslední ztělesnění živlů spojí ve společném boji.
V prvním dílu Splétač větrů se Pennovi po krušných letech pátrání poštěstilo najít Rhyu – Poslední inkarnaci magie Vzduchu. Zachránil ji, když byla zraněná, vysílená po dlouhém útěku, těsně předtím, než by ji vojáci upálili. Dívka je zkušená léčitelka, ale o své magii nemá valného mínění. Netuší, že podivné znamení na hrudi ji předurčuje k osudovým činům.
Ještě donedávna se faeským říším v Severozemi dařilo odrážet útoky lidských armád, ale v závěru prvního dílu série zaútočil na Pennovo město Sorenův nevlastní bratr Efnysien. Druhý díl přímo navazuje na závěr prvního. Město se podařilo ubránit, ale následky jsou fatální. Rhya léčí raněné. Penn se stal králem, ale bojuje s pocity viny a zabředl do touhy po pomstě. Rhya se jej snaží podpořit, ale on se od ní odtahuje, a tak se její vášeň přetaví v smutek a frustraci. Konflikty s Pennem ji vyprovokují hledat porozumění jinde. Král vody Soren se od Penna liší tak, jak se voda liší od ohně. Zatímco Penn by Rhyu nejraději zabalil do bublinkové fólie, aby ji ochránil, Soren má odvahu učit ji, jak nakládat s magií. Válka je na spadnutí a oni tři jako Poslední inkarnace živlů musí táhnout za jeden provaz navzdory osobním sympatiím či antipatiím.
Líbil se mi způsob vyprávění, potěšil mě barvitý jazyk, zaujaly vtipné dialogy. Úvodní kapitoly jsou pomalejší, v druhé polovině příběhu se děj zrychluje, napětí přibývá. Ačkoliv se tu vyskytuje spousta zajímavých vedlejších postav, Julie Johnson upřela pozornost zejména na dynamiku mezi Pennem, Rhyou a Sorenem. Rhyino váhání mezi ohnivým a zaťatým Pennem a nevyzpytatelným a vláčným Sorenem autorka podala přesvědčivě a uvěřitelně.
Závěr Světlonošky sice není úplně nečekaný, přesto je v každém ohledu šokující. Konečně se objevuje nechvalně známý Sorenův nevlastní bratr. Předtím mnohokrát zmiňovaný Efnysien se autorce nadmíru povedl. Je děsivý. Je jedovatý. Je zvrácený. Je přesně takový, ba ještě horší, než si lze temného mága představit. Jeho zloba a krutost je tak závratná, že to téměř fyzicky bolí.
Světlonoška stejně jako Splétač větrů nepatří k příběhům pro přecitlivělé čtenáře. Násilí, krev, utrpení a smrt jsou všudypřítomné, ale naštěstí jsou vyváženy odvahou, touhou po porozumění, úsilím po sdílení, snahou chránit ostatní. Je to plnokrevný dechberoucí příběh, obsahuje vášeň, něhu, statečnost i zradu a bezmeznou zlobu.
Kdybych věděla, jak druhý díl Ságy o Posledních skončí, byla bych si ty závěrečné ohromující a brutální kapitoly ušetřila až na chvíli, kdy budu držet v ruce třetí díl série, abych věděla, jak se situace bude vyvíjet dál. Obálka Světlonošky je krásná a překlad od Aleny Harnové je kvalitní.
Vydal: Baronet, 2026
Překlad: Alena Harnová
Vazba: brožovaná
Počet stran: 552
Cena: 469 (teď za 375 na Albatrosmedia.cz)
