Nad poutnicemi do neznámých krajů se otevře Hluboká obloha
Občas se stane, že v současné záplavě žánrové produkce některé tituly zapadnou… Někdy ale není od věci si na ně posvítit i dodatečně. Jako třeba v případě debutového románu Yume Kitasei.
Asuka se stala členkou výpravy na vesmírné lodi Fénix, která je poslední nadějí lidstva. Po vyčerpávajícím tréninku a dekádě kryogenního spánku se konečně probudila spolu s ostatními ve vesmíru. Jenže i když si Asuka byla jistá, že je tohle to, co chce, začíná o sobě pochybovat. Když dojde k nečekanému výbuchu, který byl očividným útokem někoho z osmdesátičlenné posádky, je Asuka pověřena vyšetřováním celé události. Zároveň s tím ale musí posádka vyřešit, jak dostat loď, kterou výbuch vychýlil z původního kurzu, zpátky na plánovanou trasu, jinak jejich mise záhy ztroskotá.
V průběhu celého čtení se mé pocity ohledně hodnocení knihy střídaly jako na horské dráze. Chvílemi jsem byla nadšená, unesená hloubkou nejen (v názvu zmiňované) oblohy, ale také emocemi, které ve mně kniha vyvolávala. Vzápětí jsem ale vystřízlivěla, když se v příběhu objevilo něco, co zavánělo nelogičností. Pak zase hup nahoru díky skvělým popisům, a obratem šup dolů vlivem nesmyslně působícího vyšetřování a opakování jednotlivých motivů a situací. Obzvlášť ona repetitivnost začala být po čase mírně nepříjemná.
V rámci kapitol se střídají pohledy ze současného dění ve vesmíru a z minulosti, což čtenářům z větší části objasní chování jednotlivých postav a jejich společnou historii, na níž se nezřídka autorka v textu odkazuje. Zvládla tím sice aspoň trochu vykompenzovat pravidlo, aby události ukázala, a ne jen odvyprávěla, ale zároveň začala s odhalováním vzájemných vztahů až relativně pozdě a čtenáři tak můžou být zmatení.
Bohužel v románu moc dobře nefunguje detektivní linka. Chápu, že autorce šlo o to, aby vyvolala lehce klaustrofobický pocit, podpořený myšlenkou, že nikdo nemůže nikomu věřit. Vzhledem k tomu, jak je ale osazenstvo lodě Fénix vykresleno, bych čekala něco jiného, než že budou postavy bez jakéhokoliv důkazu neustále velice radikálním způsobem měnit názory na situaci.
Nedostatečně prokreslené se mi také zdálo celé pozadí světového konfliktu. Jakkoliv nešlo o hlavní téma románu, na dění na Fénixu mělo značný vliv, a přesto se o něm čtenáři mnoho nedozvědí – jen jakési vágní informace o ekologické krizi a ozbrojených střetech, navrch něco málo o nacionalismu. K tomu, abych dokázala danou situaci prožít, mi tak chyběla celá řada informací.
Prožívala jsem ale Asučin osud – ať už šlo o to, co ji potkalo jako malé děvčátko, nebo o její studia na škole. Nejvíc se mě ale dotklo její odcizení s matkou a rozpolcení, kdy nevěděla, kam patří – to byla témata, které autorka zvládla bravurně a jež nevyvolávala zrovna příjemné pocity. Některé situace a myšlenky se mnou hodně rezonovaly, ačkoliv jsem však s Asukou soucítila v minulosti, v současnosti se neskutečně zacyklila v sebelítosti a cestu k ní jsem hledala jen obtížně.
Hluboká obloha mi tak ve výsledku přišla značně nevyvážená. V rovině sociálního románu odvedla Yume Kitasei výtečnou práci. Střet generací a názorů, strach a kulturní rozdíly, to vše byla radost číst. Zároveň s tím ale knihu provázela nefunkční detektivní zápletka a velká spousta vedlejších postav, které ale budou čtenářům nejspíš lhostejné, protože do značné míry splývají.
Yume Kitasei se opírá o klasické prvky sci-fi a o témata spojená s tímto typem literatury. Ačkoliv mám z její prvotiny smíšené pocity, jsem docela zvědavá na její další knihy, protože si myslím, že by Yume Kitasei mohla autorsky zajímavě růst. Otázkou ale zůstává, zda se jejích dalších románů v překladu dočkáme…
Vydal: Host, 2024
Překlad: Alena Vrabcová
Vazba: brožovaná
Počet stran: 376
Cena: 449 Kč
