Kam až člověka můžou dostat Krevní pouta?
Na podzim se čtenáři mohou ponořit již do třetího dobrodružství rytíře Maxe Renarda, který není tím, kým se zdá. V dalším pokračování série, v níž občas vystrčí růžky motivy LitRPG, se tentokrát podívají do královského města.
Max už nemá na výběr a musí do hlavního města, kam ho pozval jeho strýc, ačkoliv se tomuto pozvání až doposud úspěšně vyhýbal například službou na hranicích Stínu. Zkrátka krev není voda a Max nakonec poslechne – i když až ve chvíli, kdy se mu to hodí. Královské město nabízí nové výzvy a také nové nepřátele. Jen samotná Maxova rodina představuje klubko zmijí, kterému by bylo lepší se vyhnout. A co teprve různé kliky podporující jednotlivé prince v nároku na trůn… Pro někoho Maxova ražení to však znamená novou porci zábavy.
Třetí díl série navazuje přesně tam, kde skončil předchozí díl Hranice – mezi oběma svazky uběhlo sotva několik dní a Alexej Osadčuk už zase spěchá navalit na svého hrdinu nové zkoušky. V románu se čtenáři mohou setkat s postavami, které potkali už dříve, a některé věci do sebe začnou zajímavě zapadat. To je důkazem toho, že ačkoliv mají jednotlivé svazky série Poslední život zatím převážně epizodní strukturu, na jejich pozadí se táhne příběhová linka, která je spojuje, a dá se předpokládat, že do budoucna bude mít větší vliv.
Alexej Osadčuk postavil základ pravidlům světa a už čtenářům věci zdaleka nevysvětluje tolik jako dříve. O slovo se tentokrát hlásí politické intriky a s tím spojené exkurze do historie. Ty jsou sice podávány poněkud suchopárnější cestou, ale dynamiku vyprávění příliš nenarušují. Autor na šachovnici staví nové figurky a očekávám, že v dalších dobrodružstvích sehrají nemalé role. Také se příběhem začínají proplétat nitky doposud neobjasněných tajemství, která mohou přidat v budoucnu vyprávění další vrstvu, pokud je Alexej Osadčuk dobře uchopí.
Ačkoliv jsou Krevní pouta víc o intrikaření a hrozbě války visící nad královstvím, pořád je příběh poměrně přímočarý, bez zbytečných odboček a záludností. Tudíž stále spadá do kategorie odpočinkovější četby. Přestože je román nekomplikovaný, baví a s každým dalším dílem je znát čím dál větší lehkost, s níž autor příběh vypráví. Staví Maxe do situací, které se zdají složité, ale zároveň je dokáže vyřešit jednoduchým a elegantním způsobem. Tento postup by se mohl po čase zajídat, ale na to je každý svazek příliš útlý, takže podobný přístup pořád působí dobře a čtenáře nerozčiluje.
Krevní pouta zatím drží laťku série Poslední život ve stejné výšce. Čtenáře nejspíš ničím nepřekvapí, zároveň jde ale o zábavné čtení, které dokáže udržet pozornost od začátku do konce.
Vydal: Fantom Print, 2025
Překlad: Kateřina Niklová
Vazba: brožovaná
Počet stran: 288
Cena: 359 Kč
