Přemysl Krejčík: Grupa z Nechuťáku

Nakladatelství Argo vydá Grupu z Nechuťáku Přemysla Krejčíka, román prorostlý kyberpunkovou estetikou a říznutý rapovou subkulturou.

ANOTACE:
Pro korporátní život nepřijatelný Livius, retro punkerka Geena, rváč Blboun a „taxidrajvr“ Frenkie chtějí zmizet do Améru. Lidem doma, na nekonečném sídlišti, spojujícím dvě kdysi samostatná města, začalo totiž „solidně bliznit“.

Na denní i noční obloze se vyměnily reklamní symboly, blíží se Halloween a je potřeba udržet nikdy neustávající nákupní horečku, jenže letos se to nějak vymklo z ruky. V ulicích plných špíny, moderních drog, bizarního násilí, neustále se měnící módy a subkultur, nachází naše grupa klid jen v Nechuťáku, zaplivaném bistru, kde šeredný chlápek přezdívaný Archanděl nabízí ty nejlepší syntetické burgery a ukrývá víc než dost delikátních tajemství…

Grupa z Nechuťáku je sídlištní kapitalistická dystopie z hypotetické budoucnosti. Punkově laděné vyprávění ze světa, který se řítí do chaosu, což podtrhuje babylonská řeč, příběhová roztěkanost a všudypřítomná nejistota. Román prorostlý kyberpunkovou estetikou a říznutý rapovou subkulturou vypráví nakonec především o tom, v jaké společnosti žijeme už dnes.

O AUTOROVI:
Přemysl Krejčík (nar. 1991) napsal řadu prozaických, básnických i odborných knih. Za román Malej NY o rapové subkultuře byl nominován na Cenu Jiřího Ortena, obdržel také několik domácích i zahraničních tvůrčích stipendií. Z próz blízkých fantastickým žánrům jmenujme romány Rochus a Mravenci & krevety. Dříve působil v několika hudebních skupinách a věnoval se rovněž literární a audioknižní kritice. Žije v Pardubicích, kde na tamní univerzitě přednáší literaturu.

INFO O KNIZE:
Vydá: Argo; 10/2026
Ilustrace na obálce: Bonifác Beneš
Vazba: vázaná
Počet stran: 200
Cena: 388 Kč

UKÁZKA Z KNIHY:

I.
DEN JE MUJ ENEMY

LIVIUS

Geena je punk

Tenkrát sme měli letět do Améru. Slizám tenkrát, ale je to chvilka, vlastně teď, vlastně nemám šajna ani tucha, jak a kdy to skončí, protože&because se to právě děje. Ale takhle se to má začínat, ne?

Tenkrát.

Ze starý dobrý noční i denní oblohy zrovna sundali filtr, kterej Měsíc i Slunce měnil do tvaroše palmy, a já věděl, že lidem zase začne solidně bliznit, i když si toho málokdo všimnul, kodwa nám to bylo jasný, teda hlavně mně&Geeně, která o tom sice nic nevyslizla nahlas, ale já vim, že týhle punkový kóče to pálí. Jo, Geena je punk, já asi taky, divíte se, chápu. Ale řekněte mi, kdy nefrčelo retro? Mozarti už zažili svůj pík a ustupujou zpátky do podzemí a my, osvícený mlaďoši (i když ne tak mladý, o tom pozdějc), který věděj, co se to s lidma na výsluní děje, objevujem starý mrtvoly od Pistolí krz Exploited po Green Day a taky mjúzik grupy jako Stará mrkev nebo Naháč kouká na dinosaury a zhlížíme se v těch, co ještě žijou, ale radši někde stranou, protože tenhle voplizlej svět jim nemá už co dát a ani si toho už od nich moc nechce sebrat.

Geena miluje Avril Lavigne, i když z tý je dneska oldošná babča a vlastně nevr nebyla pravej punk, kodwa pořád má šmrnc a pořád je to tisíckrát víc hudba, než co poslouchaj všichni pod dvacet a většina nad třicet i čtyrycet, takže to chápu. Díky ní sme se taky scukli k sobě, ale o tom třeba někdy jindy a třeba taky ne.

Geena je many fings. Geena je punk, Geena je goddess a Geena je also médium, tajm tu tajm má taký weird předtuchy a samtajms prostě ví dopředu, co se stane, nebo spíš, že něco je a bude důležitý nebo taký věci. Neumí předvídat fjůčr jako plesnivý babky v old filmoších. Ale má nějakej smysl navíc, klír.

Chtěl sem říct samfing komplítly diferentního, a to že chvilku bude na nebi k vidění starej dobrej Měsíc a starý dobrý Slunce, a to sou jediný dny, kdy je celej svět trochu víc rýl a lidi nepropadaj nákupnim horečkám nebo nenosej havajský košile při vzpomínkách na dovolený u moře, který nezažili. Slabší jedinci propadaj hned. Když se objeví komeršl skáj, lidem blizní podle toho, co nám zrovna vyvěsej nad hlavy, jak už sem řek. Takže až za chvilku bude na noční i denní obloze řádit ksicht vydlabanýho Jacka, bude to venku docela hustý, ale abyste mi dobře rozuměli, já mám podzim rád, je to takový najsový období a taky občas podlíhám, hodim vlasy na oranžovou a sem tam se zakousnu do dýně, to zase jo. Kodwa pak sou hýr ty úplný magoři, kterejm to přepne. Stejný lidi, jako ty, co vám ještě včera vyprávěli o pohodě na koupalisku a letním vajbu, a vůbec že letos pojedou do karibiku, i když sami nejspíš neměli šajna ani tucha, že fráze jet do karibiku znamenala původně vyflusnout se na nějaký určitý místo, ale takovej plejs už nějakej ten rok a desítky roků neexistuje, protože moře a zvedlá hladina a nesnesitelný horka, ale na to si spíš otevřte nějaký historický pojednání, já chtěl mluvit o tom, jak sme měli letět do Améru.

Chtěl sem also říct, že věci dost často rychle endnou stejně jako startnou, a to platí o všem. To abyste nebyli surprajznutý, až to svý slizování o naší grupě jednoho dne prostě ušmajznu a konec.

Každopádně tyhle karibikáři za chvilku možná někoho zabijou nebo aspoň napadnou, to je kodwa extrém, většina z nich nahodí černej staf, zakempí to na hřbitově, a až se zas čenžnou, vyměněj, proflírnou (vyberte si verzi old lengviče podle libosti) symboly na starý dobrý denní i noční obloze, utratěj všechny ušetřený many za prezenty pro lidi, který ani nemaj rádi a totálně se nacpou cukrovim, který nakoupěj v nejbližšim hypermegamarketu, a dyby neviděli jinej tvaroš různejch kusů, možná by jim došlo, že koušou pořád tu samou divnou hmotu stejný pěnový cukrový pachuti.

Neni takovejch moc, aspoň nebejvalo, ale zdá se mi, že lidem jebe čim dál víc, aspoň tady na východě Jůropy, tak proto sme si s grupou sliznuli, že letos na podzim vyháknem do toho Améru, kde lidem jebe a blizní tak dlouho, až už jim z toho jebat a bliznit pomalu přestalo, a uvidíme, jak to ta naše malá a zbytečná země přestojí.

Jenže nějakej megamind si řek, že letos nedá lidem vydechnout, že je potřeba začít sellit vydlabaný dýně a umělohmotný pavouky o něco dřív, takže čas, kdy na starym dobrym nebi bude svítit starej dobrej Měsíc a střídat se se starym dobrym Sluncem, se prostě zrušil a nikdo nám to neřek.

No, a to samozřejmě spustilo celej ten průser lidem v hlavách, a to jasně že v den, kdy sme měli letět s grupou do Améru.

*

Frenkie je taxidrajvr

Frenkie řídil taxíky a nikdo pořádně nevíme, jak se jmenuje, ale je to úplně jedno, protože vypadá jako takový to starý známý Frankensteinovo monstrum, takže na to méno slyší a slyšel by na něj, i dyby z nějakýho důvodu nechtěl.

Deset let neměl fachu, munku, workinu, takže po škole munkoval jako drajvr asi tak rok a pak mu vysliznuli „ne, milej Frenkie, nebo jak že se to vlastně menuješ, odteď budem používat jen samořídící samochody z Polska, hned jak je trochu odkatolizujem“. Co v Polskolandu za dob našich fátherů a mothers po Velikonocích „zapomněli“ sundat ze starý dobrý denní i noční oblohy ten megakříž, šlo to úplně do jebliska a lidi, jako sem já nebo Geena, taký lidi tam nemaj co dělat. Natož Frenkie, kterej vypadá jako bezbožná příšera a nikdy si moc nedělal hlavu, s kym spí a hlavně nespí.

Prostě sotva Frenkie začal drajvit káru za lováky, zase mu slizovali, že má utrum, tak nějak přežíval, a jak sem už řek, asi mu to nijak zvlášť nevadilo, jenže pak přišly ty veliký průsery se samořidícíma samochodama z Polska, a najednou do nich nikdo nechtěl sednout, hodně se protestovalo, a i když k tomu celýmu došlo v únoru, ve vrcholu měsíce lásky, kdy na starym dobrym nočnim i dennim nebi nonstop visely sexy pootevřený rty, všechno to dopadlo jako vždycky, teda násilim a killenim a prej se tomu bude už foreva řikat „krvavej valentýn“, kodwa to je podle mě bulšit, na to se stejně do roka zapomene, až obchoďáci přijdou s novou kolekcí čokoládiček a naflusnou ti do hlavy, že máš všechny rád a musíš mít chvilku všechny rád, so on… Enyvej minimálně do tý doby má Frenkie munku, může řídit a kasírošovat za to. 

Jo, a abych byl fér, trochu sme to ten únor už podruhý podělali i já&Geena, těsně před vrcholem reklamní kampaně na starý dobrý denní i noční obloze sem za ní zaskočil s flaškou, i když normálně nedrinkujem, a koupil sem nějakej sezónní slaďák, protože nic jinýho neměli, a rozvalovali sme se u ní na gauči, poslouchali starý punkový a pop-punkový vypalovačky a prostě asi víte, co se hepnulo, proto spolu máme od tý doby to zvláštní pouto, o kterym nemluvíme, protože by to bylo trapný – a před ostatníma z naší malý grupy zvlášť.

O Frenkiem sem chtěl mluvit, ale vy už víte – protože ste chytrá parta, to je mi jasný – že o Frenkiem tahle kapitola bejt ani nemůže, because jestli ste někdy v poslednim století viděli nějakej filmoš, museli ste si všimnout, že postavám, který hned zmizej ze scény, nikdo nevěnuje moc z toho drahýho tajmu na to, aby je představil. Neměli byste k nim mít žádnej vztah, aby mohli hned sejfně umřít a byla to pořád jen zábava, že jo?

Ale já vám něco řeknu, Frenkieho mám rád, a dyby za poslední měsíce mezi mnou&Geenou nebylo zase obnovený to zvláštní pouto, jak se tomu tak říká hlavně kolem února, měl bych Frenkieho ze všech lidí nejradši, i když on má a dycky měl za svýho nejfavoritovějšího člověka Blbouna, kterej je retro úplně ujetym způsobem.