Tak prohraješ časovou válku – příběh v dopisech

Patříte k těm, kdo vyhledávají náročné čtení? Nebo k těm, kdo mají zkrátka jen rádi divnoknihy? Pak byste neměli minout novelu Tak prohraješ časovou válku od dvojice oceňovaných autorů Amal El-Mothar a Maxe Gladstonea.

Červená a Modrá jsou agentky dvou různých frakcí, které mezi sebou vedou časovou válku – zasahují do dějin na všech úrovních od pravěku po dalekou budoucnost, aby dosáhly kýženého výsledku. Tyhle rivalky na dálku obdivují práci té druhé a užívají si, když se vzájemně přechytračí. Co se ale stane, když navážou kontakt skrze dopisy?

Kniha Tak prohraješ časovou válku by se dala označit za román (nebo spíš novelu) v dopisech – dopisy tvoří zhruba polovinu textu. Nabízí se tudíž otázka, zda takto koncipovaný příběh nebude patřit do kategorie „forma převládá nad obsahem“, do níž nezřídka podobně laděné knihy sklouzávají. A stejně jako samotné rozvržení příběhu, je i odpověď na tuhle otázku padesát na padesát. Je to zkrátka poetická divnokniha.

Autoři nenabízejí žádné hlubší vysvětlení světa ani konfliktu, na jehož stranách Modrá a Červená stojí. Čtenář dostane jen letmé záblesky, které potřebuje pro pochopení konkrétní scény, a zbytek je jedna velká surreálná jízda, z níž ve velkém tečou emoce.

Beze sporu se jedná o knihu uměleckou – nejen zvolenou formou, ale také jazykem. Ten je malebný, lyrický a dokáže neskutečným způsobem pohladit po duši. Jenže zároveň s tím se může zdát, že věty občas pro samou krásu jazyka a jeho zvukomalbu postrádají význam. Je to proud slov, u něhož si čtenáři chvílemi nebudou jistí, co tím autoři chtěli říct. Možná to byl autorský záměr, možná jen moje mozkové buňky nestíhaly, ale přistihla jsem se, že některé věty čtu opakovaně, aniž bych jim plně porozuměla. Jenže ve výsledku na tom tolik nezáleželo, protože text hrál na tu správnou strunu, navodil atmosféru, kterou jsem si užívala. A musím také přiznat, že takhle si představuji milostný motiv „od nepřátelství k lásce“ – tedy bez urážení druhé strany, zato s respektem a obdivem přerůstajícím ve vážnější vztah.

Čtenář neprožívá každý řádek, i když je příběh v danou chvíli napínavý. Zato ho ale autoři čas od času pořádně kopnou do žaludku několika vhodně zvolenými větami. Takto pojatá práce s emocemi mi nakonec přišla silnější. Po čase si totiž čtenáři uvědomí, že ta rána přijde, jen netuší kdy a odkud. Má to nezřídka větší dopad. Na druhou stranu ale část textu jen tak proplouvá kolem.

Tak prohraješ časovou válku není knihou, v níž bych našla hluboký smysl (předpokládám, že během dalšího čtení by pravděpodobně tento pocit ustoupil), ale zároveň je na ní něco, co se mě dotklo. Nejspíš by se v příběhu dala najít řada metafor a alegorií – většinu času jsem měla pocit, že už skoro dokážu vtěsnat význam na pozadí do slov, ale nakonec mi to vždycky proklouzlo mezi prsty. Ale nevadilo mi to – patřilo to ke svébytnému kouzlu knihy.

Amal El-Mothar a Max Gladstone stvořili příběh, který je ve své jednoduchosti a emocionální syrovosti silný. Zároveň ho ale napsali způsobem, který značné části čtenářů může způsobovat problémy s jeho pochopením a věci vyjma milostné části příběhu (a dobře propojeného konce) jim budou unikat. Ve výsledku Tak prohraješ časovou válku přinese čtenářům buď nevšední zážitek, nebo tik v oku.

Vydal: Host, 2025
Překlad: Ivana Svobodová
Vazba: vázaná
Počet stran: 224
Cena: 369 Kč