Rachel Smythe: Drby z Olympu – řecké mýty v pastelových barvách

První svazek Drbů z Olympu slibuje moderní interpretaci klasických řeckých mýtů. Na stylizovaném Olympu si bozi žijí na vysoké noze, užívají si života, ale vlastně jeden druhého spíš tolerují.

Persefona přijíždí na Olymp s cílem začít zde nový život. Opouští svět smrtelníků, v němž ji vychovala matka, aby ji uchránila před oslnivým a nebezpečným světem bohů. Brzy po příjezdu se Persefona ocitá na jedné z božských party, kde se do ní zakouká Hádes, bůh podsvětí. Během jediného večera se nezkušená Persefona zaplétá do komplikovaného světa plného mocenských her, nevyslovených pravidel a bolestivých zkušeností.

Rachel Smythe se snaží odvyprávět mýty o bozích v celé jejich krutosti, zaměřuje se u toho sice především na Persefonu a Háda, ale v příběhu vystupuje spousta dalších postav. Autorka se nebojí vyprávět například o sexuálním násilí, vině, moci, ale ani o křehkosti a vyrovnání se s traumatem. Akorát je to všechno až příliš povrchní.

Přestože vztah mezi Persefonou a Hádem má být jádrem celé komiksové série, v prvním svazku je spíš jen naznačen a postavy spolu stráví tak málo času, že se sotva stihnou poznat. Čtenář pouze vidí, jak se starší, vnitřně rozervaný Hádes na první pohled zakouká do mladé zranitelné Persefony, která je zredukovaná na archetyp nevinnosti, nezkušenosti a naivity.

Digitální styl kresby je většinou bez pevných kontur, s vodovkovými texturami a efektními barevnými přechody. Některé panely jsou nápadité a emotivní, jiné matoucí a těžko čitelné. Tváře jednotlivých postav nejsou konzistentní, jejich výrazová škála je omezená, anatomie kolísá. Postavy jsou barevně odlišeny a barevný kód by si měl čtenář zapamatovat, protože vzhledem k nekonzistentnosti kresby vypadají postavy pokaždé trochu jinak, skrz jednoduchý styl si jsou často podobné. Zmínit musím taky přehnanou sexualizaci většiny ženských postav – malá těla, obrovská ňadra a boky, infantilizované tváře. Jejich vyobrazení působí spíš rušivě než svůdně, zvlášť v dramatických scénách.

První kniha nenabízí ucelený příběh, ale velmi dlouhou expozici – úvodní setkání postav, náznaky konfliktů, fragmenty traumat. Rachel Smythe otevírá vážná témata, ale nedotahuje je do konce. Jde o tematicky roztříštěnou úvodní kapitolu a jako samostatně stojící dílo první svazek selhává.

To ale může být zapříčiněno i tím, že původně šlo o webkomiks, v němž platí jiná pravidla než u tištěného komiksu. Například panely jsou tvořeny pro vertikální scrolling, tedy plynulý pohyb po obrazovce, u nějž se předpokládá nekonečnost stránky. Autor tak může pracovat s vizuálními pauzami mezi panely, roztažením panelů směrem dolů, segmentací jednoho obrazu a podobně, čímž ovládá tempo a dramatičnost celého vyprávění. Tento způsob panelování může v tištěné verzi ztrácet smysl. Omezená velikost dvoustránky znamená, že původně oddělené panely jsou najednou blízko u sebe, jejich roztříštěná velikost a chybějící mezery nejsou dostatečně dramatické jako při scrollování, navíc čtenář může najednou shlédnout celou dvoustranu. Skrz změnu formátu se tedy mění celý rytmus příběhu a právě v Drbech z Olympu je to velmi znát.

Drby z Olympu mají silné fanouškovské zázemí právě skrz původní webkomiksovou podobu. Při porovnání s jinými komiksy nebo literárními díly mi však připadá, že zde chybí soudržnější narativní struktura a možná uvážlivější přístup k těžkým tématům. Minimálně u první knihy se zdá, že se Smythe nemůže rozhodnout, zda chce přinést hlubokou interpretaci, nebo jen líbivý příběh. Otázkou zůstává, nakolik za to může změna formy z webkomiksu do tisku.

Nezbývá než doufat, že v druhé knize si Rachel Smythe poradí lépe nejen s vybranými tématy, ale možná také se způsobem vyprávění příběhu.

Vydal: Host, 2025
Překlad: Eva Maršíková
Vazba: brožovaná
Tisk: barevný
Počet stran: 384
Cena: 549