Edward Ashton: Trable s antihmotou
„Zrovna jsem se viděl na chodbě“ – stejně jako první díl Mickey7, začínají i Trable s antihmotou velice výstižně – ale to přece není možné! Osmička to být nemůže, toho rozebrali Hmyzáci a šablony do tiskárny byly přece smazány…
Už dva roky žije Sedmička poklidný život, práci Postradatelného pověsil na hřebíček, teď si hraje s ušákama v Zemědělské sekci. Dokonce i po mimozemšťanech se zem slehla, doslova. Prostě klid a pohoda.
Na Niflheimu panuje léto, planeta zarostla smradlavými kapradinami (díkybohu za dýchací masky) a všude se to hemží (h)různými formami života. Jenže roční období se tady střídají nepravidelně a s nástupem zimy mohou nastat pro kolonii zlé časy, protože reaktoru dochází palivo. Mickey musí zpět pod zem, pro zdroj, který se nachází u nepředvídatelných mimozemšťanů.
Protentokrát stojí Mickey Barnes na druhé straně barikády, je nejdůležitějším členem kolonie, umí komunikovat s jinou formou života a tak vede záchranný tým a tentokrát není jediný Postradatelný. Jestli v prvním díle šlo o život jen Mickeymu, tady jsou v tom všichni. Zdálo by se, že vzhledem ke své dosavadní kariéře je Mickey dosti mdlého rozumu, ale jeho způsob vyjadřování napovídá, že opak je pravdou – nezapomínejme, že vystudoval historii, což se mu teď hodí. V hlavě se mu začínají rodit první náznaky samostatného myšlení a náhle disponuje i jinými schopnostmi než umírat.
Překvapivě navzdory umírání považuje svůj život za úspěšný a naplněný; ne každému se poštěstí navštívit cizí planetu, komunikovat s mimozemšťany a hlavně najít lásku svého života. S Nashou mají mimořádný vztah, jeden doopravdy naslouchá druhému a hodně se vzájemně ovlivňují.
Tohle je prostě dobře napsáno (a přeloženo), hned od začátku jsem měla při čtení úsměv na rtech. S filmem Mickey 17 (nedávno uvedenému v kinech na motivy prvního dílu) se to nedá srovnat – v kině mi úsměv zamrzl hned na začátku.
Trable s antihmotou mají skvělé dialogy, vždy s nádechem situačního humoru. Vtipy hlavního hrdinu jednou přivedou do hrobu (a přivedly). Přes to všechno ho smysl pro nadsázku a legraci neopustil – a nejen tím je Barnes v každé situaci neskutečně sympatický.
Navzdory parádnímu rozjezdu si román zhruba v polovině neudrží vysokou laťku, ztrácí atraktivitu a čtenář pozornost. Přece jen dlouhé a úmorné putování je ubíjející nejen pro hrdiny. Ovšem konec to vynahradí. Musím pochválit Edwarda Ashtona, protože jsem do poslední chvíle netušila, jak se Sedmička z těch hlubokých exkrementů vyhrabe. Mickey nestahuje kalhoty, brod je ještě daleko – ale hrozí, že si do těch kalhot nadělá. Co má větší váhu – slib živému nepříteli, nebo slib mrtvému příteli? Vsadit všechno na toho správného je zásadní.
Vždy jde jen a pouze o zdroje. Tak tomu bylo v minulosti, je v současnosti a stejně tak v tisíc let vzdálené budoucnosti na Niflheimu, další knižní planetě, kde byste zaručeně žít nechtěli a nejde jen o bílý ocásek a ostré zoubky.
Vydal: Triton, 4/2025
Překlad: Vladimír Nový
Vazba: vázaná
Počet stran: 328
Cena: 489 Kč
