Tamsyn Muirová: Nona Devátá (Zapečetěná hrobka 3)
Město, ve kterém žije Nona, se proměnilo ve válečnou zónu. Zombíci se můžou každou chvíli vrátit. A Nona touží pouze po tom, aby jí někdo uspořádal narozeninovou oslavu.
Na první pohled Nona vypadá celkem obyčejně. Mladá dívka s dlouhými černými vlasy, které si ráda nechává zaplétat do copů, a zlatavýma očima. Žije s rodinou v Budově a každý den dochází do školy, kde pracuje jako asistentka. S oblibou chodí na pláž, miluje plavání a psy, zvlášť Ňoumu, co má šest nohou, a své kamarády ve škole, Pálivou omáčku, Poctivce, Krásného Rubína, Za Jitra Zrozeného, a dokonce i Kevina. Obdivuje Andílka, jednu z učitelek, která má na starosti vyučování přírodních věd. Ráda potkává nové lidi a objevuje nová místa. Nesnáší většinu jídel a vůbec jezení jako takové.
Nona ale ve skutečnosti není jako ostatní. Už to bude skoro šest měsíců, co se probudila a neměla ponětí o tom, kdo vlastně je. Zvykat si na divné tělo nebylo lehké, teď už však zvládá sama většinu běžných činností a začíná být na sebe pořádně pyšná. Líbí se jí její odraz v zrcadle a chození do školy. Každou noc sní o tom, jak je ponořená ve vodě, a o dívce s lebkou nakreslenou na obličeji. Vnímá, že se město kolem ní rozpadá, že na nebi visí zvláštní velká modrá koule, že jsou kolem vojáci Krve Edenu. Ona sama však chce jen dál být se svou rodinou, s Pyrrhou, Camillou a Palamedem, přestože moc dobře ví, že nic netrvá věčně.
Nona Devátá je trochu nečekaný přírůstek do série Zapečetěná hrobka. Původně mělo jít o trilogii a část událostí odehrávajících se v tomto díle mělo patřit do úvodu poslední knihy. Tamsyn Muirová se však nakonec rozhodla příběh Nony rozpracovat do plnohodnotného románu a ze série tak vytvořit tetralogii. Z mého pohledu šlo o skvělé rozhodnutí. Čtení jsem si moc užila a dobře se při něm bavila. Jako už je u série zvykem i Nona Devátá vyžaduje od čtenáře někdy až slepou důvěru ve spisovatelské schopnosti autorky a víru v to, že ví, co dělá, a na konci (nebo při druhém přečtení) do sebe všechno zapadne. Jedná se přesto o poměrně odlišnou knihu, než byly předchozí dva romány. Odehrává se v docela jiném prostředí, není v ní tolik akce, ale i tak do série skvěle zapadá.
Stále je v ní třeba číst mezi řádky, ale celkově je Nona Devátá více přímočará než její předchůdkyně. Úvodní polovina se soustředí na hlavní hrdinku a její každodenní rutinu. Vidíme ji obklopenou trochu nekonvenční rodinou, která závodí s časem, aby vyvázla z neřešitelné situace. Vidíme ale i docela jinou stránku ústředního konfliktu, který jsme dosud mohli vnímat jen z pohledu nekromantů, a ne z pohledu rebelů patřících ke Krvi Edenu. A sledujeme i utrpení obyčejných lidí, kterým na ničem z toho nesejde a chtějí jen důstojně existovat.
Závěrečná část se noří zpět do světa lyktorů, posouvá děj víc dopředu a nabízí odpovědi na pár palčivých otázek v čele s tím, kdo Nona vlastně je. Celou knihou navíc prostupují kapitoly vyprávěné z pohledu Johna, které umožňují nahlédnout do dávné minulosti na události vedoucí ke vzniku Devíti dvorů.
Prožitá traumata, s nimi související žal a hlavně láska motivují jednání většiny postav. Nona jako vypravěčka by nemohla být odlišnější od Gideon a Harrow. Její naivita, dětskost, upřímná zvědavost a laskavost člověka, který si musí vystačit s šesti měsíci vzpomínek, je neuvěřitelně přitažlivá. Je tak snadné ji pochopit a oblíbit si ji. Obývá tělo, které zřejmě není její, kolem ní zuří válka a smrt je na denním pořádku. A Nona přesto miluje všechny kolem i svůj život a zoufale na něm lpí.
Jde o překvapivě křehký příběh, který zároveň zůstává pořád stejně šílený a plný dětinských vtipů, které by nikde jinde nemohly nikdy fungovat. Jsem velmi zvědavá, kam se autorka rozhodne nasměrovat děj v závěrečné Alecto Deváté.
Vydal: Host, 2024
Originální název: Nona the Ninth
Překlad: Alžběta Lexová
Vazba: vázaná
Počet stran: 487
Cena: 499 Kč
