Tajemná Malta IV: Ggantija – svatyně obrů
Ggantija – jeden z důvodu, proč jsem na Maltské souostroví cestoval. Jeho návštěva byla perličkou mého čtyřdenního pobytu na ostrově Gozo, který je na rozdíl od Malty oázou ticha a klidu. Právě zde jsem si připadal jako na té pravé a nefalšované dovolené, protože jet na sousední Maltu na dovolenou je jako trávit ji v Praze.
Při objevování Goza jsem asi nejvíce využíval Gozo Costal Walk, značené turistické trasy, která se táhne podél pobřeží celého ostrova. Zasvětil jsem jí hned dva dny. Nicméně své místo v mém itineráři získal i střed ostrova. Jinak to nešlo. Protože… Ggantija.
Ten den jsme dopoledne strávili ve Victorii, hlavním městě ostrova (anebo též Rabatu, jak se mu říká v maltštině), a to zejména prohlídkou zdejší citadely, kde jsem měl ve zdejší restauraci možnost ochutnat i vynikajícího tradičního gozitánského králíka. K tomu se váže jedna zajímavost: králíci na Gozu nežijí, dovážejí se zmrazení z Francie. Odpoledne jsme pak zamířili do sousední vesnice Xaghra (což se vyslovuje „šárá“, maltskou výslovnost jsem si vždycky cvičil v autobuse, když hlásili zastávky… :-D), v níž se megalitický chrámový komplex Ggantija nalézá. Vystoupili jsme na zastávce příznačně pojmenované Ggantija, poblíž ní se ale nachází pouze východ z areálu, takže jsme rozpálenou ulicí zamířili ku vchodu, který je cca dvě stě metrů daleko.
Jelikož jsme byli držiteli Malta Heritage Multisite Passu (opravdu doporučuju jeho koupi, pokud chcete vidět víc památek, v opačném případě se vám to vaše objevitelství dost prodraží), jen jsme se „odčekli“ u pána na recepci. Následně jsme prošli do několika místností, které tvořily muzeum věnované Ggantiji a zdejším archeologickým vykopávkám. Zde jsem učinil jeden „záhadologický“ objev. V jedné vitríně byly umístěny malé figurky, vyřezané z kosti. A ty figurky mi připomněly jiné figury (anebo lépe řečeno sochy), do nichž jihoamerická civilizace Chachapoya pohřbívala své mrtvé. Náhoda? Určitě ano, i když pozoruhodná. Tak trochu uvažuji, že pošlu e-mail Erichovi von Dänikenovi anebo Giorgiu Tsoukalosovi… Ti by z toho jistě chrochtali blahem. :-D
Zpátky k věci. Následně jsme vyšli z muzea a po vyvýšených chodnících jsme v úmorném vedru mířili k samotnému chrámu Ggantija. Společnost nám dělala ještě jedna skupinka turistů a hlídač, který se tam schovával ve stínu pod stromem.
Celý chrámový komplex Ggantija na člověka neudělá takový dojem jako například Haggar Qim anebo Mnajdra, a to zejména kvůli tomu, že je hůře zachovalý, některé jeho části jsou i podpírány nevzhledným lešením. Je to ovšem nejstarší chrám na maltských ostrovech (a po tureckém Göbekli Tepe druhý nejstarší chrám na světě).
Lidé (anebo lépe řečeno maltská kultura stavitelů chrámů) začali Ggantiji budovat před více než pěti a půl tisící lety, postupně vznikly dva navzájem propojené chrámy s typickým ledvinovitými komorami. Podle gozitánského folkloru prý komplex postavila obryně, ona tajemná a všudypřítomná Magna Mater. Ne nadarmo jméno Ggantija znamená v doslovném překladu Obryně. Není se tedy co divit, že podobné zkazky inspirovaly Ericha von Dänikena k jeho teorii o tom, že mají zdejší megalitické stavby na svědomí obři, kříženci mezi mimozemšťany a lidmi…
Chrámový komplex byl poprvé archeologicky zkoumán roku 1827, v roce 1980 byl stejně jako Hypogeum Hal Saflieni zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO. Podle názorů archeologů byl chrám centrem kultu plodnosti, čemuž mají napovídat i zdejší nálezy.
My jsme nejprve obešli chrám po obvodu a poté jsme se zanořili do jeho nitra. Byl to trochu jiný zážitek než v případě Haggar Qimu, Mnajdry a Tarxienu, protože Ggantija nemá nad sebou ochrannou baldachýnovou konstrukci. Přesto (anebo právě proto) fascinující. Usoudil jsem tedy, že se tam musím nechat nějak intelektuálně vyfotit, jinak to nešlo. Využili jsme toho, že skupinka turistů ze Španělska, která tam s námi byla, právě odešla a chrám jsme měli jen sami pro sebe. Výsledná fotka se povedla, jen focení trvalo trochu déle, než by mělo, takže nás šel pan hlídač překontrolovat, aby zjistil, cože tam uvnitř tak dlouho děláme. Raději jsme se tedy vydali k východu…
Abyste se dostali z chrámového komplexu ven, musíte projít krámkem se suvenýry. A jak už jsem zmiňoval v předchozím článku, je to ZLO, ZLO a ZLO. :-D Napadlo mě totiž, že bych si mohl koupit tričko od Heritage Malta, které už jsem několikrát viděl mezi suvenýry v jiných památkách. Dost se mi líbilo i kvůli tomu, že je černé. Měl jsem na výběr z různých vzorů, nakonec mi padlo do oka tričko se dvěma spirálami na prsou, které se vztahuje k chrámu Tarxien. Jen si dávejte pozor při výběru velikosti a vezměte radši o číslo větší než normálně.
Od hodné paní prodavačky jsme ještě dostali vodu zdarma (asi na nás bylo vidět, jak jsme tím hicem zmordovaní) a pak jsme ještě zamířili na prohlídku větrného mlýnu Ta Kola, který též spravuje Heritage Malta. Uvnitř se nacházejí dobově vybavené prostory a uděláte si tak představu o tom, jak lidé kdysi na Gozu žili. A taky se tam ochladíte…
No a potom už jsme zamířili na autobus. A opět nastaly problémy… Původně jsme chtěli jet přímým autobusem z Xaghry do Marsalfornu, kde jsme byli ubytovaní, ale řidič jiného autobusu nás upozornil na to, že náš přípoj jede z jiné zastávky o ulici dál. Když jsme se tam s ještě jednou paní (Gozitánkou žijící v Austrálii) vypravili, profrčel náš spoj místem, kde jsme původně stáli… No, holt v tom mají kluci autobusáci zmatek… Nakonec jsme museli zpátky do Victorie a tam přestoupit na Marsalforn, třešničkou na dortu bylo, že nás z Xaghry vezl řidič, kvůli jehož omylu jsme si museli zajet a vrátili se do apartmánu o hodinu později, než jsme plánovali…
Maltská (a gozitánská) dovolená byla opravdu vypečená. A i přes narvaný program jsem neviděl zdaleka všechno. Nebyl jsem na ostrově Comino, minul jsem megalitické chrámy Ta Hagrat a Skorba v maltském Mgarru. Nedal jsem katakomby sv. Pavla v Rabatu a další katakomby ve Valletě. Až později jsem se dozvěděl, že v Xaghře se krom Ggantije a větrného mlýnu Ta Kola nachází ještě polozapomenutá obdoba paolského Hypogea Hal Saflieni – Ic Cirku tax-Xaghra, Kamenný kruh Xaghra, známý též jako Brochtorffův kruh. A že je ve vesnici Qrendi poblíž maltských chrámů Haggar Qim a Mnajdra tajemná díra do hlubin Il-Maqluba. Co z toho vyplývá? Že se na Maltu musím alespoň ještě jednou vrátit. A už teď se na to fakticky děsně těším.
