Patrick S. Tomlinson: Archa (Děti mrtvé Země 1)

Nakladatelství Triton připravuje k vydání detektivní sci-fi román Archa, první díl trilogie Děti mrtvé Země z dalekého vesmíru.

ANOTACE:
Lidstvo prchá z umírající Země na palubě obrovské vesmírné lodi Archa a hledá nový domov mezi hvězdami.

Bryan Benson, největší žijící sportovní legenda na Arše, pracuje po ukončení své sportovní kariéry jako detektiv.

Pracovní doba je příjemná, práce snadná a výhody nepřekonatelné. Tedy alespoň do okamžiku, než se začne pohřešovat jeden člen posádky. Benson postupně rozplétá síť podvodů, tajností a násilí. Začíná pochybovat o všem, co dosud o životě na Arše věděl. Kdo by mohl chtít zničit loď, na níž žije? A s ní zbytek lidstva?

 

INFO O KNIZE:
Vydá: Triton, červen 2023
Původní název: The Ark
Překlad: Miroslava Polová
Obálka: Renata Brtnická
Vazba: brožovaná
Počet stran: 336
Cena: 399 Kč

 

UKÁZKA Z KNIHY:

Kapitola první

Ten hovor přišel jen pár vteřin před odstrkem čtvrtého zápasu v úplně posledním finále Zera, které se kdy hrálo.

Benson hovor přijal. Ostatně ne že by měl na vybranou. Posádka měla k jeho plantátu nadřazený přístup, takže se s ním mohli spojit i bez zazvonění. Ale během generací se ti žoviální autokraté poučili, že s kapkou zdvořilosti dojdeš dál.

<Doufám, že to stojí za to.>

<Omlouvám se, detektive. Neruším?> Podle hlasu to byl první důstojník Chao Feng či přinejmenším to byl hlas, který Feng volil pro plantátovou konverzaci. Normálně by se dal rozdíl mezi plantátovým a skutečným hlasem nějaké osoby vykreslit jako lehký rozdíl mezi hlasem, který člověk slyší v hlavě, a tím, jak to zní, když lidi mluví mezi sebou. Ale to pořád nevysvětlovalo rozdíl mezi jeho pravým mezzosopránem a barytonem, který slyšel Benson teď.

Detektiv Benson se pohodlně opřel a založil si ruce na hrudi s jistotou, že alespoň jedna z kamer na stadiónu ho sleduje. <Vždyť víte, že rušíte. Zbývá deset vteřin do odstrku.>

<Ano, já vím. Ale vaši milovaní Mustangové už stejně postupují do pátého zápasu.>

<Vy mluvíte jako pravý fanoušek Zera.>

<I fanoušci mají pořád svou práci, detektive, a proto taky volám. Stalo se něco, co si vás neprodleně žádá.>

<No jo, o co jde?>

<Chybí nám jeden člen posádky.>

Benson zadoufal, že kamery zachytily, jak protáčí panenky. Rozlišení na to rozhodně měly vysoké dost. <Já sice nejsem žádný technik, ale navrhuju, abyste probzučel jeho plantát a zjistil jeho polohu. Případ uzavřen.>

Oba týmy vplynuly do svého postavení u protějších stěn Konzervy, přičemž na ně jejich kapitáni pokřikovali poslední pokyny, jak srovnat formaci. Brankáři širokými oblouky vyplouvali z kruhových brankovišť, aby uvolnili cestu šípům číhajícím na druhé straně. Dav burácel v předtuše hvizdu a Benson si pátravě prohlížel novou deštníkovou formaci Mustangů, starou jen jednu sezónu. Byl to hodně řízný způsob zahájení, ale týmový kapitán Sahni nebyl žádný hlupák. Jeho tým byl výbušný, ale měl problémy s rovným letem. Potřebovali si začít snižovat body okamžitě. Zero se nepočítalo tak jako staré pozemské sporty. Každý tým začínal na čtyřiceti bodech. Ten tým, který první dosáhl nuly, vyhrál.

Lau, kapitán Yaoguaiů, postavil konzervativnější formaci zvanou Velká zeď. Zasloužila si to jméno. Dělala ze života peklo každému letci, který se snažil proniknout přes tři šachovitě rozestavěné řady po pěti, čtyřech a pěti. Ale opravdovým problémem byli ti prokletí Keňané v rozích, s rozpětím a neúnavností albatrosa. Jak se té mrňavé komunitě podařilo vyhýbat se posledních deset generací křížení markerů, to byla mezi fanoušky Zera záležitost vášnivých debat.

<Detektive? Slyšel jste mě?> zeptal se Feng.

Umět odclonit rozhovor jiných lidí je jedna věc, ignorovat hlasy ve vlastní hlavě je něco úplně jiného. Ale za skoro patnáct let potýkání se s domácím násilím, rušením veřejného pořádku a občas dokonce i trestným činem, které mu rušily vnitřní monolog, se to Benson naučil.

<Promiňte, Fengu, oni se formují na hvizd.>

<Jistě. Nechtěl jsem vám rušit sportovní zážitek něčím tak triviálním, jako je osud lidské bytosti.>

Ozval se hvizd rozhodčího a Benson zaskřípal zuby. Šípy vyrazily k míči vznášejícímu se uprostřed Konzervy.

<Co jste to říkal?> Bensonovi se podařilo toho chlapa na druhém konci spojení v duchu neproklínat. Taky naučená dovednost.

<Říkal jsem, že bychom vás neobtěžovali, kdybychom jeho plantát už neprobzučeli. Žádná reakce. Je mimo dosah.>

Tohle Bryana zaujalo. Člověk nemůže svůj plantát jen tak vypnout. Plantát je syntetická neurální síť pokrývající povrch čelního laloku jako přiléhavý tenký film, který nepozorovaně sleduje vyšší funkce mozku a je napojený na lodní síť. Nabíjejí ho, včetně jeho organického bezdrátového vysílače a přijímače, přímo bioelektrické impulsy mozku.

<Jak se jmenuje?>

<Edmond.>

<Edmond…> Benson vyčkával.

<Laraby, > dopověděl po chvíli Feng. <Edmond Laraby. Už vám posílám jeho spis. Stručně řečeno pracuje v biolaboratořích. Ředitelka da Silva ho nutně potřebuje nahnat zpátky ke zkumavkám.>

Při jménu Laraby se mu nic nevybavilo. Ale da Silva řídila biovýzkum již skoro patnáct let. Byla to vlivná žena. Nebylo by dobré si to u ní rozházet.

<Jak dlouho se pohřešuje?>

<Jeho plantátové spojení jsme ztratili včera večer ve 21:36.>

Benson se naježil. <To je skoro před dvaceti hodinami. Proč mi voláte až teď?> Spojení se odmlčelo. Benson se kradmo mrkl na zápas. Vasquez, šíp Mustangů, dorazila k míči první, tak jako spolehlivě celou sezónu. Chňapla ho a přihrála zpátky Lindqvistovi, jejich nejnovější posile útoku, jenže pak vyrazila deštníková formace Mustangů rovnou do Velké zdi, kde napáchala právě tolik škody, kolik by se dalo očekávat od látkového baldachýnu proti několika tisícům kilometrů zdiva.

Důstojník Feng se vrátil k rozhovoru. <Výstražné hlášení o ztrátě signálu mělo poruchu. Nikdo si nevšiml, že Laraby chybí, až teprve, když se neukázal v práci.>

<Poslední dobou toho selhává nějak moc. >

<No jo, naše impozantní stará dáma se dožívá dvou set třiceti. Takže ředitelka da Silva se ho pokusila vyvolat a pak zavolala nám. A já teď volám vám.>

<Dobrá, chápu. Není to ničí chyba.> Ani zodpovědnost, pomyslel si Benson. Směšné, jak často se to stává. <Já jen že podle mne je vždycky lepší začít co nejdřív.>

<Takže budete mít ten případ vyřešený do zítřejšího odstrku?>

<Takový je plán.> Benson se opřel a díval se na první obrat ve hře: Lindqvistovi, který držel míč jako ve svěráku, ho jeden Yaoguai zázračně vytrhl a mrštil s ním na zadní stěnu ve snaze získat pětibodový odskok. Bensonovi se sevřely útroby, když jim míč skákal pro první skóre ve hře, ale vrhač špatně odhadl úhel a míč nakonec doletěl rovnou do rukavic brankáře Mustangů.

Ach, díky bohu.

<Detektive?>

<Ano?>

<Jak jste právě poukázal, čas hraje zásadní roli, pokud máte najít pana Larabyho dřív, než začneme snižovat rychlost kvůli Tau Ceti. Je nanejvýš důležité, aby se vrátil do práce. Biolaboratoře jsou už tak pod obrovským tlakem.>

To bylo zdvořilé sdělení rozkazu ‚Dej už se do práce, sakra‘. Benson si zachmuřeně odepnul bezpečnostní pás. <OK, Benson končí.> Přerušil spojení, pohledem přelétl ostatní členy šampionátního týmu Mustangů ze Zera roku 218 po exodu, kteří s ním byli v prosklené lóži, omluvně pokrčil rameny, že fakt musí, a hladce odplul k východu.

Detektiv Benson proplul skrze přechodovou komoru, která oddělovala stadión od Avalonu, jeho domácího modulu, stiskl tlačítko, aby si přivolal výtah, a zavolal důstojníka ve službě. Vzala to poručík Theresa Alexopoulosová. <Jestli voláš z té své nóbl prosklené lóže jen proto, aby ses omluvil, že mě během hry necháš makat, tak na to rovnou zapomeň.>

Benson se ušklíbl. <Teď jsme na jedné lodi, Eso. Máme případ, pohřešovanou osobu.>

<Cože?>

<Víš co je to osoba, která se nedá najít?>

Skrze plantátové spojení málem slyšel, jak protáčí panenky. <Já vím, co je to pohřešovaná osoba, Bryane. Já mám problém s tím, jak se tady vůbec může někdo pohřešovat.>

<Jeho plantát je mimo dosah a neukázal se v práci. Tak to je.>

<Hmm. Nějaký potrhlý čepičkář?>

<Taky bych řekl. Posílám ti jeho složku. Vyhlas plošné pátrání a metodou rozpoznávání obličejů projeď kamerové záznamy v tranzitních a vzduchových komorách, počínaje včerejškem 21:00.>

<Dle rozkazu, kapitáne.>

Benson se usmál. Tohle čestné oslovení se mezi nimi užívalo odedávna. V policejním sboru na Arše kapitáni nebyli. Nejvyšší hodnost, jaké mohl policista dosáhnout, byl štábní konstábl, hodnost, kterou Benson sdílel se štábním Bahadurem, svým protějškem v modulu Šangri-La. Oslovení kapitán byl pozůstatek ze dnů, kdy mu bylo třiadvacet a vedl Mustangy k jejich prvnímu vítězství.

Dveře výtahu se otevřely a vyvrhly tucet opozdilých, opilých fanoušků Zera ve vestách Mustangů a jejich obřích pěnových trojhráncích sýra na hlavě. Nikdo si nedokázal vzpomenout, kde zrovna tahle tradice začala, ale byla pro fanoušky Mustangů stejně svatá – byť nikdo z nich pravý sýr nikdy neochutnal – jako byly pro fanoušky Yaoguaiů poločasové ohňostroje. Technici zodpovídající za hladký chod systému životního prostředí fanoušky Yaoguaiů nenáviděli.

Rok před Saltem začalo odpočítávání času a s tím postupně docházelo k jistému nárůstu incidentů spojených s opilostí na veřejnosti. Posádku to znervózňovalo, ale Benson vydal svým konstáblům pokyny, aby projevovali shovívavost. Za ta tři staletí od černé díry, která se objevila na okraji sluneční soustavy a kterou nazvali Nibiru, si lidstvo užilo své. Další podstatná změna nastane již za pouhé dva týdny. Prožívali napjaté, těžké časy. Ve srovnání s přibývajícími strategiemi zvládání psychické zátěže začínalo vypadat utápění stresu v alkoholu docela neškodně.

Skupina příznivců Mustangů ho pozdravila, jak bylo v den her obvyklé, hlučným jásotem a nepříliš úspěšným plácáním dlaně

o dlaň. Benson přijímal jejich nadšení vlídně a obětoval trochu času, aby si s každým potřásl rukou, zatímco pomocí plantátu bleskově projížděl jejich profily, které se mu ukazovaly v pravém horním rohu zorného pole, aby omrkl, jestli nemá někdo z nich nezaplacenou pokutu nebo nezaostává v počtu hodin odsloužených pro společenství.

Všichni jeho kontrolou prošli s čistým štítem. Udržovat si zdání milovaného sportovního hrdiny hodně pomáhalo, a pomáhalo ještě víc, když došlo na ostrý výslech. Vlastně měl podezření, že to byl ten hlavní důvod, proč mu bylo nabídnuto povýšení na štábního tak brzy poté, co v Zeru skončil.

Benson vplul do prázdného výtahu. Kabina, dokonale kulatá až na plochý panel, který znamenal podlahu, se kolem něj mírně otáčela. Stále v beztíži se zorientoval a vsunul nohy do dvou řemínků. Zadní stěnu výtahu tvořila jednolitá vypouklá prosklená stěna, oblažující své pasažéry velkolepým výhledem na celý modul. Benson už dávno vůči té majestátní vyhlídce otrnul, místo rozhlížení stiskl tlačítko Paprsek patnáct a čekal. Kabina se otáčela, dokud se nesrovnala na požadovanou trať, pak se vydala dolů.

‚Dolů‘ byl relativní výraz ve dva kilometry dlouhém válci, kde gravitaci zajišťovala odstředivá síla. Jak se kabina vzdalovala od středu modulu, zdánlivá gravitace sílila. Benson cítil, jak mu tíha začíná tlačit na chodidla, zpočátku jen maličko, ale postupně rostla.

Oknem vtrhlo dovnitř světlo. Celým avalonským modulem se jako náprava táhl pilíř, stejně jako se táhl druhý pilíř skrze ŠangriLa, dvojče Avalonu na druhé straně stadiónu. Na něm bylo po celé délce nainstalováno nesčetně žárovek, které dvanáct hodin zaplavovaly celou avalonskou domovinu umělým denním světlem. Pak zhasly a energie se přesměrovala do pilíře Šangri-La, kde se stalo totéž. Dvacet lidí mělo co dělat, aby každého dne vy-měnilo žárovky, které popraskaly.

Světla Avalonu svítila dvaceti pěti tisícům lidí. Avalonské hranaté budovy barvy zeminy, křivolaké zelené parky, mříže hydroponních farem a třpytivě modré jezero byly domovem pro celou polovinu lidstva. Ale Bensonovy myšlenky se točily kolem jediného člověka. Kampak jsi utekla, ty moje malá ovečko?

Bylo vcelku pravděpodobné, že Laraby je pořád někde uvnitř Avalonu. Transferové body mezi půltuctem modulů Archy využívaly přirozená zúžení. Kohokoli, kdy by přecházel mezi moduly, by zachytila monitorovací síť. Ale pořád zůstávalo záhadou, jak mohl vlastně z dosahu sítě zmizet. Existovalo jen několik málo funkčních možností, jak plantát před bezdrátovou lodní sítí zablokovat. Lidé během desítek let vyzkoušeli kdeco. Rušičky a utajovače sice blokovaly přenos dat, jenže signály se i tak daly snadno triangulovat.

Jedním z mála efektivních způsobů nakonec zůstala zvláštní pokrývka hlavy, kterou se po staletí vyznačovali blázni. Na samotné odstínění signálu by stačilo omotat si kolem hlavy dostatek vrstev aluminiové fólie, jenže pak zase byl problém splynout s davem. Lesklou stranou ven nebo dovnitř nečinilo zřejmě žádný rozdíl. Konstáblové je nazývali potrhlí čepičkáři, ale už to bylo několik let, co měl Benson naposledy s nějakým takovým co do činění.

Existovala ještě jedna možnost. Na blokování signálů stačilo pár metrů vody. Ze vzpomínky, jak tahal z vody sotva šestiletou dívku, Bensona zamrazilo po těle.

<Eso. Dej vědět potápěči od záchranářů, že ho možná budeme potřebovat.>

<Ty si myslíš, že se ten náš chlápek šel koupat?>

<Nevím, ale možností moc není.>

<Rozumím.>

Když výtah dospěl ke dnu, Bensonovo tělo dosáhlo plné váhy čili devadesáti dvou kilo. O čtyři víc než měl, když před pěti lety pověsil svůj trikot na hřebík, ale nikdo do něj kvůli hromadění kalorií nerýpal. Nosil je spolu se spoustou štíhlých svalů, které si udržoval v tělocvičně a ranním běháním po své domovině. Některé zvyky umírají těžko.

<Eso, co ten náš chlápek dělal za práci?>

<Máš jeho složku, nemohl by sis ji projet?>

<Já jsem na pochodu, víš, nemůžu.>

<Ty luddito,> rýpla si do něj. <Dej mi minutku.>

Larabyho složka na Bensona čekala v jeho plantátu. Mohl by si ji přečíst sám za použití rozhraní rozšířené reality, které měl vsazené ve svém zrakovém kortexu, ale Benson preferoval čtení postaru: na řádném tabletu, který se drží v rukou. Čím méně věcí se mu plete v hlavě, tím lépe. Když za chůze po domovině potkával nemotorně bloumající lidi tupě zírající do dálky, věděl, že je v menšině, ale některé bitvy stojí za to dobojovat až do hořkých konců.

Theresa se vrátila. <OK. Podle složky Laraby byl genetik zabývající se bioformací a pracoval na úpravách plodin a terraformačních modelech pro kolonii.>

Benson vytřeštil oči. Dosud přepokládal, že Laraby je nějaký asistent nebo laboratorní technik, nikoli plně kvalifikovaný genetik. Úspěch nebo selhání budoucí nové kolonie doslova záviselo na úsilí genetiků adaptovat pozemské rostliny na nový domov. Nyní chápal, proč Feng a ředitelka da Silva tak spěchali, aby ho dostali zpátky do laboratoře.

<Jeho práce je naprosto zásadní. Co dělá mimo dosah sítě?>

<Ty jsi detektiv. Zjisti to.>

<Neříkala jste náhodou poslední dobou, že byste měla zájem o degradaci, poručíku Alexopoulosová?>

<Když jsem první v pořadí na tvé místo?>

Benson se usmál. On a Theresa k sobě chovali vzájemnou zdravou profesionální neúctu, díky čemuž byly jejich společné chvíle mimo práci o to zajímavější.

<Dáme zítra večeři?> zeptal se Benson.

<Jenom jestli zajdeme na ryby.>

Benson schlípl. <Ale no tak, vždyť víš, jak ten potěr nesnáším. Je to drahé a já se nikdy pořádně nenajím.>

<Ani ne za dva týdny navádíme loď na Salto. Za co jiného chceš utrácet?>

<Myslím, že přeceňuješ detektivní plat.>

<To si opravdu myslíš, že nevím, jakou máš výplatní třídu? Zamluv místo, Zero Hero.>

Benson v duchu zavrčel. <Fajn, rande bude. Už jsi vyhlásila to pátrání?>

<Jo a všichni důstojníci ve službě už mi to potvrdili. Ten tvůj čepičkář se dneska v noci žádnou komorou neproplíží.>

<Dobrá. Pošli někoho, ať do večera sleduje jeho byt pro případ, že by se vrátil. A řekni mu, ať je diskrétní.>

<Všichni jsou nahoře a dohlížejí na zápas.>

<Vážně?> opáčil Benson nemálo otráveně. <Dneska se stejně nic nerozhodne. Fanoušci si udrží zápal nejmíň do zítřka. Mimochodem, jaké je skóre?>

<Mustangové mají o tři víc.>

<Do prdele.>