Komiks Proti přírodě by si zasloužil lepší závěr

Se závěry jakýchkoliv sérií bývá trochu potíž. Každý hrdina musí nějak skončit, všechny příběhové nitky se musí spojit a uzavřít, pointa musí být jasná a případné poselství správně předané. Je snadné něco přehlédnout a nedotáhnout, nebo naopak neodhadnout míru a přepísknout to. A stejně se autor nikdy nemůže zavděčit všem.

Leslie se na konci Štvanice dozvěděla spoustu důležitých informací, ale moc ji nepotěšily. Albín ji využívá k tomu, aby mohl vraždit na potkání a osvobodit se. Do toho se zvířecí společnost potýká se stále narůstající šikanou. Leslie už tuší, jak spolu souvisejí dávné šamanské rituály a nastolená totalita, ale není vůbec jisté, jestli s tím něco dokáže udělat.

Už konec druhého dílu dával tušit, že velké finále celé série bude přinejmenším zvláštní. Protože s tím, co všechno Mirka Andolfo před čtenáře předestřela, se zdálo nemožné, aby celý příběh důstojně uzavřela už jen v jedné jediné knize. Autorka se přesto o nemožné pokusila. A selhala.

Nedalo příliš práce si domyslet, kam se bude příběh ubírat – ať už se to týkalo vývoje společnosti, nebo vztahů mezi jednotlivými hrdiny. V tomto směru autorka nepřekvapila a ničemu to nevadí, protože oboje k příběhu sedí. Překvapila nicméně v tom, jakým tempem se všechny události děly. Zlomové přerody se odehrávaly tak rychle, až to člověka nutilo se ptát, jestli mu něco neuniklo, protože bylo zkrátka proti vší logice, aby se postavy dostaly na škále svých citů z bodu A do bodu B takovým fofrem. Zajisté – řada motivů se dala tušit už od prvního svazku. O to víc ale zamrzí, že jim Mirka Andolfo nevěnovala dostatek péče a vzala to všechno takříkajíc hopem (a i sama skrze postavy připouští „stejně to všichni věděli, tak co“).

Aby všechny motivace, vztahy i následné události byly uvěřitelné, chtělo to ještě minimálně jednu knihu, možná dvě. Pak by se Mirka Andolfo nemusela dopouštět různých vypravěčských triků, aby to všechno stihla ukončit na zbývajících stránkách. Nestalo by se jí například, že když zloun na někoho míří pistolí, převypráví své oběti jejich společnou historii, aby čtenáři pochopili, co se vlastně stalo, zatímco oběť stojí a nechá ho řečnit. Také by se bývala mohla vyhnout formulacím jako „zázračně se uzdravit“ (a místo toho ukázat, co se stalo) a třeba by nenechala největší fňuknu příběhu stát se ultimátní borkou během jednoho monologu. Celkově se spousta témat, jež se do té doby zdála zásadní, vyřešila jednou dvěma větami.

V některých momentech už to nebyly jen autorské triky a berličky pomáhající příběhu, který ztrácel věrohodnost a soudržnost. Občas to byl vyloženě vypravěčský podraz. A je to neskutečná škoda. Protože ta orwellovská atmosféra byla takřka dokonalá. Společnost byla správně zvrácená a mocenské hry přiměřeně zamotané. Leslie byla vcelku netradiční hrdinka, což bylo taky příjemné osvěžení. Vážnost některých témat byla tíživá a napomáhala hutné atmosféře naprosté bezmoci. Tolik dílčích motivů a nápadů, osudů jednotlivých aktérů i to, jak spolu věci souvisely… To všechno slibovalo ohromný potenciál. Jenže po perfektním startu v Probuzení začal příběh zrychlovat tak neskutečným způsobem, až si nakonec v závěru sám podrazil nohy.

Přesto má série Proti přírodě rozhodně něco do sebe a stojí za to dát jí šanci. I když bylo celé Znovuzrození uspěchané a místy se zdálo, že nedrží úplně pohromadě, nachází se v celém příběhu mnoho zajímavých myšlenek (nebo snad varování?). Mirka Andolfo je kromě toho talentovanou výtvarnicí a její kresba je velkou devízou celého komiksu. (Jen ta erotika někam zmizela.)

Osobně doufám, že se Mirka Andolfo do svého světa ještě někdy vrátí, ale tentokrát trochu zpomalí.

Vydalo: CREW, 2022
Překlad: Denisa Streublová
Vazba: brožovaná
Počet stran: 108
Cena: 369 Kč