Svět Chmurného Válečníka není pro lidi

Metaválečníci jsou bytosti vybroušené z lidí i prapůvodní hmoty země. Metaválečníci jsou ovládáni dvěma nejsilnějšími pudy. Metaválečníci buďto vraždí, nebo se oddávají rozmanitému sexuálnímu násilí. A nejlépe obojí dohromady. Ale možná… možná se najdou výjimky.

 

Život Metaválečníků rozhodně není nudný. Zabíjejí se mezi sebou prakticky neustále. Vše kolem nich je „smrtící“, každému hrozí „naprostá zkáza“ a nepřátelé jsou všichni ostatní. Jejich vynalézavost ve vymýšlení zbraní by zahanbila nejednoho superhrdinu, ve vymýšlení co nejtrýznivějších způsobů zabíjení a tělesného uspokojení se jim pak nevyrovná asi vůbec nikdo na známém světě.

Chmurného Válečníka jednou napadne se zeptat, proč tomu tak vlastně je. A cesta k odpovědi bude dlouhá a stejně brutální jako jeho dosavadní život.

„Domina Kerl zemřela stejně, jako žila, ponořená do proudu bolesti a potěšení na přání fanatického plemene zanícených senzualistů. Krvácela jazykem těla a byla přepsána jako minulost.“ (Str. 132)

Autor Alistair Rennie se kromě prózy věnuje také poezii a hudbě a na jeho tvorbě je to znát. Do vzletného i filosoficky těžkého textu dokázal s citem virtuóza zakomponovat četné vulgarismy nebo scény, ze kterých se i čtenářům slasherů může udělat mdlo. Na ruku mu výborně jde také překladatel Roman Tilcer, který rozhodně neubírá originálním jménům postav ani složitým popisům na šťavnatosti nebo odlehčení. Nutno podotknout, že překlad musel být docela oříšek.

„Jak pravil Já rád játra: „Proč na sobě máte ty kožený korzety, co vypadaj jako brnění? A k čemu je tohle?“
„Tohle,“ odvětila Velká sestra, „jsou naše Zbraně.“
Velká sestra tasila Krátký meč.
Malá sestra tasila Dlouhý meč. Já rád játra rázem nasadil výraz krajního zklamání. „Tak to se docela zlobím.“
„Ne tak jako my, kurva,“ řekla Malá sestra.
„Ani zdaleka ne tak jako my, kurva,“ řekla Velká sestra.“ (Str. 257)

Ač by se na první pohled mohlo zdát, že všichni hrdinové jsou na jedno brdo (což oni ve své podstatě samozřejmě jsou), určitě si v knize čtenář najde mnoho takových, kteří ho zaujmou nejen jménem, a také pár těch, které si vyloženě zamiluje a bude se těšit na každý jejich výstup.

Děj svojí přímočarostí připomíná klasická díla fantasy, všechno ostatní je naprosto jiné, neotřelé i šokující. Vypravěčský styl může připomínat Mlýn na mumie Petra Stančíka kombinací příběhu hlavního hrdiny s různými pornografickými vsuvkami, nebo Comte de Lautréamonta v popisech rozkoše z mučení a zabíjení bez jakéhokoli (v tomto případě) zbytečně rušivého pocitu viny. Čtenář se však nemusí obávat, že u těžkého až drastického čtení stráví celé týdny, neboť navzdory počtu stran není vyprávění dlouhé, a to díky členitosti textu. Ti náročnější čtenáři snad mohou (soudě dle konce) doufat v pokračování.

Chmurný Válečník je dílo, které nesedne každému, ale mnohé velmi mile překvapí. Nehledě na to, že potěší milovníky knih jako takových. Nakladatelství Planeta9 vytvořilo sběratelský kousek, lahůdku pro gurmány, která se může pyšnit krásnou obálkou, originálními grafikami nejen komiksového kreslíře Tomáše Kučerovského a vůbec skvělou péčí na všech stránkách.

Vydala: Planeta9, 2021
Překlad: Roman Tilcer
Obálka a ilustrace: Tomáš Kučerovský
Vazba: vázaná s přebalem
360 stran / 399 Kč