Epica: Omega – velkolepý symfonický standard

Koncerty se nekonají, a tak hudebníkům na světové úrovni nezbývá než skládat nový materiál. A to platí i pro ty, kteří byli zvyklí na mnohaleté „pauzy“, které vyplňovali pouze koncertováním. U holandské kapely Epica tvořila přestávka mezi posledním a předposledním albem v celku přijatelných pět let.

Z kosmických algoritmů alba The Holographic Principle se kapela vrátila na Zemi a hraje… a především zpívá o krizi lidstva, trápení člověka na Zemi a hlavně trápení Země s člověkem.

Není pochyb o tom, že Epica brala orchestrální součást hudby vždy vážně, nyní se ale rozhodla do toho jít na plný plyn. K bohatosti zvuku dopomáhá hlavně Pražský symfonický orchestr, a to takřka v každé skladbě.

A to je možná také největší slabinou CD Omega. Postrádá totiž významné dramatické změny, živočišné rytmy, disharmonii… nebo zkrátka něco, co by rozbilo plochost. Dá se říci, že Omega je doslova pěkná „placka“. Střídání growlu Marka Jansena a mezzosopránu Simone Simons je zkrátka vděčnou jistotou bezpečně zakotvenou v mohutném, ale místy až monotónním opusu hutné hudby a nepřekvapivé rytmiky basy a bicích. Chybí dynamika, vypravěč někde ztratil dramatičnost. A to více méně i textově, ale v tomto směru byla Epica oproti jiným kapelám zabývajícím se průšvihy lidstva vždy trochu povrchní.

Gaia your spirit has left forever
Those tears that you’ve shed
Dear Gaia, it’s never too late
Save our souls, arise and create
Verity
A tragedy
Burn as the fire ascends
In my mind, this is the end
No last chance
Watch the world go up in flames
(píseň Gaia)

Za vrcholy alba považuji song The Skeleton Key, který ozvláštňuje dětský sbor, skladbu Seal of Solomon, která zase nabídne nádech orientu. Dynamikou nejvíce zaujme asi hned intro následované hutnou hitovkou Abbys Of Time. Dá se říci, že víc toho není. Epica zkrátka sází na vlastní osvědčené postupy, což nové CD činí na první poslech docela nudným a na několikátý pak zase skoro kýčovitým.

Může se zdát, že symfonický metal už nemá moc co nabídnout, ale kapely jako Dark Sarah, Amberian Dawn nebo zrovna nedávno recenzovaní Therion dokazují, že tomu tak není, že je kam se natáhnout pro nápady, jen to chce se trochu osmělit.

Každopádně co do kvality ze sebe Epica vydala maximum – technicky je Omega vypiplaná takřka k dokonalosti, takže za poslech určitě stojí.

Grafické zpracování bookletu odpovídá náladám a konceptu alba. Kromě motivů bludiště nabízí hned několik portrétů rusovlasé Simone Simons a (asi aby se neřeklo) jednu fotku celé hudební skupiny – ostatně i z bonusového CD je jasné, kdo v této kapele hraje první housle a „nosí kalhoty“, jak se říká.

Dobrou zprávou je, že v Epice „výměna zpěvaček“ rozhodně nehrozí. Změnu v hudebních motivech by to ale sem tam chtělo.

 

CD1:
1. Alpha – Anteludium
2. Abyss Of Time – Countdown To Singularity
3. The Skeleton Key
4. Seal Of Solomon
5. Gaia
6. Code Of Life
7. Freedom – The Wolves Within
8. Kingdom Of Heaven prt.3 The Antediluvian Universe
9. Rivers
10. Synergize – Manic Manifest
11. Twilight Reverie – The Hypnagogic State
12. Omega – Sovereign Of The Sun Spheres

CD2:
1. Rivers – A capella
2. Abyss O’Time
3. Omegacoustic
4. El Código Vital

Rok vydání: 2021