Část tvého světa – kočkopes pro děti

Napsat dobrý retelling na Malou mořskou vílu, to je pořádný kumšt. Příliš mnoho autorů se do toho nepouští – a možná vědí, proč to dělají. Liz Braswellová se ale nebála vlka nic a rozhodla se to s Ariel a jejími společníky risknout.

Co kdyby příběh Ariel, prince Erika i podlé mořské čarodějnice Uršuly dopadl jinak? Co kdyby se Ariel nepodařilo získat Erikovo srdce, její otec by se pro ni obětoval, aby nemusela dodržet dohodu s Uršulou, ale ona by i tak přišla o svůj nádherný, všemi obdivovaný hlas? Inu, pak by šťastně až do smrti bylo diskutabilní. Alespoň do okamžiku, než duo racků zjistí, že král Triton není mrtvý, jak se všichni obyvatelé podvodního světa domnívali, ale vězní ho princezna Vanessa (což je Uršula). Ariel se vydává znovu na Souš, ačkoliv na ni nemá dobré vzpomínky, a postupně zjišťuje, že Vanessa napáchala v přímořském království značné škody. A když se to vezme kolem a dokola, je to vlastně Arielina vina. Malá mořská víla se proto rozhodne zachránit otce a osvobodit království. Princ Erik už by byl jen takový milý bonus.

Celkový nápad je skvělý – je originální, správně ponurý a má neskutečný potenciál. Mohlo to být brutální, temné čtení s propracovanou psychologií jednotlivých aktérů a s atmosférou hutnou a černou jako inkoust chobotnice. Jenže Liz Braswellová klouže jen po povrchu a její příběh – ať už se jedná o chování postav, přímou řeč nebo nastalé situace – je místy tak naivní, že už se to skoro nedá ani omluvit tím, že je to pohádka. Vážné situace tu místy vystrkují chapadla, ale jsou utlučeny hloupým chováním hrdinů nebo jejich nevhodnými poznámkami. Místy se zdá, že kniha sklouzává takřka až k parodii – ve výsledku by to mohlo být možná ještě lepší, než kdyby se Část tvého světa brala vážně. Jenže to by to muselo být konstantně v celé knize…

Ať vypadají jakkoliv, ať byli dřív nebo nyní čímkoliv, jsou to vězni zlé čarodějnice a on je hodný princ. Na to existuje protokol.

„Víš,“ řekl téměř omluvně, „vy nesmrtelné bytosti máte svá kouzla, své sliby, svá splněná přání a své smlouvy, to je pravda. Ale my lidé máme právníky.“

Pokud se na knihu Liz Braswellové díváte očima dospělého, je špatně úplně všechno. Plytký naivní děj, hloupé postavy, příšerné dialogy, neukotvenost v určité době (a místě), neadekvátní moderní výrazy, které působí jako pěst na oko a mezi námi i ten překlad je pochybný. Příkladem budiž Arielin rybí kamarád. V knize od Disneyho je to Fábius, v televizní produkci Flounder, proč je to v této knize Šupinka, zůstává záhadou. Nemluvě o tom, že jsou tu opět přítomny zástupy tiskových chyb (vězňni).

Když se na knihu ale podíváte očima zhruba dvanáctiletého dítěte, dokážete pochopit, že by ho taková kniha mohla i bavit. Jsou tu vtipní zvířecí společníci, je tu láska, dobrodružství a dobro zvítězí nad zlem, i když nejdřív dostalo pořádně zabrat. Přesto si myslím, že je i tak autorčin styl až zbytečně jednoduchý (na druhou stranu se v textu vyskytují slova jako egomaniak) a její postavy mohly mít daleko větší hloubku.

Část tvého světa působí dojmem narychlo splácaného retellingu a snad ani sama autorka neví, komu je vlastně určen a čím přesně chce být. Dospělí knihu pravděpodobně prohodí oknem, ale děti by v ní určité zalíbení nalézt mohly. I když si myslím, že i pro ně se najde řada lepších titulů.

Vydal: Egmont, 2019
Přeložil: Petra Babuláková
Vazba: brožovaná
Poče stran: 352
Cena: 369 Kč