Doktor Dolittle vyráží na dobrodružnou plavbu

Začátky roku bývají zpravidla pro kina chudší, co se týče nových snímků. A filmy, které se v té době promítají jako čerstvé novinky, většinou neaspirují na kinematografická ocenění. To ale neznamená, že se mezi nimi nemohou najít zajímavé, milé kousky, které stojí za zhlédnutí.

 

Doktor Dolittle je zkušeným zvěrolékařem. Dokázal se naučit zvířecí řeč, takže je ve svém oboru mistrem nad mistry. Po ztrátě manželky se uzavřel do sebe a poustevničil na rozsáhlých pozemcích, které mu darovala královna Viktorie. Jednoho dne ale pro něj královna nechala poslat, neboť se ocitla na smrtelné posteli, a Dolittle byl jediný, kdo ji mohl uzdravit – královně totiž pomůže pouze bájné ovoce ze stromu poznání, který roste na ostrově, jehož polohu neznal nikdo kromě Dolittleovy mrtvé manželky. Doktor má na výběr: buď nepodnikne dobrodružnou, nejistou výpravu a bude mít i nadále klid od lidí, nebo královna zemře a on (mimo jiné) přijde o své pozemky i milovaná zvířata.

Nikoho nejspíš nepřekvapí, že film byl natočen na motivy knižní předlohy. První díl z této série knih pro děti pochází z roku 1920 a v nejnovějším snímku nás tvůrci zavedou do doby, v níž se předloha skutečně odehrává, tedy do viktoriánské Anglie. Říkám v nejnovějším, protože tento příběh už několik zfilmování zažil, většina však byla zasazena do současnosti (připomeňme si například snímek Dr. Dolittle z roku 1998 s Eddiem Murphym nebo německou Slečnu Dolittle z roku 2018).

Film Dolittle nepatří k typickým zástupcům fantasy, přesto má hned dva fantastické prvky, díky nimž ho do této škatulky můžeme zařadit. Jeden z nich je spíše malý a neprozradím ho (byl by to spoiler). Druhý fantastický prvek je však výraznější a je základem celého filmu: mluvící zvířata.

Zcela upřímně, ono je to trochu jinak – doktor Dolittle si zkrátka jen osvojil zvuky zvířat, díky nimž se s nimi dokáže dorozumět. Pro potřeby diváků je to však převedeno do klasické mluvené řeči. V několika scénách je tohoto faktu šikovně využito, když postavy kolem doktora slyší pouze zvířecí skřeky a v dalším záběru diváci slyší, jak se Dolittle v podání Roberta Downeyho Jr. s chlupatými svěřenci čile vybavuje.

Robert Downey Jr. je herec, kterého netřeba představovat. Role podivných excentriků, kteří ale mají srdce na pravém místě, mu nejsou cizí – naopak v nich exceluje. A i když si diváci možná řeknou, že ho v takových rolích vídají poměrně často, ještě pořád je zábavné ho sledovat. Svým výrazem a poznámkami dokáže vykouzlit úsměv na tváři. Je na něm znát, že si svou roli užívá, stejně jako Michael Sheen jakožto hlavní záporák – dodává to filmu plusové body. Je hezké vidět známé a zkušené herce ve filmech, z nichž je patrné, že se tvůrci nesnaží o rekordní tržby, ale spíše chtějí poskytnout roztomilou zábavu pro celou rodinu. Protože přesně to Dolittle je – rodinný film. A je třeba k němu jako k takovému tedy i přistupovat.

Děj je jednoduchý, přímočarý a postavy spíše načrtnuté, i když zábavné. Vizuál je barevný a kulisami a kostýmy cílí spíše na dětského diváka. Vtípky jsou možná místy jednodušší, ale dospělí se nudit nebudou – i oni si přijdou na své. Děti si jednoznačně budou užívat roztomilá, vtipná zvířátka. I s ohledem na ně (jak předpokládám) je tu také zvolené CGI, které bije do očí (po loňském Lvím králi víme, že to jde udělat daleko lépe), zároveň však tyto triky umožňují zvířecím hrdinům mít dostatečnou mimiku, což je v tomto případě potřeba. Hudba, z níž čiší styl Dannyho Elfmana na sto honů, je správně ujetá a dobrodružná a celý snímek příjemně doplňuje.

Dolittle je film, na který se vyplatí jít hlavně s dětmi. Pokud ho chcete vidět i bez dětí, volte pro to chvíli, kdy budete chtít vypnout a jen si užívat bláznivou jízdu bez hlubšího přesahu.

 

Info o filmu:
Země původu: USA
Režie:  Stephen Gaghan
Scénář:  Stephen Gaghan
Hrají: Robert Downey Jr., Harry Collett, Antonio Banderas, Michael Sheen, Jessie Buckley, …
Hudba: Danny Elfman
Premiéra: 16. 1. 2020