Peter Bunzl: Mechanické srdce

Napínavé dobrodružství z viktoriánské Anglie. Nakladatelství Svojtka & Co. vydalo Mechanické srdce, steampunkový román pro děti od 9 let, který je plný vzducholodí, mechanických tvorů a parních strojů.

ANOTACE:
Výstřely z paropušek, výbuchy vzducholodí i pokradmé cvakání neznámých strojů – to vše se ozývá v knize Mechanické srdce, napínavém světovém bestselleru pro děti a mládež, který je přeložen již do 13 jazyků.

Lily, dcera slavného vynálezce, se ocitá ve smrtelném nebezpečí. Její otec se po pádu vzducholodi pohřešuje a ji pronásledují zuřivci se zrcadlovýma očima. Co po Lily tito hybridi – napůl muži, napůl stroje – můžou chtít? Na pomoc jí přicházejí Robert, syn hodináře, a Malkin, mechanický lišák. Brzy jsou všichni vtaženi do hrozivého nebezpečí na zemi i ve vzduchu. Lily zjišťuje, že ti, které považovala za nejbližší svému srdci, jí srdce mohou také zlomit. Co je onen otazníky opředený Srdceklíč? Podaří se jí ho s Robertem vypátrat a rozluštit tajemství perpetua mobile? Postavy sympatické tak, že jim budete držet palce ze všech sil, se vyvíjejí, a aby porazily nepřátele, musejí nejprve překonat vlastní strachy. Ve steampunkovém dobrodružství z viktoriánské Anglie se mísí zabití, zmatení a záhady. Kniha rozbuší všechna srdce – lidská i mechanická.

Mechanické srdce je úvodním dílem knižní série Petera Bunzla, autora podmanivé imaginace, jehož recenzenti staví po bok velikánů steampunku, subžánru fantastiky atraktivního nejen v literatuře. Kniha vyhrála ocenění Awesome Book Award 2018, Dudley Teen Book Award 2017, Sefton Super Reads Award 2017 a v srpnu 2016 se stala dětskou knihou měsíce knihkupecké sítě Waterstones. Na nespočet dalších cen byla nominována. Série, jíž se prodalo už více než 200 000 výtisků, se stává globálním fenoménem, který si mladí čtenáři mezi sebou nadšeně doporučují. Přenáší nás do alternativního 19. století v Londýně, kde rozehrává velký příběh plný napětí, strojů, přátelství, humoru a samozřejmě všudypřítomných oblaků páry.

 

UKÁZKA Z KNIHY:

Robertovi se zhruba v půlce řetězového žebříku svěšeného z Berušky zhoupl žaludek. Takhle vysoko ještě nikdy nevyšplhal. Byli o dost výš, než když stáli na střeše jeho domu.

Lily, která šplhala před ním, měla v kapse kabátu strčený kovový váleček a pod kabátem v zapnutém saku schouleného Malkina. Anna, která lezla jako první, byla už skoro na vrcholku žebříku.

Robert zpomalil a snažil se nedívat na kovové příčky, které ve vichru skřípěly a ohýbaly se. Krabička, kterou měl schovanou v uzlíku pověšeném na zádech, mu najednou připadala stokrát těžší. Vzhlédl k vzducholodi, jenže ta se pohupovala ještě dobrých patnáct metrů nad ním. „Je moc vysoko,“ zamumlal. „Nedokážu to.“

Lily se na něj přes mezeru mezi chodidly podívala. „Prosím, Roberte. Musíš to zkusit.“

Robert zatnul zuby. Mohl se utěšovat tím, že kdyby sletěl, sníh jeho pád utlumí. Ne, nesmí myslet na padání. Když s tátou chodívali na procházky do lesa a šplhali po stromech, neděsilo ho lezení nahoru, ale slézání dolů – ta prázdnota, kterou jste museli překonat, abyste se dostali zpátky na pevnou zem. Kdykoli ho přepadla závrať a on zůstal viset v koruně stromu, Tadeáš vyšplhal za ním a pomohl mu dolů. Pro tyhle příležitosti měl vždycky připravenou přednášku. Podobala se tomu, co mu onehdy řekl… Jak to bylo?

Strach se nepřekonává snadno, Roberte. Dostat se skutečně vysoko vyžaduje cvik; jen chrabré srdce dokáže vyhrávat velké bitvy.

Robert si zopakoval tátova slova a šplhal výš, výš než kdykoli předtím, vstříc kabině vznášejícího se balonu. Slova ho uklidňovala – a než se nadál, natahoval se po nejvyšší příčce žebříku.

„Jak se dostaneme dovnitř?“ Lily se snažila překřičet vítr.

„Jako já.“ Anna otevřela dvířka v trupu, chytila se kovového zábradlí a vyšvihla se dovnitř. Pak se vyškrábala na nohy a na palubě se napřímila. „Je to hračka.“

Lily ji napodobila a mrštně se protáhla dvířky. Robert jen pevně zavřel oči a opět si připomněl tátova slova.

Když je znovu otevřel, stál na palubě lodi, kde Anna právě navíjela řetězový žebřík.

„Vítejte na Berušce,“ usmála se, když s drnčením navinula poslední kovové příčky a natáhla se, aby zavřela dveře. „Je to trochu opičí dráha, než se sem člověk dostane. Určitě se mnou ale budete souhlasit, když řeknu, že jinak je to prvotřídní aerostat, byť poněkud skromnějšího rázu.“

Lily si rozepla sako, ze kterého vyskočil Malkin a začal vrávorat po zakřivené palubě. „Tyhle prašivé, po domácku vyrobené vzducholodě vyloženě nenávidím,“ postěžoval si.

„Není tak špatná,“ řekla k vlastnímu překvapení Lily.

Roberta přepadla závrať, a tak se zmoženě opřel o zeď. Byl rád, že má něco pevného pod nohama. Spojovací chodba vyrobená z tenkých prken byla tak úzká, že se na ni všichni čtyři sotva vešli. Rozhlédl se kolem. Paprsky světla z velkého měděného okna za nimi dopadaly na čtyři nesourodé závěsy zakrývající prostor naproti. Každý závěs byl halabala ručně ušitý.

„Dovolte mi, abych vás provedla.“ Anna odtáhla zadní závěs a Lily s Robertem nakoukli do malého kumbálku, který celý zaplňoval motor. Mezi prostorem na zádi a přední kabinou, o které si Robert domyslel, že je to kapitánský můstek, byly jeden na druhém vměstnané dva průlezné prostory. Ve spodním stál lodní kufr zaskládaný několika dřevěnými bednami a z horního se vyklubala Annina miniaturní ložnice.

Podlahu bezezbytku pokrývala maličká matrace. Nad ní bylo na rozviklané polici, kterou ozařovalo světlo z menšího měděného okénka, rozmístěných pár cetek – vzducholoď ve skleněné lahvi, přenosný psací stroj a úctyhodný stoh zpřehýbaných šestákových krváků. Lily po jednom z nich sáhla a prohlédla si obálku. Stálo na ní Létající piráti versus Kraken. Pod nadpisem byl nakreslený zepelín, na nějž právě útočila obrovská mořská nestvůra, která nápadně připomínala Lilyinu bývalou učitelku. „Tenhle jsem ještě nečetla,“ prohlásila.

„To mě ani nepřekvapuje,“ odpověděla Anna. „Jde o signální výtisk. Právě jsem ho dopsala.“

„Vy tyhle příběhy píšete?“ podivil se Robert.

„Ten tón si vyprošuju, chlapče. Je to jedna z mých bokovek. Nějak se živit musím.“

„Jsou vynikající, Roberte,“ pokárala ho Lily. „Měl by sis nějaký přečíst.“

„Tím si nejsem tak jistý,“ opáčil Robert. „Po tom všem, co jsem v posledních dnech prožil, je další dobrodružství to poslední, co potřebuju.“

„Jasně,“ přitakala Lily. Chápala ho. Na zlomek vteřiny zapomněla na krabičku i pronásledovatele. Zabloudila pohledem ke kovovému válečku, který měla ještě pořád zastrčený v kapse u kabátu. „Co kdybychom si přehráli tuhle věc?“

Anna přikývla, roztáhla největší závěs a zavedla je do místnosti v přední části lodi. „Tady je řídicí kabina.“ Prostor byl tak stísněný, že kdyby Lily nebo Robert rozpřáhli paže, špičkami prstů by dosáhli na obě stěny. Úhlopříčně se ale do místnosti vešli, i když se dotýkali rameny.

Anna zmáčkla několik vypínačů na palubní desce a ručičky nejrůznějších měřidel a přístrojů se probudily k životu. Robert rozeznal barometr, teploměr, kompas a stojací hodiny. Na druhé straně ovládacího panelu byla upevněná jakási vidlice s jehlou. „Tahle věcička nám přehraje zvuk na vašem válečku,“ prohlásila Anna, vložila kovový předmět do vidlice a špičku jehly umístila do rýhy na jednom jeho konci. Pak zmáčkla tlačítko na palubní desce a váleček se začal otáčet. Z reproduktoru ve zdi se ozvalo praskání připomínající muchlání papíru a Lily s Robertem zatajili dech.

 

INFO O KNIZE:
Vydal: Svojtka & Co., září 2019
Vazba: brožovaná
Počet stran: 384
Cena: 249 Kč