Sarah J. Maasová: Království popela

Poslední bitva je tady. Nakladatelství CooBoo vydalo šestý díl fantasy série Skleněný trůn – Království popela.

 

ANOTACE:
Aelin riskovala vše, aby zachránila svůj lid a lidi, které miluje. Zaplatila za to strašnou cenu a teď je uvězněna v kovové rakvi a mučena. Pouze vědomí, že na ní závisí osud všech, jí brání v tom, aby podlehla. Aedion a Lysandra zůstávají poslední, kteří brání Terrasen před naprostým zničením. Chaol, Manon a Dorian jsou roztroušeni po celém kontinentu a musí sami volit cestu k naději na spásu. Až se všechny cesty spojí, čeká je velká bitva.

 

UKÁZKA Z KNIHY:
PRINC

Hledal ji od chvíle, kdy mu ji vzali.

Svoji družku.

Sotva si vybavoval své vlastní jméno. Rozvzpomínal se na něj jen díky tomu, že ho jeho společníci oslovovali, když po ní pátrali za rozbouřenými temnými moři, prastarými dřímajícími lesy a bouřemi zmítanými horami, které už byly pohřbené pod sněhem.

Zastavoval se jen na tak dlouho, aby nasytil tělo a dopřál svým společníkům pár hodin spánku. Nebýt jich, vzlétl by a nesl by se nad širým světem.

Bude však potřebovat moc jejich mečů a magie. Než to skončí, bude potřebovat jejich lstivost a moudrost.

Než stane před temnou královnou, která mu rozervala samu duši, když mu uloupila družku a uzamkla ji v železné rakvi. A až s ní skončí, postaví se chladnokrevným bohům, kteří byli odhodlaní zničit vše, co z jeho družky zbývalo.

Proto zůstával se svými společníky, ačkoli míjely dny a poté týdny.

Měsíce.

Nepřestával však hledat. Dál po ní pátral na všech prašných zapomenutých silnicích.

A někdy k ní promlouval prostřednictvím pouta, jež je spojovalo, a vysílal duši po větru tam, kde ji věznili pohřbenou zaživa.

Najdu tě.

 

PRINCEZNA

Železo ji dusilo. Zhasilo oheň v jejích žilách stejně neodvratně jako voda dopadající na plameny.

Slyšela řeku dokonce i v železné schráně i za železnou maskou a řetězy, které ji zdobily jako hedvábné stuhy. Doléhalo k burácení nekonečného proudu ženoucího se přes kameny. Zaplňovalo chvíle, kdy nekřičela.

Nevelký ostrov uprostřed řeky zastřené mlhou, sotva víc než kus hladké skály mezi peřejemi a vodopády. Tam ji uvěznili. Uložili. Do kamenného chrámu zbudovaného pro jakési zapomenuté božstvo.

Také na ni svět zapomene. Bylo to však lepší než druhá možnost – aby si pamatovali, jak hrozně selhala. Pokud zbude někdo, kdo by na ni vzpomínal. Pokud zbude vůbec někdo.

Nedovolí to. Nedovolí si ostatní zklamat.

Neprozradí svým věznitelům, co chtěli vědět.

Bez ohledu na to, jak často křikem přehlušila hukot řeky. Bez ohledu na to, jak často burácení vodopádů protnulo zapraskání jejích kostí.

Snažila se udržet si přehled o tom, jak plynou dny.

Jenže netušila, jak dlouho ji drželi v té železné schráně. Jak dlouho ji nutili spát a zbavovali ji vědomí sladce vonícím kouřem, který cestou sem vpouštěli dovnitř. Cestou na tento ostrov, do tohoto chrámu bolesti.

Nevěděla, jak dlouhé byly odmlky mezi jejím křikem a chvílemi, kdy procitala. Mezi okamžiky, kdy bolest skončila a začala nanovo.

Dny, měsíce, roky – splývaly dohromady a její krev často stékala přes kamennou podlahu až do řeky.

Princezna, která měla žít tisíc let. Nebo déle.

Takový byl její dar… a teď se z něj stalo prokletí.

Další kletba, kterou musela nést, stejně zdrcující jako ta, která na ni dolehla dlouho před jejím narozením. Měla obětovat sama sebe, aby napravila dávné zlo. Musela splatit cizí dluh bohům, kteří našli jejich svět a zůstali v něm uvězněni. A pak mu začali vládnout.

Necítila teplou ruku bohyně, jež jí odkázala děsivou sílu, která byla požehnáním i zatracením. V duchu se ptala, jestli té bohyni světla a plamene vůbec záleželo na tom, že leží v železné pasti, nebo jestli ona nesmrtelná bytost upřela pozornost na někoho jiného. Na krále, který by mohl obětovat život místo ní, a ušetřit tak jejich svět.

Bohům bylo lhostejné, kdo dluh splatí, a ona pochopila, že ji nepřijdou zachránit. Proto se neobtěžovala s modlitbami.

Stále si však vyprávěla ten příběh. Někdy si dál představovala, že jí řeka zpívá. Že jí zpívá i temnota, jež žila v uzamčené rakvi.

Bylo, nebylo… V zemi dávno spálené na popel žila mladá princezna, která milovala své království…

Nechala se unášet dolů, hluboko do tmy, do moře plamene. Tak hluboko dolů, že někdy ani necítila, jak zapráskal bič a kost se zlomila.

Většinou to však vnímala.

Během těch nekonečných hodin upírala pohled na svého společníka.

Ne na královnina lovce, který dokázal protahovat bolest jako hudebník, jenž na nástroji vyluzuje melodii, nýbrž na obrovského bílého vlka spoutaného neviditelnými řetězy, který musel být svědkem jejích muk.

Některé dny se na vlka nedokázala podívat. Byly to chvíle, kdy nechybělo mnoho a zlomilo by ji to. A jediné, co ji před tím ochránilo, byl ten příběh,

Bylo, nebylo… V zemi dávno spálené na popel žila mladá princezna, která milovala své království…

Ta slova, kdysi řekla princovi. Kdysi strašně dávno.

Princi ledu a větru. Princi, který jí patřil, jako ona patřila jemu. Dlouho předtím, že odhalili pouto, jež spojovalo jejich duše.

Právě jemu připadl úkol chránit ono kdysi velkolepé království.

Princi, jehož vůně připomínala borovice a sníh, vůni království, které milovala celým svým srdce plným divokého ohně.

Princezna na něj nepřestávala myslet, ani když na lovcovy hrátky dohlížela temná královna. Držela se vzpomínky na něj, jako by to byl kámen v rozbouřené řece.

Temná královna s pavoučím úsměvem se to snažila využít proti ní. Když byla princezna na pokraji zhroucení, spřádala obsidiánové sítě, iluze a sny a pokoušela se pokroutit vzpomínku na něj, aby pronikla do její mysli.

Princezně se v duchu všechno rozostřovalo. Ty lži, pravdy a vzpomínky. Spánek a tma v železné rakvi. Dny, kdy byla připoutaná ke kamennému oltáři uprostřed místnosti, kdy ji pověsili na hák u stropu, nebo ji natáhli na řetězech upevněných v kamenné zdi. Všechno se jí rozpouštělo před očima jako inkoust ve vodě.

A tak si vyprávěla příběh. Šeptaly ho i temnota a plamen hluboko v ní a ona jim ho na oplátku zpívala. Princezna zamčená v truhlici ukryté na ostrově v samém srdci řeky odříkávala ten příběh stále dokola a nechala je, ať na její tělo sesílají věčné utrpení.

Bylo, nebylo… V zemi dávno spálené na popel žila mladá princezna, která milovala své království…

 

INFO O KNIZE:
Vydal: CooBoo, srpen 2019
Překlad: Ivana Svobodová
Vazba: brožovaná
Počet stran: 976
Cena: 399 Kč