Poslední jednorožec vnáší mír do čtenářských srdcí
„V Šeříkovém lese žila jednorožka a žila tam docela sama.“ Těmito slovy začíná komiksové zpracování dnes již legendární knihy Poslední jednorožec z pera amerického spisovatele Petera S. Beaglea.
Když jednorožka zjistila, že je na světě nejspíš už poslední, rozhodla se opustit svůj domov a jít hledat ztracené druhy. Během cesty zjišťuje, že lidé na kouzla a jednorožce už zapomněli a jsou hluboce nešťastní. Prochází různými nebezpečenstvími, objevuje taje lidských srdcí – i toho svého – a nakonec se musí postavit Rudému býkovi, pokud chce zachránit ostatní jednorožce. Cena za jejich záchranu však může být vyšší, než bude jednorožka ochotna zaplatit…
Scénář ke komiksu napsal Peter B. Gillis a výtvarně ho zpracovali Renae de Lizová a Ray Dillon. Dalo by se říci, že v případě této klasiky se po příběhové stránce nedá nic zkazit, a tak prim hraje především kresba. Ale není to úplně pravda.
Poslední jednorožec je příběh plný něžného humoru, lyriky a emocí. Dokáže vás rozesmát i rozplakat. Díky výtečnému překladu románu od Michaela Bronce se vás po jazykové stránce dotkne na citlivém místě, které každý z nás někde má. Ačkoliv je to pohádka (a místy si z nich zároveň trochu utahuje), pořád je v tom pořádná porce epiky a perfektně vyváženého patosu. A ne vše se podařilo přenést do komiksové podoby.
Poměrně logicky je nutné v případě adaptace někde něco ubrat. U Posledního jednorožce to ještě dopadlo dobře a odskákal to většinou právě humor. Je to sice škoda, ale příběhu jako takovému to ve výsledku na kouzle neubralo. Jen sem tam ty růžky, které vtípky vystrkují, působí nepatřičně a jaksi podivně vytržené z kontextu, protože je na daném místě čtenář nečeká. Vlivem krácení také tolik nevyniknou určité narážky, které Peter S. Beagle rozesel do svého textu a které umožňují čtenářům číst mezi řádky – respektive si tam projektovat vlastní pocity a tužby, hledat si v příběhu něco svého… Emoce a epika tu však fungují výtečně a střet zlého krále Zmarupána a jednorožky je díky vizuální podobě působivější než v knižní předloze. Díky tomu, že tu vidíte jeho mimiku, ho dokážete snáze pochopit a jeho jednání tak nezůstává v abstraktní nepochopitelné rovině, jako tomu může být v knize. Stejně tak ve scénách, v nichž dochází k souboji mezi jednorožkou a Rudým býkem, se vám bude tajit dech.
Výtvarná stránka komiksu je povedená. Kresba není nikterak experimentální, spíše mainstreamová. Je ladná a hezká na pohled. Barvy jsou voleny vhodně, aby podtrhly atmosféru dané scény. Jednorožka na jednotlivých panelech vždy působí éterickým, nadpozemským dojmem a plusové body má Renae de Lizová za to, že se snažila, aby byla co nejpodobnější předobrazu z animované pohádky z roku 1982.
Jedinou opravdovou výtku tak mám akorát k překladu, konkrétně ke změně některých jmen. Nečetla jsem originál, takže nevím, čí překlad je trefnější – zda knižní od Michaela Bronce, nebo komiksový od Alexandry Niklíčkové. Faktem ale zůstává, že většina čtenářů po komiksu sáhne proto, že mají rádi knižní předlohu – a pokud došlo k přejmenování dvou hlavních postav, není to dobré. Zmarupán místo krále Morana, to se ještě snese. Ale místo Drškové Běty Mrzutá Markyta? Tam tu podobnost nevidím, i kdybych ji hledala lupou…
Poslední jednorožec je hořkosladký příběh, který ve vás zanechá příjemně sladkobolné pocity. Má jisté nepostižitelné kouzlo, čímž vás donutí se do něj zamilovat na první přečtení. Komiksová adaptace značnou část tohoto kouzla podědila a přenese čtenáře do pohádkového prostředí dávné Anglie, kde magie ještě úplně nezmizela, kde se věci neděly bezdůvodně a kde lidem s čistým srdcem mohl jednorožec složit hlavu do klína.
Vydalo: Comics Centrum, 2019
Překlad: Alexandra Niklíčková
Vazba: vázaná
Počet stran: 192
Cena: 489 Kč
