Příšerózní dovolená v kinech od 12. července 2018

Ve filmu společnosti Sony Pictures Animation Hotel Transylvánie 3: Příšerózní dovolená se s naší oblíbenou rodinkou strašidel vydáme na luxusní plavbu zaoceánskou lodí, kde si má Drákula zaslouženě oddechnout od práce v hotelu. Drákulův doprovod si užívá klidnou plavbu a s radostí využívá vše, co může luxusní plavidlo nabídnout, od strašidelného volejbalu po exotické exkurze a opalování při měsíčku. Když však Mavis zjistí, že se Drákula zbláznil do záhadné kapitánky lodi Eriky, která skrývá strašlivé tajemství, jež by mohlo zničit strašidla po celém světě, stane se z dovolené snů noční můra.

 

O FILMU:
Pro Genndyho Tartakovskyho, spoluautora scénáře a režiséra snímku Hotel Transylvánie 3: Příšerózní dovolená, nebyl návrat k postavám série Hotel Transylvánie snadný. Stručně řečeno, musel existovat důvod k tomu, aby se k postavám znovu vrátil a natočil pokračování, které na rozbouřeném moři filmového světa dokáže obstát. „Mám ty postavy moc rád, ale pokud jsme měli natočit třetí film, potřebovali jsme se s nimi vydat někam, kde se ještě nikdy neocitly – a to jak fyzicky, tak i po stránce emocionální,“ říká Tartakovsky. „A právě to jsme udělali. Nejenom že se Drakova společnost ocitá mimo hotel a navštěvují společně zábavné a exotické lokace na strašidelné plavbě, ale vztah mezi Drakem a Mavis jsme navíc zcela převrátili. Zatímco dříve byl Drak starostlivým rodičem, který sleduje, jak se jeho dcera zamilovala a má vlastního potomka, se nyní stává tou starostlivou právě Mavis, jež zjišťuje, že se její otec podruhé zamiloval. Anebo možná nejde o to, že by měla až takové starosti – ale že se Drákula skutečně ocitá v nebezpečí.“

Tartakovsky prohlašuje, že se pro film inspiroval skutečným životem. „Poté, co jsem dokončil natáčení druhého filmu, jsem potřeboval dovolenou – a moji příbuzní mě překvapili pozvánkou na rodinnou plavbu,“ podotýká. „Jsem si jistý, že všichni mají své příbuzné tak rádi jako já, ale tahle plavba nás přinutila strávit společně týden ve velmi stísněných podmínkách. A to se pro mě stalo inspirací – co by se asi přihodilo, kdyby něco takového potkalo Drakovu společnost?“

Producentka Michelle Murdocca, která spojila s Tartakovskym síly při práci na všech třech dílech této série, byla z tohoto nápadu nadšená. „Jednalo se o možnost opustit hotel a vydat se na zcela nové rodinné dobrodružství,“ říká.

„Myslím, že filmy ze série Hotel Transylvánie oslovují rodiny, protože jsou samy o rodině,“ míní Tartakovsky. „Jistě, každá rodina je jiná – ale ve své podstatě jsou všechny stejné. A právě proto tyto filmy oslovují diváky po celém světě.“

Všichni ale přesto vědí, že vydat se na rodinnou dovolenou může být velmi rozpačitý zážitek. Svou rodinu milujete a chcete s nimi trávit čas…ale rodiče mají sklony své potomky uvádět do rozpaků. Rodiče zase následně potřebují dovolenou, aby se vzpamatovali z následků té první dovolené. Váš děda se začne přede všemi promenádovat ve starých plavkách. A jak všichni víme, strašidla jsou stejná jako my. „Zábavné na tom je, jak moc je nám jejich chování vlastní,“ říká producentka Michelle Murdocca, která se společně s Tartakovskym vrací již potřetí. „Již nějakou dobu víme o tom, že Drákula, Frank, vlkodlaci Helmut a Hilda i Griffin, neviditelný muž, prožívají všichni své hrdinné chvíle a mají své specifické vlastnosti a v podstatě se jen snaží vypořádat co nejlépe s životem ve světě, který je občas příliš nechápe. Pointou tohoto příběhu je, že jsme všichni stejní – ať už jsme normální lidé nebo strašidla, ať už máme pleť zelenou nebo nemáme vůbec žádnou – ale naše rodina nebyla nikdy nucena čelit hrozbě větší, než jakou představuje Erika.“

Erika totiž není pouze krásnou, inteligentní a dobrodružnou kapitánkou lodi, která okouzlila Drákulovo srdce (kdyby upíři měli srdce) a navždy změnila rodinnou atmosféru. Ukrývá také tajemství, které ohrožuje celou plavbu – shodou okolností je potomkem Abrahama Van Helsinga, legendárního lovce nestvůr, a celá plavba je záminkou, jak zlikvidovat Draka a jeho partu. Je to past. Podvod. Podvodná námořní plavba.

„Erika plánuje dostat všechna strašidla na palubu a zlikvidovat je, ale je netrpělivá – chce Draka zabít rovnou,“ vysvětluje Tartakovsky. Drak mezitím její plány neúmyslně zhatí tím, že se do ní bláznivě zamiluje. „Jedná se o strašidelnou verzi lásky na první pohled. Objeví se na palubě, zahlédne Eriku a není mu pomoci. Takže se snaží o to, aby se ona zamilovala do něj, a ona se ho zatím po celou tu dobu pokouší zabít.“

 

Podle Tartakovskyho taková zápletka otevírá zcela nové možnosti. „Máme tu ještě více vizuálního humoru, více vtipu než v předchozích filmech,“ říká. „Není to pouhá výletní plavba – jde o dobrodružství. Mají šanci prozkoumat nejrůznější nová a exotická místa – včetně ztraceného města Atlantis. Ale současně jim hrozí skutečné nebezpečí, protože začínají přemítat o možnosti, že je Erika, kapitánka lodi, vede přímo do pasti.“

Tento vizuální humor je Tartakovskyho klasickým prvkem, jenž se pravděpodobně nejvýrazněji projevuje specifickým stylem animace, charakteristickým pro první dva filmy. Zatímco většina počítačově animovaných filmů se snaží o to, aby jejich postavy vypadaly přesně jako jejich základní model – a nakládají s ním spíše jako s loutkou – Tartakovsky povzbuzuje své animátory k tomu, aby se prostřednictvím postav vyjadřovali s nadsázkou, uplatňovali nejrůznější vizuální gagy a používali legrační grimasy. Postavy jsou velice tvárné a mají široké rozpětí emocí, které sahají od velmi nadsazených až po nenápadné a realistické. „Filmy ze série Hotel Transylvánie dávají animátorům skutečnou možnost nahlédnout na čas do Genndyho hlavy,“ míní Murdocca. „Počítač věci nevidí vždy tak, jak si je Genndy představuje, ale myslím, že naši animátoři tuto výzvu vítají a snaží se předvést široké rozpětí emocí, které jsou v zájmu vyvolání emocí ještě intenzivnějších a ještě povedenějších vtipů reálně použitelné.“

Povedenějších vtipů – jako například letecká společnost Gremlin Air, kterou vedou příšerky, jež jsou zodpovědné za problémy s leteckou dopravou…jako Bermudský trojúhelník, což je skutečný trojúhelník, který pohlcuje letadla a lodě….poklidné chvíle během opalování při měsíčku (upíři nesnášejí sluneční světlo), podmořská sopka, potápění, surfování s delfíny…zkrátka si to přiznejme: strašidla se nám mohou v mnoha ohledech podobat, ale jejich dovolená je výrazně odlišná (a výrazně lepší).

 

A to ani nemluvíme o cíli této plavby: ztraceném městě Atlantis. „Jedná se o naši verzi Vegas,“ říká Murdocca. „Z hlubin moře se vynořuje obří kraken – a když už se domníváte, že je s vámi ámen, spustí hudební číslo ve stylu Franka Sinatry, které nazpíval Joe Jonas.“

V původním znění filmu se ke svým postavám vrací všichni předchozí členové Drakovy party – Adam Sandler coby Drákula, Andy Samberg jako Johnny, Selena Gomez coby Mavis, Kevin James v roli Franka, David Spade coby Griffin, Steve Buscemi jako Helmut, Keegan-Michael Key coby mumie Murray, Molly Shannon jako Hilda, Fran Drescher v roli Eunice a Mel Brooks jako Vlad, Drakův otec. „Myslím, že všichni z nich k těmto rolím přistupují také jako k jisté variantě dovolené,“ vysvětluje Tartakovsky. „Po nějakou dobu se do těch rolí vžijí, užívají si je a následně se zase vrátí do skutečného světa. Mít šanci být s nimi v nahrávacím studiu je úžasné.“

Nově se k týmu připojují také Kathryn Hahn coby Erika, kapitánka lodi, a Jim Gaffigan jako Abraham Van Helsing, Eričin pradědeček. „Myslím, že oba Van Helsingové jsou skutečně zapálenými bojovníky se strašidly,“ soudí Murdocca. „Erika svůj úkol vnímá jako naplnění svého osudu. Ale to je na tom právě legrační – nikdy vlastně nevíme, co na nás osud chystá.“ Dalšími členy hereckého týmu jsou také Chrissy Teigen coby Crystal, neviditelná žena, Jamie Camil jako Čupakabra, Chris Parnell coby rybí muž Stan…a dokonce i režisér Genndy Tartakovsky se zapojil a namluvil postavy obou Blobíků, a producentka Michelle Murdocca namluvila několik drobných rolí včetně role Drakovy telefonní asistentky.

 

O NATÁČENÍ:
Snímek Hotel Transylvánie 3: Příšerózní dovolená představuje pro strašidla – ale i pro animátory – velký krok kupředu, neboť se jedná o zatím největší dobrodružství těchto postav. „Tenhle díl je rozsáhlejší než předchozí dva filmy – překonává je ve všech ohledech,“ popisuje Tartakovsky. „Vydáváme se v něm na spoustu nových míst. Navštívíme Bermudský trojúhelník, ztracené město Atlantis, podzemní sopku – to jsou všechno velice rozsáhlá místa, na která se v rámci své dovolené mohou strašidla vydat. Jde o velkolepě pojatou komedii.“

Ale samozřejmě se nezměnilo úplně všechno. „Je lákavé mít možnost vydat se do světa mimo hotel, ale protože se ocitáme na zaoceánské lodi, tedy v zásadě v plovoucím hotelu, máme stále možnost uplatnit všechny hotelové vtipy,“ směje se Tartakovsky.

I ve třetím dílu série se pochopitelně setkáme s nadsazeným animačním stylem, který je pro Tartakovskyho charakteristický a oba předchozí filmy jsou s ním nerozlučně spjaty. „Genndyho animační styl popírá fyzikální zákony,“ prohlašuje vedoucí týmu vizuálních efektů Michael Ford. „Otázkou tedy je, jakým způsobem využijeme našich nástrojů k tomu, abychom fyzikální zákony zase dokázali dát do pořádku.“

Na počátku všeho jsou storyboardy. Zatímco v případě jiných filmů je obvykle kreslí speciální výtvarník, Tartakovsky veškeré základní storyboardy ke svým filmům kreslí sám a výtvarníci vycházejí z jeho práce. „Spolupracoval jsem s celou řadou režisérů, ale žádný z nich se Genndymu nepodobal,“ míní výtvarník Scott Wills. „Má o svém filmu jasnou představu a ví, jaký film chce natočit. Pokud se podíváte na hrubou animaci, vytvořenou ze storyboardů, budete mít jasnou představu o tom, o co usiluje. Je to proto, že je Genndy zvyklý pracovat pro televizi, kde je zvykem, že jsou storyboardy odeslány do zámoří, kde na jejich základě vytvářejí animátoři výslednou podobu. On podobným způsobem pracuje i na celovečerních filmech – storyboardy jsou v zásadě jen šablonami. Všechno je naprosto jasné a on přesně ví, co chce.“

 

Tartakovsky se také vůbec poprvé v historii této série podílel na scénáři, který napsal společně s Michaelem McCullersem. „Velká dávka Genndyho citu je vepsána do samotné podstaty tohoto filmu,“ říká vedoucí animátor Alan Hawkins. „V případě předchozích dvou filmů jsme vždy museli hledat způsoby, jak Genndyho kouzlo zapracovat do scénáře se spoustou dialogů. V případě tohoto filmu dialogů výrazně ubylo a v mnohem větší míře se spoléhá na vizuální stránku. Ocitáme se v něm na spoustě bizarních míst, která vizuální stránce pomáhají posouvat se směrem kupředu – například podzemní sopka nebo tanec mezi nastraženými pastmi.“

Dobrým příkladem je sekvence s leteckou společností Gremlin Air. Když celá rodina letí na místo, kde je čeká slíbené překvapení, cestuje letadlem strašidel – které obsadili a provozují Gremlins. Jedná se o prastarý bombardér, který byl nesčetněkrát opravovaný, a Tartakovsky měl možnost tuto sekvenci vyplnit velkým množstvím svých vizuálních vtipů. „Velká pozornost byla věnována nejrůznějším detailům,“ říká Ford. „Pokud se podíváte důkladně, zjistíte, že se to týká i konstrukce sedadel, drží pohromadě pomocí lepicí pásky, jsou opotřebovaná, každé sedadlo má jinou barvu a je z jiného materiálu. Všechno je to nouzově poskládané dohromady – na podlaze jsou kusy dřevotřísky s připevněnými dráty a každý z těch drátů je věrně simulovaný, takže se různě pohybují. Chtěli jsme, aby to působilo realisticky, byť s animovanou nadsázkou – vynaložili jsme velké úsilí na to, aby vše bylo realistické. Nikoliv fotorealistické, ale odpovídající naší verzi reality – reality Hotelu Transylvánie.“

Pro animátory představovala zajímavou výzvu podmořská sopka – a zpočátku se jednalo o možná až příliš ambiciozní nápad. „Když se nám Genndy o tomto nápadu poprvé zmínil, rozhostilo se v místnosti hrobové ticho,“ směje se Ford.

Jedním z důvodů náročnosti tohoto nápadu byla nutnost vymodelovat prostředí tak, aby zapadalo do světa filmů Hotel Transylvánie. „Celý film je pestrý a barevný, takže sopka samotná nemohla být temná a hrozivá. Ale když se podíváte, jak podmořské sopky ve skutečnosti vypadají, jsou právě takové,“ vysvětluje Wills. „Musel jsem ji prostě začít kreslit bez jasné představy o tom, čeho chci vlastně dosáhnout. Když jsem se do toho pustil, napadlo mě, že by mohla být podsvětlena rudým světlem, což vypadá velice hezky a pestře.“ Ford se svým týmem pak do této lokace doplnil korály a chaluhy, aby zdůraznili realističnost celého místa.

Podobnou výzvou byl pro tvůrce filmu také Bermudský trojúhelník. Navzdory poměrně krátké době, po kterou se na plátně objevuje, představovalo toto místo ve všech ohledech velkou výzvu, od obřích vodopádů až po neuvěřitelně vysokou hromadu lodí, jejichž osudy se zde naplnily.

„Celé to místo je samo o sobě ztělesněným vtipem: Bermudský trojúhelník je naprosto doslovným trojúhelníkem uprostřed oceánu, kde stovky metrů vysoké vodopády mizí do propasti,“ popisuje Ford. „Jak tedy vytvoříte stovky metrů vysoký vodopád, který se řítí do obří díry v mořském dně? Jak by asi měl vypadat? Neexistuje žádná reálná předloha.“

 

A pak tu máme také lodě. „Museli jsme vymodelovat všechny lodě, které hodláme zničit,“ pokračuje Ford. „Potřebovali jsme dokonalou konstrukci, kterou bychom mohli natáčet ze všech stran, ale současně musela působit masivně a vzbuzovat dojem, že tam stojí už velice dlouho. Nás modelovací tým, texturovací tým, vývojový tým i osvětlovací tým musely uplatnit všechny jim dostupné finty, aby výsledná hromada lodí působila skutečně obrovsky a ojediněle, ale současně také legračně a ne tak docela vážně.“

Vyvrcholení filmu se odehrává v Tartakovskyho verzi ztraceného města Atlantis – nadsazeně obřího monolitu, který se tyčí z moře a ochraňuje ho jeho zpívající kraken.

Animátoři se opět snažili o to, aby toto místo obsahovalo dostatek detailů a bylo dostatečně komplexní na to, aby vzbuzovalo v rámci filmového světa dojem reálné lokace. „Pochopitelně se nachází uprostřed oceánu, takže místní casino využívá právě tohoto motivu,“ říká Ford. „Podlaha casina je v podstatě velké akvárium – je celá ze skla a prohánějí se pod ní ryby a velryby. Stroj, stěny a podlahy jsou skleněné a pochopitelně jsme také doplnili veškeré prvky, na které byste v casinu narazili: herní stoly, hrací automaty. Pro každý z automatů jsme vytvořili animaci pohybu – když někdo automat spustí, je skutečně animovaný. A pak tu najdeme ještě řadu různých variant automatů – jejich vytvoření si vyžádalo velké množství výtvarných návrhů a detailů. A konečně jsme také do casina museli umístit další návštěvníky. Jednalo se o velice komplexní scénu.“

Komplexnost těchto lokací ještě umocňovala skutečnost, že všechno z nich – zaoceánská loď, sopka, Atlantida, všechno ostatní – bylo obklopeno vodou. „Genndyho specifický styl příliš neladí s fyzikálními vlastnostmi vody,“ říká Ford, „a každá z lokací v sobě navíc zahrnuje nějaké speciální efekty nebo simulační prvky. Například loď samotná nepluje pouze po hladině moře, ale ještě navíc se zde nachází bazén, ve kterém se odehrává volejbalový zápas.“

Interakce krakena s vodou byla také nemalou výzvou, která se velikostí vyrovnala rozměrům stvoření samotného. „Působí to velice zvláštně, pokud to někomu vysvětlujete, ale jakmile v počítačové animaci překonáte jistou hranici, co se rozměrů týče, přestávají do sebe jednotlivé složky animace zapadat a všechno se to začíná hroutit,“ popisuje Hawkins. Simulační software si zkrátka neumí poradit s extrémy.

Řešením podle Forda bylo nejprve nastudovat referenční záběry chování vody. „Dívali jsme se na řadu záznamů tříštících se vln, na záběry lodí, spouštěných na moře, na to, co se děje, když do vodní hladiny plácne chapadlo. Ve všech případech dochází ke vzniku velkého množství jemné mlhy, jako by byla voda samotná téměř rozprášena do okolí. Nejde jen o chování hladiny samotné. Takže jsme vynaložili velkou pozornost na to, abychom vytvořili velké množství bílé jemné mlhy,“ říká.

Pak bylo podle Fordových slov třeba nalézt nové způsoby simulace vody. „Můžeme si pohrávat s rychlostí toku času – zpomalili jsme rychlost dopadu chapadel na vodní hladinu, aby se voda příliš nerozstříkla. Provedli jsme několik simulací – jednu, kdy chapadlo dopadá na hladinu, druhou, kdy se pohybuje pod vodou, a tak dále – a všechny jsme poté spojili dohromady, abychom dosáhli efektu, po kterém Genndy toužil.“

 

Jakmile byly vytvořeny lokace a dekorace, mohl se Hawkins se svým týmem věnovat práci na jednotlivých postavách. Ve filmu Hotel Transylvánie 3 se úsilí nově zaměřovalo na dvě významné postavy: na kapitánku lodi Eriku, a na jejího prapradědečka, legendárního lovce příšer Abrahama Van Helsinga.

„Genndy měl o Erice od samého počátku poměrně jasnou představu,“ říká Hawkins. „Když předstírá neškodnost – když o ní nevíme, že je ve skutečnosti zápornou postavou – je velice milá a její dialogy jsou velmi přátelské, takže jsme ji animovali velice jemným a vřelým způsobem. Její pohyby byly velmi umírněné a pomalé a plynulé, což neodpovídá tomu, jak se obvykle postavy ve světě filmů Hotel Transylvánie pohybují. Když se s ní na lodi poprvé setkáváte, můžete si všimnout, že se pohybuje poněkud nepatřičně, že do svého okolí tak úplně nezapadá. Ale jakmile dojde k jejímu odhalení, začne se pohybovat rázovitěji a rychleji, její linie už nejsou tak měkké a uhlazené a v její siluetě figuruje více přímých linií. Pro Genndyho bylo velice důležité vytvořit postavu, která se Drákulovi dokáže vyrovnat nejen po citové stránce, ale také fyzicky. Drákula je přitom postavou s největší dávkou nadsázky – může dělat prakticky cokoliv – a proto jsme v případě Eriky museli najít způsob, jak dosáhnout téhož. Když se chová jako stoprocentní padouch, dokáže dělat poměrně extrémní věci, které se zcela vyrovnají tomu, co dokáže Drákula.“

Jestliže Drákula a Erika jsou těmi nejnadsazenějšími postavami, co se animace týče, pak Van Helsing je naopak nejnadsazenější postavou po stránce návrhu samotného. „To je dílo Craiga Kellmana,“ říká Wills. „Je jedním z nejlepších výtvarníků postav v našem oboru. Každá verze, kterou vám dodá, je dokonalá. Nabízí vám návrhy, které jsou neuvěřitelně nadsazené a bláznivé – a Genndymu se velice zamlouvaly a nijak se je nepokoušel zmírnit, zejména ne v případě Van Helsinga. Je hezké vidět, že to, co Craig navrhl, se nakonec na plátně skutečně ocitlo.“

„Jeho tělo tvoří stroj, takže je velice pevné, což nám ušetřilo spoustu času,“ říká Hawkins. „Veškerý důraz na jeho animaci jsme upřeli na obličej a ruce. Hodně toho na něm různě plandá, takže nebylo snadné se s těmito prvky vypořádat. Snažili jsme se o to, aby byl legrační a absurdní a trochu odpudivý – je to stále padouch, ale takový, kterému se můžete i zasmát.“

I hlavní hrdinové filmu prošli některými změnami, neboť se všechny postavy na dovolenou vydávají v odlišném oblečení. „Některé změny kostýmů nám animaci usnadnily, a některé ji naopak zkomplikovaly,“ říká Hawkins. „Například Drákula má na sobě kraťasy a havajskou košili, což nám práci usnadnilo, protože jednou z nejnáročnějších složek animace jeho postavy je animace jeho pláště – jeho plášť je takřka samostatnou postavou. Mavis byla naopak o něco těžší, protože má na sobě letní šaty, které nejsou tak přiléhavé jako její obvyklé oblečení. Museli jsme úzce spolupracovat se simulačním oddělením a ujistit se, že to, co má pod oblečením, dává skutečně smysl a oblečení splývá způsobem, který je přitažlivý.“

 

INFO O FILMU:
Studio: SONY PICTURES ANIMATION
Scénář: Genndy Tartakovsky, Michael McCullers
Režie: Genndy Tartakovsky
Produkce: Michelle Murdocca, p.g.a.
Koprodukce: Carey A. Smith
Výtvarník: Scott Willis
Umělecký vedoucí: Christian Schellenwald
Výtvarník postav: Craig Kellman
Animace: Alan Hawkins
Střih: Joyce Arrastia, ACE
Vizuální efekty: Michael Ford
Hudba: Mark Mothersbaugh, Tiësto
Premiéra: 12. 7. 2018

Mluví:
Adam Sandler (Drákula)
Andy Samberg (Jonathan)
Selena Gomez (Mavis)
Kevin James (Frankenstein)
Fran Drescher (Eunice)
Steve Buscemi (Helmut)
Molly Shannon (Hilda)
David Spade (Griffin)
Keegan-Michael Key (Murray)
Jim Gaffigan (Van Helsing)
Kathryn Hahn (Erika)
Chrissy Teigen (Crystal)
Mel Brooks (Vlad)

V českém znění:
Petr Rychlý (Drákula)
Ondřej Gregor Brzobohatý (Jonathan)
Lucie Vondráčková (Mavis)
Tomáš Juřička (Frankenstein)
Jaroslava Brousková (Eunice)
Libor Terš (Helmut)
Martina Šťastná (Hilda)
Pavel Tesař (Griffin)
Filip Švarc (Murray)
Petr Čtvrtníček (Van Helsing)
Iva Pazderková (Erika)
Vanda Karolyi (Crystal)
Karel Richter (Vlad)

Oficiální web: www.hoteltransylvanie3.cz
Zdroj: www.falcon.cz/film/hotel-transylvanie-3/