Charlie Jane Andersová: Všichni ptáci na nebi
Všichni ptáci na nebi slibují strhující střet magie a vědy, který v dějinách literatury zatím nemá obdoby. Kolegové z branže se dokonce nezdráhají knihu přirovnávat k Mitchellovu Atlasu mraků. Charlie Jane Andersová opravdu přišla s nápadem, o nějž by se další autoři mohli prát. K nápadu ale patří i zpracování a s tím se každý musí poprat už po svém.
Patricii Delfinovou spojuje s Laurencem Armsteadem jedna důležitá věc. Ne nadarmo se říká, že není silnějšího pouta než mít s někým stejný problém nebo společnou nenávist. Oba nepochopení světem čelí šikaně spolužáků ze střední, ale i od svých vlastních rodin. Jediným únikem z reality je jim právě jejich podivínství. V tom zároveň tkví stěžejní kámen úrazu hlavních postav, kterým jinak okolnosti předurčují držet spolu. Zatímco Patricia se nevzdává naděje, že se stane čarodějkou, Laurence naproti tomu propadl vědě a technologiím. A každý z nich je v právu. Dívka, protože už v raném dětství na chvíli nabyla schopnosti hovořit s ptáky. A chlapec již má na svém kontě mimo jiné vynalezení dvouvteřinového stroje času.
Laurence reprezentuje technologii, Patricia zase souznění s přírodou. Proto jim trvá, než si k sobě najdou cestu. Vlastně se i přes vnitřní boj introvertů opřou jeden o druhého až tehdy, když je to nějakým způsobem výhodné. Předstírané přátelství se jím ale postupně stane doopravdy. Vzhledem k nejednoznačnosti obou postav pořád ale není jasné, jak pevné to pouto do budoucna bude. To se potvrzuje i po letech, kdy se střetávají v San Francisku. Patricia zasvětila svůj život magii a pomáhá zmírňovat dopady katastrof na kolabující zeměkouli. Laurence naproti tomu pracuje na unikátním projektu, který má za úkol alespoň deset procent lidstva dostat z modré planety zavčasu pryč.
Začátek příběhu je jako pohádka. Čte se pozvolna, ale poutá tím, jak autorka uvádí čtenáře do děje a připravuje ho na ty velké věci, které kniha na obalu slibuje. Její vyprávění je plné detailů a nápadů hrajících ve prospěch věrohodnosti. Osvěžující jsou rozhovory Patricie s CH@NG3M3, umělou inteligencí vytvořenou Laurencem, se kterou si dívka chatuje, aby mu tak poskytla informace k seberozvoji.
Styl, který si zvolila Charlie Jane Andersová na začátku, se ale postupně začíná přejídat, protože další děj se plouží téměř neměnným tempem. Hlavní postavy jsou nevýrazné, přestože nereprezentují vzorec černá a bílá. Není moc důvodů, proč si je zamilovat. V dospělosti ztrácejí Patricia s Laurencem další plusové body, když se autorce příliš nedaří spojit zamýšlené poselství příběhu s romantickým vztahem dvou podivínů. Kniha navíc po celou dobu vrší jen další a další otázky, na které neexistuje odpověď. Nejedná se přitom ve vícero případech asi ani o úmysl, ale prosté nedomyšlení detailů.
Všichni ptáci na nebi osloví spíše čtenáře, kteří žánru ryzí sci-fi a fantasy neholdují nebo si od něj chtějí odpočinout hlouběji zaměřenou knihou s žánrovým přesahem. Nejedná se totiž o oddychovou četbu, ale náročné dílo, k němuž je potřeba tak od začátku přistupovat. Příběhu se nedá popřít originalita ve vícero směrech. Jak v námětu, myšlenkách předávaných čtenáři, tak i ve zpracování.
Vydal: Host, 2017
Překlad: Milan Pohl
Vazba: vázaná
423 stran / 349 Kč
Měla jsem vysoká očekávání a byla zklamaná, dost jsem se u toho nudila, a proto to i četla strašně dlouho. Přišlo mi to jako promarněný potenciál – zápletka originální a lákavá, jenže se to utápělo v popisech a hrdinové mi nepřirostli k srdci. Ta romance mezi nimi byla těžko uvěřitelná, na to mi přišli oba moc chladní.
Na tom se víceméně shodneme. Pro mě byli právě postupem času největší problém hlavní hrdinové. Jako děti mě bavili, ale pak se to kouzlo najednou vytratilo a už mě jejich vzájemné vztahy ani společná budoucnost nezajímaly tak, že bych nemohla knížku v kterémkoliv místě odložit.