Jiří Dittrich: Elementum
Magická říše, stará tisíce let, se potýká s občanskou válkou. Zachránit ji může jedině středoškolák Alex. Možná. Pokud se stihne včas naučit ovládat všechny čtyři přírodní živly.
Devatenáctiletý Alexander Summers se připravuje k maturitě. Žije se svými adoptivními rodiči a má partičku kamarádů, s kterou občas zaskočí do klubu. Vlastně vede naprosto obyčejný život, a to do chvíle, kdy začne mít pocit, že ho sleduje podivný starý muž. Brzy se ukazuje, že se nejedná o pocit. Nowel je Alexův dědeček a po svém ztraceném vnukovi pátral od chvíle, kdy byl unesen. Alexander je jedním z dědiců malého mytického království v Himálaji. O trůn usiluje i jeho o třináct let starší bratr Zek, který se snažil svého sourozence zbavit už v kolébce. V říši Miora zuří občanská válka a zarazit Zekovy mocichtivé plány může jenom Alexander.
Alexander je naprosto průměrný středoškolák, který o svých sklonech k elementální magii nemá nejmenší tušení. Rozhodně se moc dlouho nerozmýšlí a do dobrodružství se vrhá lehkomyslně a plný naivity. Disponuje tvrdohlavostí a odvahou. Občas se u něho objevují i negativnější myšlenky, ale jinak je většinu času milý, slušný a děsivě nevěrohodný. Vedlejší postavy jsou podle potřeby odkládány k ledu. Více prostoru dostal jenom objekt Alexova milostného zájmu a dědeček Nowel. Bratr Zek funguje jako bubák či vzdáleně skrytý nepřítel.
Říše Miora se nachází někde pod Himálajem, utajená před vnějším světem a rušivými moderními vlivy. Dělí se na čtyři provincie podle živlů: vody, vzduchu, ohně a země. Výjimečně nadaní členové královské rodiny dokážou ovládat ještě speciální pátý živel. O osvětlení se jim stará veliké umělé slunce. Bylo by to milé, klidné místo k životu, kdyby někomu z panovnické rodiny jednou za pár století nehráblo a neměl megalomanské myšlenky.
Elementum je prvotina mladého začínajícího domácího autora Jiřího Dittricha. Svým příběhem patří do žánru young adult fantasy a román by se dal definovat jako kombinace Avatara: Legendy o Aangovi a Princezniných deníků. Avataru se podobá ovládání elementů a motiv vyvoleného, který je dokáže postupně ovládat. V druhé sérii zase najdeme motiv utajené příslušnosti k panovnickému rodu a nutnost chopení se vladařských povinností. Elementum si pohrává s osvědčeným úvodem, kdy mladík potká „staršího, magicky nadaného muže“ a skončí až po uši v dobrodružství, na které vůbec není připraven.
Celá kniha má pět set stran, není to však žádná nervy drásající jízda. Jiří Dittrich se vyžívá v popisu tréninku a na opravdový střet mezi bratry dojde až v závěru, který zůstává otevřený pro další pokračování. Podle anotace by čtenář čekal mládeži přístupnou epizodu ze Hry o trůny, ale násilí v Elementu je na mnohem nižší úrovni. Žádní nájemní zabijáci a pokusy o úkladné vraždy. Žádné brutální bitvy. Zkrátka je to pohodové, nenáročné čtení pro mladší ročníky s totálně kladným a absolutně necharismatickým hrdinou.
Elementum Jiřího Dittricha neurazí, ale ani nenadchne. Rozhodně je to dobrý počin na začátek spisovatelské dráhy a ostatní se snad dostaví s přibývajícími životnímu zkušenostmi.
Vydala: Epocha, 2016
Končí to hodně otevřeně?
Alexander měl svým způsobem vyřešit dva problémy. Jeden zdárně naplnil. Druhý byl pouze oddálen.
Já nechci spoilerovat.
Knížce jsem neodolala a už jí mám v knihovničce, ale ještě jsem jí nečetla :).
Včera jsem ji dočetla. Bomba! :-)