Ann Aguirre: Šeroprostor
Siranta Jaxová jako jediná přežila pád vesmírné lodi Sargasso na Matinsu IV. Za odměnu ji však dostali do rukou cvokaři mocné Korporace, protože není nic jednoduššího než obvinit z havárie vyhaslou skokanku.
Její rodiče by ji rádi viděli jako obchodnici s uměním, ale ona jim v sedmnácti zdrhla, protože na Nové Zemi, zemědělské kolonii té naší staré dobré matičky, by se ukousala nudou. Díky vzácnému genu dokáže skákat s vesmírnými loděmi šeroprostorem (vesmírná dimenze, díky níž se zkracují vzdálenosti), proto absolvovala výcvik Korporace a pod její vlajkou začala objevovat nové světy a rasy. Jenomže skokani dlouho nevydrží, a tak je Siranta ve svých třiatřiceti v podstatě veteránkou. Osudný pád na Matinsu IV ji připraví nejen o kariéru, ale i o osobu nejbližší – pilota Kaie, kterého milovala.
Šanci na druhý život dostává z rukou Marche, kapitána lodě Pošetilost. On a pár jeho kumpánů mají v plánu vybudovat vlastní akademii pro skokany a narušit tak monopol Korporace. A nutně potřebují skokanku, přestože každý Sirantin vesmírný skok už může být jejím posledním. Siranta se rychle dostává do víru událostí, v nichž se těžko orientuje, a navíc se musí ukrývat před Korporací, která za ní vyslala jak své šedé vojáky, tak lovce odměn.
„Mám dost toho, jak mnou ostatní proti mé vůli manipulujou. Odteď se chci rozhodovat sama, a neskákat, jak někdo jiný píská. Kašlu na všeobecné dobro a záchranu světa. Kvůli výcvikové akademii nestojí za to umřít. Vždyť to ani není můj sen, sakra, je cizí. Co je tím mým, to v tuhle chvíli netuším.“ (str. 181)
Toto postrádání motivu je jedním z problémů zápletky. Hrdinka si to uvědomí až v poslední čtvrtině knihy, ale každému bude zřejmě od začátku vrtat hlavou, proč Siranta nasazuje život pro skokanskou akademii, když by mohla v klidu žít na nějaké okrajové planetě. Naopak to, co by ji motivovat mohlo – tedy touha zjistit, proč nechala Korporace její loď úmyslně havarovat a obvinila z toho ji, případně touha se kvůli tomu pomstít –, hrdinku vůbec nenapadne. Tedy dokud ji na to v závěru neupozorní jedna z velice zajímavých vedlejších postav. Lovec odměn Velith se sice mihne jen na pár stránkách, přesto zaujme víc než poměrně nevýrazní členové Marchovy posádky.
Přestože se na stránkách stále něco děje, je zpočátku problém se do knihy začíst. Docela dlouho totiž autorka nevysvětlí nic o prostředí ani vedlejších postavách, a tak na nich čtenáři sotva záleží. Akční scéna se spoustou mrtvých na planetě Lachion proto působí dost chladně, protože umírají osoby, které ještě nedostaly možnost, aby je čtenář líp poznal, stěží ho to tedy zasáhne. A přesto jejich smrt Ann Aguirre použila jako motiv, proč se Siranta přidá k Marchovi a ostatním na jejich misi za získáváním vzorků pro akademii.
Čtenáře asi zarazí i nedostatek popisů – vesmírných plavidel, prostředí, kde se příběh odehrává – přitom planety se musí dost výrazně lišit, i jejich obyvatelé. Není ani vysvětleno, v jak daleké budoucnosti se vše odehrává, co se stalo se Starou Zemí, nebo jak daleko se nacházejí hrdinové od ní. Kromě toho, že jde o román z budoucnosti a vesmíru, by se spíš dal považovat za fantasy než sci-fi, jako by byl zasazen do jakéhosi bezčasí, kde funguje magie a žijí nadpřirozené (nelidské) postavy.
Autorka své vesmírné putování protkala i romantickou linkou. Hned od začátku to mezi bručounem Marchem a drzou Sirantou mírně jiskří, ale vzbuzuje to spíš dojem, že jde jen o fyzickou přitažlivost než o láskyplný cit. Ann Aguirre vypráví vše z pohledu Siranty, ta však i za polovinou románu myslí především na záchranu vlastního zadku než na Marchův osud, proto její následná rychlá emocionální proměna (nebo uvědomění si vlastních pocitů) působí docela unáhleně.
Před koncem se autorce podařila pěkná zákruta, samotný závěr se však zdá docela uspěchaný a až pohádkový, jako by měla předem daný rozsah stran a nesměla ho přeskočit.
Šeroprostor je přes zmíněné výtky čtivý román na pomezí sci-fi a fantasy se silnou romantickou linkou. Doporučila bych jej proto spíš čtenářkám, co mají rády žánr urban fantasy se svéráznou drzou hrdinkou a touží po něčem maličko jiném, což v tomto případě přináší změna prostředí a schopností hrdinů. Snad se autorka v dalších dílech do svého fantastického světa více ponoří a lépe ho přiblíží svým čtenářům.
Vydal: Fantom Print, 2015
Děkuji za recenzi, Renčo. nějak mi instinkt říkal, že to bude takové jak jsi popsala. Prostě čtení pro mladý holky. Starý scifista, co nemá rád výraznou romantickou linku, by plakal :-)
To určitě :) Mě ta ústřední dvojice docela bavila a jedině kvůli ní zvažuju, že bych četla další díly. Vadilo mi, že ten svět nebyl dost objasněn, a z mého pohledu nefungovala ani ta zápletka s Korporací. A chování Siranty mi přišlo občas nepochopitelné a nepředvídatelné, jako by se autorka nemohla rozhodnout, jakou povahu jí dát.
Na druhou stranu mnoho sérií nemá nejlepší první díly a pak se to zlepší, takže tomu asi ještě dám šanci.