S Anitou v Kavárně šílenců

Anita: „Chceš taky kafe?“
Richard: „Víš, že ho nemám rád.“
Jak můžete věřit muži, který nemá rád kávu? „Pořád doufám, že přijdeš k rozumu.“

Nakladatelství Epocha připravuje nové vydání Kavárny šílenců, čtvrtého dílu série Anita Blakeová.

Citáty z knihy:

„O hledání ztracených lidí nic nevím. Oživuju mrtvé, zabíjím upíry, to je vše.“

Napadlo mě zeptat se, jestli (Richard) přemýšlel o tom, že tu starší dvojici sežere, ale neudělala jsem to. Kdybych ho obvinila z vražedných úmyslů, mohla jsem zkazit celý večer.

Nemůžu je přeprat, ale můžu je zastřelit.

Dobrá hudba, humor, brzy tu budou tanečníci, Richardovo tělo blízko mého, pod paží pistole. Co víc si děvče může přát?

Anita: „Žili šťastně až do smrti je lež, Richarde, a je tomu tak už od mých osmi let.“

Je těžké být drsná, když se někomu nemůžete podívat do očí. Ale já to zvládla.

Nikdy neodvracejte oči od upíra před sebou, abyste se ohlédli na vlkodlaka za svými zády. Jeden problém po druhém.

Jean-Claude: „Není o nic víc člověk než já, ma petite.“
Richard: „Aspoň nejsem mrtvý.“
JC: „To můžeme napravit.“

Vážně musím nahlas říct, že jsem nespala s chodící mrtvolou?

A: „Buď jsi mě z toho vynechal, abys mě chránil, což nenávidím. Nebo máš nějaký jiný důvod. Radši by to měl být zatraceně dobrý důvod, a ne blbá chlapská ješitnost.“

S upíry se dobrovolně neperete. Zkracuje to očekávanou délku života.

A: „Nikdy nechceš, aby se něco stalo, Jean-Claude. Ale stane se to stejně.“

Pokud mě zastřelí, budu nasraná.

Když tasíte zbraň, vždycky je tu šance, že někdo skončí mrtvý.

A: „Četla jsem o kouzlech, která mají člověku umožnit změnit podobu. Ty lektvary jsou tak plné narkotik, že po nich možná i uvěříš, že jsi zvíře. Taky můžeš uvěřit, že jsi mrakodrap Chrysler, nebo jednoduše umřeš.“

Netancuju podle toho, jak si každá nestvůra v tomhle městě pískne.

Cítila jsem se jako kuře na sjezdu kojotů. Najednou jsem byla ráda, že mám druhou pistoli.

Anita: Marcusi, já nikdy neblafuju.
Marcus: To jste říkala.
A: Ale vy jste mi nevěřil.
M: Teď už vám věřím.

Mně upíři říkají Popravčí, ale Edwarda nazývají Smrt. Koneckonců, já na ně nikdy nepoužila plamenomet.

Občas spím bez tučňáka, ale bez pistole nikdy.

Bert je bezohledný parchant a je mu jedno, kdo to o něm ví. Je těžké vyhrát hádku, když někoho nemůžete urazit.

Paní Pringlová: „Nemáte psa, pane Zeemane? Možná ho z vás Puding cítí.“
„Ne,“ odpověděl Richard, „nemám psa.“

A: „Jestli jsi mu ublížil, tak mezi námi bude létat něco víc než jen slova.“

A: „Jsem, jaká jsem, Richarde. Smiř se s tím, nebo vypadni. Já se nezměním.“

Richardovi jsem věřila. Kromě toho, byla jsem ozbrojená.

Anita: „Jedna noc nikdy nestačí. Buď máš pravidelný přísun, nebo radši hladovíš.“
Richard: „Můžeš to mít každou noc.“
A: „To má být nabídka?“

Mezi námi nikdy nebylo sexuální napětí. Možná se jednou zabijeme, ale rozhodně se nepolíbíme. Ale stejně jsem byla v pokoji s mužem a dívala jsem se na porno. To slušné holky prostě nedělají.

Richard: „To se stane, když máš lehký prst na spoušti. Lidi se tě začnou bát.“
Následujících patnáct minut jsem se snažila přesvědčit plačící vlkodlačici, že jí neublížím. Můj život začíná být příliš divný dokonce i na mě.

Edward: „Jak ses stala strašákem hodných malých vlkodlaků?“
Anita: „Řekla bych, že nejsou zvyklí na to, že po nich někdo střílí a zabíjí je. Nebo aspoň ne na první schůzce.“
E: „Šla jsi tam a hned první noc jsi někoho zabila? Sakra, Anito, já už tam byl třikrát a ještě jsem nikoho nezastřelil.“

Edward: „Rád bych věděl, který z nás je lepší, Anito, ale ne zas tolik, abych tě kvůli tomu zabil.“

Edward: „Přenechám vám dvěma hrdličkám postel. Kdybyste se dostali do nálady, tak si mě nevšímejte.“
Anita: „Drž hubu a pusť ten film.“

Louie: „Mám Richarda rád jako bratra. Pokud mu chceš rozcupovat srdce na kousíčky a naservírovat mu ho na stříbrném podnose, tak bych o tom rád věděl. Pokud ho necháš, já budu ten, kdo mu bude pomáhat slepit život zpátky.“

Když budu řídit hodně pomalu, možná auto nebude chtít líbat pouliční lampy.

Miluju ho, ale láska nestačí. Všechny pohádky, romantické příběhy a telenovely. Všechno to jsou lži. Láska nepřemůže všechno.

Richard: „Možná jsi opravdu tak nebezpečná, jak předstíráš.“
Anita: „Já nic nepředstírám, Richarde.“

Anita: „Richarde, pokud budeš kdekoli poblíž, až to zjistí, pokusí se tě zabít a já se pokusím zabít jeho, abych tě ochránila. Pokud se to všechno posere, tak by to mohlo skončit jako v Hamletovi.“

Anita: „Nesnaž se chovat tak chlapácky, Richarde. Je to luxus, který si nemůžeme dovolit. Pokud se začneš chovat jako idiot, protože jsem souhlasila se svatbou, tak to můžu ještě změnit.“

JC: „Ma petite, dnes v noci jsi samé překvapení.“
Anita: „A to jsi ještě nic neviděl.“
JC: „Pak tedy pokračuj. Miluji překvapení.“

Kdyby Romeo a Julie nespáchali sebevraždu, do roka by se nenáviděli. Vášeň je druh lásky, ale není skutečná. Nepřetrvá.

JC: „Tvá lítost je stejně silná jako nenávist.“
Anita: „Ale ani zdaleka tak zábavná.“

JC: „Tak, kde jsme to byli, ma petite? Ach ano, mohl bych zabít Richarda.“

JC: „Ach ano, chci, ma petite. S radostí bych mu vytrhl srdce a sledoval ho, jak umírá.“

Existuje víc způsobů, jak se stát netvorem, než si většina lidí uvědomuje.

Jídlo je dobré jen proto, abyste neumřeli.

Anita: „Chceš taky kafe?“
Richard: „Víš, že ho nemám rád.“
Jak můžete věřit muži, který nemá rád kávu? „Pořád doufám, že přijdeš k rozumu.“

Lidé umírají, když nedělám svou práci.

Anita „Ježíši, Zerbrowski, ví Agentura pro ochranu životního prostředí, že vozíš obydlenými oblastmi toxický odpad?“

Zerbrowski: Můj bože, je to učitel na střední (Richard). Co ten asi ví o násilí?“
Anita: „Víc, než by se mu líbilo.“
Z: „Já vím, já vím. Školy jsou v dnešní době nebezpečná místa.“

Zerbrowski: „Milovat někoho, kdo žije v neustálém kontaktu s násilím, není nic snadného. Že nás vůbec někdo chce, je zázrak.“

Zerbrowski: „Já znám ten pohled, Blakeová. Jsi topící se žena a jediná cesta ven vede uličkou v kostele.“

Kde bychom žili? Můj byt je příliš malý. V jeho domě? Nebyla jsem si jistá, že se mi ten nápad líbí. Byl to jeho dům. Neměli bychom mít náš dům? Kurva. Já a děti? Já těhotná? V tomhle životě ne. Myslela jsem si, že náš největší problém je jeho chlupatost. Možná není.

Zerbrowski: „Říkal jsem ti, že má Blakeová přítele? Přespal u ní.“
Dolph: „Pan Zeeman mi zvedl telefon.“
Z: „Nemáš telefon vedle postele, Blakeová?“

Sexuální potenciál v místnosti byl astronomický. Skutečnost, že se nic nestane, byla téměř smutná.

Anita: „Jsi vlezlý parchant.“
JC: „Ne tak vlezlý, jak bych chtěl být.“

To, že je chlupáč, bych mu dokázala odpustit. O ranním ptáčeti budu muset popřemýšlet.

Pokud se někdy dokážu provdat a můj muž mě bude podvádět, nebudu to já, kdo se bude pohřešovat.

Klečela jsem v jeho krvi a plakala, protože jsem nemohla najít ty zatracené brýle.

Anita: „Sice ještě pořád chodí a mluví, ale je mrtvý. Jenom o tom ještě neví.“

Anita k Richardovi: „Musím vyřídit ten telefonát. Nesněz mezitím žádné důkazy.“

Anita k Richardovi: „Nedělala jsem si hlavu s tím, že mě sežereš. Jenom nechci mít to průhledné svinstvo všude po nových sedačkách.“
Bleskl po mně úsměvem. Bylo by to víc uklidňující, kdyby neměl zuby trochu špičatější než normálně.

Anita: „Nejsem moc velký fanda pokání. Radši mám pomstu.“

Chtěl mě zastřelit skoro tak moc, aby to risknul. Super. Ty pocity byly vzájemné.

Pokud máte umřít, tak přitom aspoň buďte stateční. Nasere to vaše nepřátele.

Bylo těžké se s ním přít, ale chtěla jsem.

Vydá: Epocha, říjen 2015
Překlad: Dominika Moulíková